Ministr Jurečka bude české potraviny hledat neúnavně dál.

Velcí prodejci potravin se příliš nesnaží pochlubit zákazníkům, jaký díl jejich zboží reálně pochází z Česka. Plní totiž pouze novou povinnost, kterou jim nařizuje zákon – u vchodu věší tabulky s pořadím států, od jejichž firem nejvíce nakupují. To ale to o “českosti“ potravin neříká vůbec nic.

Zákazník je tedy logicky zmatený, připouštějí to i samotné řetězce. Když u vstupu do prodejny vidí napsáno Česká republika a vedle 93 procent, dochází často k názoru, že v regálech najde právě takový podíl tuzemského zboží.

Novela zákona o potravinách však po obchodních společnostech (s ročním obratem nad pět miliard korun) chce, aby de facto uvedly, v jakých zemích mají nejvíc obchodních partnerů. A je lhostejné, že firma se sídlem v Česku nezřídka dodává i jiné než tuzemské zboží.

Řetězce nedostatky novely připouštějí. Zároveň se však vzácně shodují: vlastní definici české potraviny, kterou bychom představili zákazníkům, nemáme a ani se o ni nebudeme pokoušet.

Ministerstvo zemědělství už definici české potraviny připravuje. Jedním z jejích bodů je to, že 75 procent surovin ve výrobku musí pocházet z Česka. V tomto kritériu by třeba zmíněný čokoládový výrobek neobstál.

Samozřejmostí je pak sídlo firmy v Česku, stejně tak i hlavní část výrobního procesu. Zapojení této specifikace do zákona o potravinách však není jisté. Podle ministerstva je totiž i současný popis „českosti“ - odrážející hlavně oficiální sídla firem – pro lidi užitečný a může jim usnadnit rozhodování při nákupu.

„Pokud se ale v praxi ukáže, že tento seznam není pro spotřebitele přínosný, je ministerstvo připraveno iniciovat změnu,“ připustil mluvčí úřadu Hynek Jordán. Zdá se, že novely o potravinách zaplní celé období Jurečkova pobytu na MZe. Možná že nakonec se české potraviny podaří identifikovat. A když se nepodaří, zase tak velká katastrofa to nebude, protože spotřebitelé budou nadále potraviny vybírat podle ceny.