Zničí EU sama sebe?

Evropská unie byla nepochybně vynikajícím úspěchem moderního státnictví. Změnila kontinent, který se zdál být odsouzen k propadnutí "dědičné nenávisti" v jeden z nejharmoničtějších regionů planety. Mezi lety 1989 a 2014 Evropská unie prakticky zdvojnásobila počet členů a to ji katapultovalo na třetí místo v lidnatosti za Čínu a Indii. Nyní provozuje největší ekonomiku světa a také vede v pořadí globálních obchodních velmocí.

Přes veškerý svůj úspěch, se nyní evropský projekt kymácí na pokraji selhání. Socioekonomická nerovnost obyvatelstva roste. Země Východní a Střední Evropy, dokonce i relativně úspěšné Polsko, jsou zadržovány, aby nedokázaly vyrovnat rozdíl v příjmech proti bohatší polovině kontinentu. A vysoce zadlužená periferie revoltuje. Majetková nerovnost je vždy příčinou vzniku takových totalitních režimů, jako byl nacizmus a komunizmus.

Pokud ekonomické a politické špičky EU nesejmou klapky z očí a podají se dalšímu uspokojení, Evropská unie bude následovat Sovětský svaz, Jugoslávii i Československo na smetiště dějin selhavšího federalismu. Evropa jako kontinent samozřejmě zůstane, její národní státy by se mohly těšit různým stupňům prosperity, ale Evropa jako idea bude navždy vyřízena.

Jednota v mnohosti je možná lákavá koncepce, ale EU potřebuje víc než pěknou rétoriku a dobré úmysly, aby dál držela pohromadě. Pokud nepřijde s lepším receptem, jak se vyrovnat s ekonomickou nerovností, politickým extrémismem a sociální netolerancí, její oponenti budou mít brzy dost sil k tomu, aby zatáhli za záchrannou brzdu evropské integrace. Následný kolaps režimu by byl tragédií nejen pro Evropu, ale pro všechny, kdo doufají, že překoná nebezpečné rivality minulosti.

(Jiří Krž, 31.1.2015)