V Rakousku se smí volit už od 16 let. U nás se pokusy s dětskými volbami dělají zatím jen „na zkoušku“, pod patronací ideologicky čistých neziskovek na školách. Ale sílí hlasy, že nezletilí by měli volit i oficiálně.
Hlavně kolem tématu klimatického blouznění se dnes užívá argument, že ve volbách jde přece o budoucnost, do níž dnešní třicetiletí, a starší, fotři nemají mladým kecat. Mládí vpřed!
V nejstarších dochovaných písemných památkách najdeme doklady o tom, jaké úctě a vážnosti se těšili starci, kteří přitom už nemohli svou prací přispět ke společnému dílu. Proč je ti ostatní nechávali přežít? Proč jim nosili dary, živili je, nechávali promluvit jako první? Proč jim naslouchali? Protože existuje něco jako zkušenost. Zkušenost jako zobecněný prožitek. Naakumulované vědomosti, praxí ověřené poznatky, to vše pomáhalo ostatním kvalitněji žít, vyvarovat se nástrahám a rizikům.
Jistěže s věkem moudrost nepřichází automaticky. Ale teprve v jistém věku si většina lidí řekne: pochopit život je tak těžké. Jak rád bych to teď sjel celé znova, bohatší o získanou zkušenost! Ale takhle to, žel, nejde. Co ale jde, o svou zkušenost se podělit. Musí však být někdo ochotný zkušenost přijmout. Doba je taková, že ti, co mají ještě na zadku přilepenou skořápku od vajíčka, už poučují, jak se má správně létat.
Volby jsou v demokracii tím nejvážnějším a nezodpovědnějším aktem. Byly doby, kdy mohli volit jen muži (ve Švýcarsku dostaly ženy volební právo až v roce 1971). U nás nejdříve mohli volit jen lidé (muži ženy) plnoletí tj. od 26 let. Později se ten věk snižoval, až se ustálil na současných 18 let. Leckdo může celkem oprávněně mluvit o tom, že volit by měli jen ti, co platí daně. Nebo jen ti, co mají děti. Nebo … Najednou někdo přišel na to dát volební právo školákům?
S jakou asi motivací asi by volil ten, co nikdy nepracoval, o nikoho nepečoval, nikdy se o nikoho nebál, nikdy neplatil daně, nikdy nepočítal, jak vyjít s výplatou, kdo se nikdy nestaral, jak si najít práci, jak si zajistit bydlení, jak se srovnat s mnoha regulacemi, pravidly a omezeními? Jak by volil ten, kdo nemá osobní zkušenosti s fungováním zdravotnictví, policie, soudů, s podmínkami pro podnikání? S jakou motivací by asi volil ten, koho nezajímá, kolik stál dům, ve kterém bydlí, kdo vybudoval sít silnic a železnic, kdo vymyslel mobilní telefon a internet? S jakou motivací by volil ten, kdo dosud vše dostal až pod nos, kdo nikdy neřešil vážné trápení či starosti, kdo se nikdy nepotýkal s úřady, byrokracií, kdo nezažil nouzi, obavy o blízké?
Vymývači mozku vědí, že ochočení lidí, kteří už v hlavách mají zkušenosti a vlastní názory, se podaří málokdy. Ale nezletilce považují za nepopsané listy, na které může agitátor napsat jakékoli heslo, které ho napadne. Nezletilce je snadné přesvědčit o čemkoli. Nezletilce je možné snadněji krmit frázemi o spravedlivém světě bez vykořisťování, bez kapitalistů a kulaků, kysličníku uhličitého, aut, soukromého vlastnictví, osobních svobod a politických práv. (jb)
Žádné komentáře:
Okomentovat