Známý esejista Václav Cílek formuluje varování, kam může dospět současný způsob hospodaření na rybnících. Jeho názor, že z rybníků se staly jen velkovýkrmny kaprů, lze jen potvrdit. Dnes se z produkčních rybníků vyloví pětkrát více ryb než v roce 1980. Zisk z prodaných ryb se dostal na první místo, ostatní funkce rybníků jsou zatlačeny do kouta, téměř zničeny a zapomenuty.
Staří baštýři v obavách před silnými dešti v létě rybníky upouštěli, takže u břehů byly 20-30 široké pláže, na které byla vlnami vynášena špína z vody, aby na slunci oschla a vítr ji odfoukl. Ryby se přikrmovaly jen výjimečně.
V současnosti téměř denně v letním období na vodní hladiny větších i menších rybníků vyjíždějí rybáři s pramicemi naloženými krmnou směsí, která během plavby okolo břehů mizí v zakalené vodě. Dnes se rybníky neupouštějí, voda zasahuje vegetaci na břehu, která proto hnije a voda toto bahno společně s trusem ryb roznáší po dně rybníka.
Dna rybníků jsou plná bahna, voda je zcela zakalená, zmizeli vodní ptáci, žáby i další obratlovci. Na vodní ploše je mnohdy už od jara vidět „hrachová polévka“ ze sinic a řas. Vykoupat se v takové vodě dnes dokážou jen lidé nejotrlejší. Navíc břehy bývají už natolik zarostlé vegetací, že se ani k vodě nelze dostat. Přitom ještě na začátku 60. let minulého století turisté jásali úžasem nad posečenými travnatými břehy, písčitými plážemi a čistou vodou .
Když experti popisují tento chmurný obrázek, vidí jeden z důvodů v tom, jak přistupují velkoproducenti sladkovodních ryb k výkrmu kaprů. Rybáři dokrmují ryby obilovinami nebo se do nádrží kvůli zvýšení takzvané úživnosti rybníků a produkce kaprů naváží i kravský hnůj či kompost.
Procesu obohacování vod o živiny se odborně říká eutrofizace, avšak fosforu a dusíku je dnes ve vodě tolik, že nikdo neví, co si s nimi počít. Eutrofizace je způsobena jednak splachy z polí, ale také z komunálních odpadních vod. Čističky, které jsou tak v 10 procentech vesnic zdaleka nevyprodukují pitnou vodu. Ve zbývajících vesnicích se splašky míchají s dešťovou vodu a vtékají do rybníků. Zásluhou tohoto obrovského množství živin (fekálie, odpadní vody z koupelen a praček, obohacené o léky a jiné chemikálie. se přemnoží řasy a sinice. K zahuštění vody pak přispívají i sami kapři, kteří likvidují plankton, jenž by měl ničit zelené vodní řasy.
Kapr vydrží vše a sežere vše, takže v rybnících tam prakticky nic jiného nepřežije. Ani to rybářům nestačí a kapra dokrmují.
Na žalostný stav českých rybníků upozornila v letních měsících výstava s názvem Třeboňsko pozemské a s podtitulem Rybníky – klenot, co se už netřpytí. V samém srdci českého rybářství a rybníkářství, v Třeboni, se však uskutečnila bez větší odezvy. Lidé v Třeboni nechápou změny v rybním hospodářství a krajině, které přinesla Klausova privatizace a honba za penězi. Tak jako zmizely rybářské a lesnické uniformy, kterými se město hemžívalo, mizí i pověst třeboňského rybářství a Třeboňského kapra, který je už téměř 100 let chráněnou značkou. Privatizace Státního rybářství, které přece jen "lidsky" fungovalo za první republiky, protektorátu i za socializmu, byl z hlediska ochrany přírody, zdraví lidí a turistiky omyl.
Žádné komentáře:
Okomentovat