Domovská příslušnost bývala před rokem 1948 obrovskou občanskou výsadou. Obec se musela o všechny své příslušníky starat, ocitli-li se v nouzi. Příslušnost do obce a právo volit obecní samosprávu a být volen získal člověk narozením v obci, případně po 10 letech soustavného pobytu v obci a rozhodnutím obecního zastupitelstva. Nebylo tedy možné, aby se někdo, kdo v obci pobývá měsíc, se stal starostou.
V roce 1949 komunisté chtěli jednak zničit vše, co by připomínalo kapitalistickou minulost, jednak potřebovali mít v čele obcí svoje lidi. Mnohdy takové lidi přímo v obci neměli, takže byli předsedové a tajemníci MNV dosazeni odjinud. Proto zrušili domovskou příslušnost.
Návrat k domovským právům obyvatel českých obcí nekompromisně odmítla polistopadová mocná garnitura ODS a ČSSD. "Ne, ne, ne!" hlavu by si při návrhu domovského práva tehdy byl ukroutil "Sir No," jak v Bruselu říkají Klausovi. Změna přišla jen tím, že nyní nejsou představitelé obcí dosazováni z okresu, nýbrž se do malých obcí stěhují nepřizpůsobiví zbohatlíci z měst, kteří chtějí, aby se jim obec přizpůsobila. Obyčejně není problémem přesvědčit místní obyvatelstvo, jehož obživou byla vždy tvrdá fyzická práce ve špíně, že obec může prosperovat jen zásluhou úřednických schopností vzdělanců z měst.
Nahlédne-li člověk do dokladů malých obcí, starých 100 a více let, zjistí, že tehdy starostové, radní a další členové zastupitelstva byli absolventi nejvýše obecné školy a jejich starostí bylo starat se o obec a její obyvatele, nikoli úřadovat. Od toho byl v obci učitel či jiný škrabálek, který si potřeboval přivydělat nějakou korunu.
Když je učitel písařem, je to v pořádku i dnes, nesměl by se z něho stát císař, který chce vládnout. A to je případ jihočeské obce Mezná. Přistěhoval se Mezné před devíti lety učitelský pár. V době, kdy se objevili, končil dlouholetý starosta a přistěhovalá kantorka se vyprofilovala jako neškodná volba na dobře placené místo u počítače na obecním úřadě. To nenasytným novým obyvatelům stačilo jen do doby, než si za vsí koupili objekt bývalého JZD, ze kterého zamýšleli udělat noční klub s názvem Easy Rider (film, kde vesničané o cizí lidi nestáli). Ke zřízení putyky je třeba pitná voda a sociální zařízení. A to není zadarmo.
Starostka společně s několika příznivci z řad místních občanů se pustila do shánění peněz na stavbu obecního vodovodu a kanalizace. Byla nabídnuta dotace 35 milionů korun, přičemž obec by musela doplatit 9 milionů, které nemá. Byl už vypracován projekt, který zřejmě v rámci potřeby peněz na jiné (neznámé) účely vynechal přípojky k domům, takže každý zájemce o vodu si měl nechat udělat a zaplatit svůj projekt. Člověk na jihočeské vesnici, je se vším svolný, pokud nemusí platit za něco, v čem vidí podvod. Stavba sama o sobě by vyžádala od každého domu několik desítek tisíc korun. Ale platit za nic ještě lidem, kteří si řikají projektanti, a úředníkům za razítka. To raději jsem bez vody. Když dříve někdo doma stavěl, tak to oznámil (většinou dodatečně) na MNV, případně zaplatil několikakorunový poplatek. A tím to končilo. Navíc, kde v sousedních vesnicích byl zaváděn veřejný vodovod před rokem 1989, měli ho lidé prakticky zdarma přivedený až do koupelny, pouze kohoutky si museli koupit.
Starousedlí obyvatelé Mezné zasluhují obdiv. Uhájit tradiční vesnické prostředí a své zájmy, to se v současnosti, kdy nepřizpůsobiví přistěhovalci z měst začínají mít na vesnicích převahu a snaží se vesnicím vnutit městskou morálku peněz až na prvním místě, je čin obdivuhodný.
Žádné komentáře:
Okomentovat