Pod titulem prezident si u nás většina lidí představí hlavu státu, muže nebo ženu. Takový prezident bývá ze všech politiků nejvíc na očích obecenstvu domácímu i přespolnímu (zahraničnímu). Jsou však i jiní prezidenti. Tímto titulem bývají poctěni i představitelé různých velkých, menších i nejmenších svazů, společností, spolků, klubů a podobně. Jednoho takového prezidenta mají ve svém čele i zubaři, co si říkají stomatologové.
Měl jsem možnost vyslechnout jeden rozhovor redaktora Českého rozhlasu s šéfem českých zubařů. Vrchní zubař povídal a povídal. Komici a baviči se musí obávat, jaká konkurence existuje. Než stačil redaktor dopovědět otázku, host už odpovídal, ale na něco jiného, než byl tázán. Po několika málo minutách jsem poznal, že se nedozvím odpověď na zásadní redaktorovu otázku: „Proč statisíce občanů České republiky marně shání stomatologa, když v České republice je nadprůměrné množství zubařů na počet obyvatel,“.
Prezident stomatologické komory mlel páté přes deváté, chrlil jednu statistiku za druhou. Z jeho nesouvislého drmolení jsem poznal, že tento člověk, který místo toho, aby pomáhal pacientům a nutil k tomu zubařskou armádu, naopak bolest pacientům svou neschopností organizuje. Není při této činnosti sám, neboť na týrání pacientů se také svou benevolencí podílí vláda, především ministr zdravotnictví, ukázkový vzor doktorského cynika.
Zubařský král předvedl, že zná své království jen z vyplněných dotazníků od svých poddaných, které zřejmě sám sestavuje, takže jeho praktická znalost poměrů ve zdravotní péči končí někde u posledního pražského paneláku. Vše ostatní je „vesnice“, jak sám neustále opakoval, a není možné, aby na každé vesnici byla zubařská organizace.
Statistika je dobrá věc, ale při bolesti zubu pacientovi pomůže stejně jako pohádka o Červené karkulce. Poměry v české stomatologii jsou názornou ukázkou toho, jak se dobrá myšlenka může zvrhnout v opak. Při rušení ústavů národního zdraví a lékařských obvodů nadšení reformátoři tvrdili, že je to kvůli občanům, kteří si budou moci vybrat lékaře, který se jim nejvíc líbí. Postupem času se situace obrátila tak, že občan si nikoho vybrat nemůže, tím, kdo si vybírá, jsou lékaři.(stk)
Žádné komentáře:
Okomentovat