Dovolit Rusku hladce obsadit celé ukrajinské území by bylo naprostou katastrofou. Vyvolalo by to stejný efekt jako křehký versaillský systém. I Henry Kissinger jako realista zdůraznil, že by lehkomyslné opuštění oněch čtyř anektovaných území bylo obrovskou chybou Západu. Vytvořilo by to precedent pro další hladové státy jako Čína, které by se bez zábran mohly pustit do uzurpace. Kissinger jako zkušený diplomat ví, že cesta k míru vede pouze skrze sílu. Bohužel lidi dneska čtou jenom titulky, a tak si všichni akorát přečetli Kissingerova slova o nutném návratu ke status quo ante. Co řekl dál, už nikoho nezajímalo. Nikoho nejímala jeho slova o nezbytné vojenské podpoře Ukrajiny.
Válka na Ukrajině trvá téměř jeden rok. Nic nenasvědčuje tomu, že by měl konflikt skončit v brzké době. Bohužel ani predikce mnohých analytiků o zhroucení ruského vojska, které slýcháme již několik měsíců, se nezdají být nablízku. Situace se pro Ukrajinu může na bojišti zlepšit, samotná prohra Ruska dlouhodobý mír nepřinese. Porazit Rusko pro bezpečnou Evropu stačit nebude. Nutná je maximální podpora Ukrajiny, jak vojenská, tak finanční. Ovšem pro dlouhodobou stabilitu není dobré Rusko ponižovat. Ani velmi silné emoce nedovolí ignorovat základní teorie mezinárodních vztahů a poučky z historie.
Dnes na to zapomínáme, ale před 104 lety se po první světové válce sjely do Paříže vítězné mocnosti, aby po zpustošené Evropě nastolily nový mír. Výsledek mírové konference byl jasný. Versaillská smlouva shledala Německo jako hlavního viníka války. Potrestání viníka mělo přinést lekci všem, kteří by se kdy znovu pokusili rozpoutat krvelačnou válku. Prakticky stejné uvažování, jaké má dnes mnoho lidí na Západě. Potrestat Rusko a ukázat mu lekci, že civilizované národy spolu neválčí.
Mírotvorci: Pařížská konference 1919“. Co však přinesla tato Versaillská smlouva? Bohužel téměř všechno, jenom ne mír. Takzvaní „mírotvorci“ vytvořili křehký bezpečnostní systém, který se po dvaceti letech rozsypal jako domeček z karet. Versaillský systém naprosto rozbil evropskou stabilitu a ponížené Německo akorát připravovalo pomstu. Tu provedlo s nástupem Adolfa Hitlera, kdy Hitler prakticky zhltnul Evropu a symbolicky nechal Francii podepsat ponižující mír ve vagonu Compiègne – v tom stejném vagonu, kde bylo Německo nuceno podepsat kapitulaci v první světové válce. Ponížený soupeř to mírotvorcům vrátil i s úroky. Evropa potom zápolila několik let s desítkami milionů obětí, než skončila druhá světová válka.
Odstranit Putina, ponížit Rusko a nejlépe ho znovu demokratizovat. Bylo by dobře, pokud by svět takhle fungoval. Jenomže mír na věky tímto opravdu nenastane. I když se podaří odstranit Putina a nastolit režim à la Jelcin II., bude otázkou času, než nastoupí k moci někdo, kdo Rusům slíbí pomstu za ponížení. Pokud je něco Rusům vnitřně cizí, tak je to právě liberálně-demokratická vláda. Pro Rusko znamená demokracie slabost. Gorbačova perestrojka, pád komunistů, ztráta diktátu ve střední a východní Evropě a rozpad SSSR jsou v Rusku vnímány jako nejvyšší ponížení.
Pokud Putinův režim přeci jen někdy padne, není velká pravděpodobnost, že by jeho následovník byl lepší. Ať se nám to na Západě líbí nebo ne, budeme se muset s Ruskem domluvit na uspořádání Ukrajiny. Samozřejmě budeme zcela legitimně požadovat dva klíčové body: 1. zachování celistvosti Ukrajiny a 2. úplné stažení ruských vojsk z ukrajinského území. Rusové budou chtít vyjednat především tyto dva body: 1. Ukrajina nesmí nikdy vstoupit do NATO a 2. nebude docházet k vyzbrojování ukrajinské armády Západem. Najít dohodu na těchto čtyřech bodech bude mimořádně složité. Proto tato válka se může táhnout dlouhé roky. Navíc nemáme jistotu, že by elita v Kremlu nesáhla k použití taktických jaderných zbraní, pokud by na Ukrajině hrozil fatální kolaps jejich vojsk.
Rusové nikdy neopustí Krym jakožto výsostně strategické místo. Už od pradávna se Rusové snažili zajistit si přístup k Černému moři. Mnoho jejich severních přístavů v zimě zamrzává a Krym s přístavem Sevastopol je pro ně svatý. Západ by možná přijal žádost Rusů na zastavení vyzbrojování Ukrajinců, ale jakou bude mít garanci, že ruský car nevytáhne na zcela bezbrannou Ukrajinu znovu? Jeden z největších znalců mezinárodní geopolitiky John Mearsheimer ihned po rozpadu Sovětského svazu tvrdil, že by se Ukrajina neměla vzdávat jaderných zbraní.
Mysleme ovšem na skutečnost, že i dosažení dlouhodobého míru s sebou nese své omezení. Porazit Rusko pro bezpečnou Evropu stačit nebude. Mírotvorci ve Versailles taktéž nechtěli nic jiného než spravedlnost po krvavé válce a potrestat zločinecké císařské Německo. Jak jejich pokus dopadl, je nám již velmi dobře známé. Nejlépe by ho vystihnul slavný citát od Thomase Stearnse Eliota: „Většinu zla na tomto světě páchají lidé s dobrými úmysly.“
Žádné komentáře:
Okomentovat