Prezident Pavel a pohraničí

  Je to tak po každých volbách. Politici i pisálkové v Praze se diví, že příhraniční regiony volí jinak. Je to důvod k povolebnímu napsání několika článků. Pak media budou ovládnuta jinými tématy. 

„Pojedu do Karlovarského, Ústeckého a nakonec Moravskoslezského kraje,“ opakovaně prohlásil zvolený prezident Petr Pavel v prvních povolebních rozhovorech. Slibuje, že chce zjistit, jak se Sudetům skutečně daří. Silně to připomíná první republiku, kdy se z Prahy do pohraničí vydávali rozumbradové z Prahy, vyjel i prezident Beneš, aby se tam nechal přivítat, pohostit a ujistit, že v Sudetech lidem nic nechybí. Ve výjezdech v minulých letech pokračoval i prezident Zeman. Užitek estrádních výprav byl nulový. 

Prezident sice není z ústavy obdařen mnoha pravomocemi, ale v rozvoji chudších regionů může sehrát pozitivní, až téměř historickou roli. Stačí, aby do veřejné diskuse vnesl bližší pohled na to, co se u hranic děje, zviditelnil iniciativy, které stojí za pozornost a zbytku země poskytl barevnější a plastický obraz doposud přehlížených, vysmívaných částí země. 

Nejedná se jen o průmyslové a hustě osídlené pohraničí severozápadních Čecha a Severní Moravy, ale také o řídce obydlené pohraničí Plzeňského a Jihočeského kraje, Vysočiny a Jižní Moravy. V těchto oblastech je možná situace horší než na severu, protože  jde o oblasti, kde v minulosti se obyvatelstvo živilo především prací na polích v lesích. Tato odvětví musela zásluhou privatizace a transformace opustit větší část zaměstnanců. Mnoho mladých se podle možností odstěhovalo do vnitrozemí, zůstali převážně lidé vyššího věku, které denně trápí starosti, jestli stihnou veřejnou dopravou do 20-30 km vzdáleného města na nákup potravin a potřeb pro domácnost a jak kanystr s benzinem do sekačky dopraví domů. Trnou hrůzou, jak se v sobotu nebo v neděli, kdy veřejná doprava nejezdí, dopraví v případě potřeby cesty na pohotovost, kterého majitele auta budou muset otravovat, kolik set či tisíc cestovného si napočítá opravář za opravu pračky či ledničky. Přitom před 35 lety zde  i přes otravné hlídky Pohraniční stráže bylo živo jako ve vnitrozemí, obchody s potravinami a hospody byly v každé malé vesnici.

Petr Pavel může Česku vysvětlit, že pohraničí si zaslouží podporu nejen kvůli po desetiletí neřešeným problémům, ale hlavně pro potenciál, který v místní krajině a lidech třímá. S takovým pozitivním přístupem má prezident předpoklad získat si na svou stranu i mnohé místní.