Zdeněk Svěrák a jeho 90 let na cestě do maloměstské komedie a zase zpět.

Před více než týdnem se proběhly oslavy 90. narozenin Zdeňka Svěráka, jedné ze zásadních postav české kultury 20. století. Vystudovaný pedagog vydržel děti vyučovat jen 4 roky, potom ze školství zběhl k Československému rozhlasu, kde měl možnost nastartovat růst uměleckých sklonů. Mimo pořadů pro Československou lidovou armádu se Svěrák pod jménem Emil Synek vrhl na provozování rozhlasového pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka a na pátrání po minulosti a díle vymyšleného vídeňského Čecha, geniálního vynálezce Járy da Cimrmana“, později jen „Járy Cimrmana.“

Emil Synek; tvůrce Járy (da) Cimrmana, pedagog, autor písňových textů, dramatik, scénárista, herec, spisovatel, básník, zpěvák a humorista, přes třicet let intenzivně spolupracuje s Centrem Paraple. Jedná se samozřejmě o jeho pseudonym. 

Svěrákova stopa v kultuře naší země je dostatečně výrazná. Kamkoliv se díváme, vidíme zcela výjimečná díla, která ve své době a ve svém oboru znamenala to nejvýznamnější, co v ten čas vzniklo. Ať už se jedná o filmy Vesničko má středisková, Obecná škola či Kolja; nebo o všech 15 divadelních her Divadla Járy Cimrmana, které spolu s Ladislavem Smoljakem založil v roce 1967 a dodnes vede.

Nelze vynechat Svěrákovu literární tvorbu pro dospělé i děti, povídky a novely, za které získal tři ceny Magnesia Litera. K tomu přidruženou písňovou tvorbu spolu s Jaroslavem Uhlířem. Není myslitelné na malém prostoru glosy pojednat o podstatě a významu Zdeňka Svěráka pro českou kulturu, na to by nestačilo ani mnoho a mnoho vědeckých prací. Zcela po zásluze se zařadil k těm nejlepším a nejvýznamnějším, kteří českou kulturu ovlivňují.

Svěrák svou dlouhou a neúnavnou prací českou kulturu výrazně ovlivnil. Jeho dílo a vystupování připomíná filmy Vlasty Buriana, liší se hlavně jakoby nenásilným a inteligentním suchým humorem. Svěrákovy literární i filmové postavy, stejně jako Burianovy, neční nahoru ani dolů. Stydí se povýšit nad elity, ale i snížit mezi lid prostý. Oblíbil si postavy průměrných maloměšťáků, kteří se nenápadně chlubí vysokoškolskými diplomy, funkcemi, drahými auty, chatami a chalupami a přitom vlídně jednají s ulicí i lidem venkovským.