Berlínská zeď, která se začala stavět v noci z 12. na 13. srpna roku 1961, byla betonová barikáda, která do roku 1989 neprodyšně rozdělovala Berlín na západní a východní sektor a stala se celosvětovým symbolem studené války a železné opony. Postavila ji komunistická Německá demokratická republika (NDR) s cílem zastavit masivní odchod svých občanů do demokratického Západního Berlína.
Po druhé světové válce si vítězné mocnosti rozdělily Německo na 4 okupační zóny, rovněž Berlín, hlavní město poraženého Německa, byl rozdělen na čtyři sektory. Berlín však ležel uprostřed sovětské zóny, takže spojení se západními zónami bylo možné jen koridory, jimiž mohla vozidla projíždět bez zastavení. Koridory byly důkladně střeženy východoněmeckou policií a sovětskou armádou. Západní Berlín se skládal z amerického, britského a francouzského sektoru. K rozdělení města na západní a východní došlo v důsledku sovětské blokády v letech 1948–1949. Tehdy se Sověti pokusili vytlačit západní mocnosti z Berlína tím, že bránili jízdě spojeneckých vozidel po sovětské zóně. Spojenci zavedli do svých částí Berlína intenzivní leteckou dopravu.
V roce 1952 začala východoněmecká vláda utěsňovat své hranice, čímž Západní Berlín dále izolovala. V přímém důsledku toho byly odděleny elektrické sítě a přerušeny telefonní linky. Volkspolizei a sovětský vojenský personál rovněž pokračovali v blokování všech silnic vedoucích z města, což vedlo k několika ozbrojeným patovým situacím a přinejmenším k jednomu střetu s francouzským četnictvem v červnu téhož roku.
Vyvrcholení rozkolu však nastalo až v roce 1961 výstavbou Berlínské zdi, která fyzicky i politickému oddělovala Západní Berlín jak od východní části města, tak od jeho zázemí v Braniborsku. Přechod z východní do západní části Berlína byl možný jen na některých silně střežených přechodech, hranici tvořila i slavná Brandenburská brána. Zdi byly postaveny i v tunelech metra (U-Bahn) a na pozemních tratích včetně S-Bahn.
Ještě v 60. letech minulého století bylo možné téměř v každé ulici Východního Berlína vidět stopy krutých bojů z dubna 1945, snad na všech domech byla otlučena omítka. Mimo zřícenin byly domy opravené provizorně, takže ve stěnách bytů byly třeba půlmetrové otvory od dělostřelby, které si obyvatelé ucpaly nábytkem. Život ve Východním Berlíně se 20 let po válce mnoho nezměnilo, obyvatelstvo Berlína (a jiných východoněmeckých měst) dávalo však najevo, že Němci dokáží žít důstojně a na vysoké společenské úrovni i za komunistického dohledu.
Komunistické státy neuznávaly Západní Berlín jako součást Západního Německa a obvykle jej popisovaly jako „třetí“ německou jurisdikci, označovanou jako „nezávislá politická jednotka“ (selbständige politische Einheit). Hradba padla 9. listopadu 1989, což odstartovalo pád komunismu v celé střední a východní Evropě a vedlo ke znovusjednocení Německa.
Žádné komentáře:
Okomentovat