Píše se jaro roku 1968 a v New Yorku se sešli dva muži. Mladšímu bylo jedenatřicet, staršímu třiasedmdesát. Dělila je nejen propast dvaačtyřiceti let věkového rozdílu, ale především nesrovnatelných osobních zkušeností.
Starší muž prošel hvězdnou kariérou jednoho z nejvýznamnějších prvorepublikových novinářů a intelektuálů, přežil nacistický koncentrační tábor a na několik měsíců nahlédl i do politiky. V únoru 1948 ho jeho vlastní kolegové bez zdůvodnění vyloučili z profesních organizací a vyšli tak vstříc novému režimu, který ho opravdu neměl rád. Nestačilo jim však, že mu znemožnili práci. Systematicky mu kazili pověst i za hranicemi, kam ve třiapadesáti letech po komunistickém převratu odešel.
Člověku se nechce ani věřit, že se ten rozhovor vůbec odehrál, natož že se po více než půl století našel a zveřejnil. Bez nadsázky by totiž mohl mít potenciál stát se jednou z českých událostí roku.
Píše se jaro roku 1968 a v New Yorku se sešli dva muži. Mladšímu bylo jedenatřicet, staršímu třiasedmdesát. Dělila je nejen propast dvaačtyřiceti let věkového rozdílu, ale především nesrovnatelných osobních zkušeností.
Starší muž prošel hvězdnou kariérou jednoho z nejvýznamnějších prvorepublikových novinářů a intelektuálů, přežil nacistický koncentrační tábor a na několik měsíců nahlédl i do politiky. V únoru 1948 ho jeho vlastní kolegové bez zdůvodnění vyloučili z profesních organizací a vyšli tak vstříc novému režimu, který ho opravdu neměl rád. Nestačilo jim však, že mu znemožnili práci. Systematicky mu kazili pověst i za hranicemi, kam ve třiapadesáti letech po komunistickém převratu odešel.
Mladší pocházel z bohaté rodiny, kterou komunistický režim z tradice nazýval „buržoazní“, a to samo o sobě problematizovalo jeho studium a později i dosažení určitých pracovních pozic. Přesto byl však na jaře 1968 velmi optimisticky naladěn a staršímu muži kladl otázky, jimiž chtěl zjistit, zda by uvažoval o návratu do vlasti.
Rozhovor vedli Ferdinand Peroutka (mimochodem jeden z velikánů v bohaté historii Lidových novin) a Václav Havel, dva z nejvýznamnějších českých intelektuálů minulého století. A pro české dějiny je bohužel charakteristické, že místem, kde spolu svobodně diskutovali, nebyla Praha, ale New York.
Peroutka tehdy o návratu do Prahy neuvažoval, i když se mu líbily Dubčekovy liberalizační změny, ale jako upřímný intelektuál měl především ze třech poválečných let zkušenosti s myšlením a chováním českého obyvatelstva. O vpádu sovětských vojsk zřejmě neuvažoval on, ani jeho protějšek Václav Havel. Nenapadlo to nejen oba intelektuály v New Yorku, ale ani většinu lidí v Českolslovensku. V roce 1968 se uvažovalo o nápravě spousta chyb z poválečné minulosti, byly v plánu svobodné volby. Hrozila volební porážka KSČ, a to Kreml nedovolil.
Žádné komentáře:
Okomentovat