Europoslanec
může být svorníkem mezi odborníky, politiky, podnikateli, občany z celé EU
i odjinud. Může být organizátorem schůzek, konferencí, jednání, jejich
moderátorem. Může vystupovat v evropských televizích, publikovat
v evropských novinách. Může zkrátka spoustu věcí nad rámec toho, co tvoří
jeho běžnou poslaneckou agendu. Jenom musí chtít, musí umět a znát.
Poslanec
v Evropském parlamentu přijímá denně desítky pozvání na konference,
veřejná slyšení, ambasády členských zemí, regionální zastoupení a na další
místa,dostává denně stovky informací. Mnohé z toho je samozřejmě formální
a v praxi skoro nebo úplně neupotřebitelné, jak už to ostatně bývá. Přesto
toto všechno rámuje obraz skoro nekonečných možností europoslance být
informován a něco prospěšného s těmi informacemi dále podnikat.
Obvyklá
agenda europoslance se v podstatě skládá ze čtyř dnů plenárních zasedání
měsíčně, nejčastěji ve Štrasburku, výjimečně v Bruselu. K tomu patří
přibližně týden či dva zasedání příslušného odborného výboru, kterého je
členem, a týden schůzí frakce. Vedle toho se poslanec EP účastní také jednání
v delegaci EP, která je zaměřena na spolupráci s některou zemí mimo
Unii.
Z těchto obvyklých činností vyplývají
určité možnosti k vlastnímu působení uvnitř EP. Poslanec EP za pět let
činnosti v tomto orgánu zpracuje jednu nebo dvě iniciativní zprávy
(zřídkakdy více a někteří se obejdou bez nich) na téma, která jeho frakce
dojedná v jeho výboru. Stejně tak může zpracovat obdobný počet stínových
zpráv. Vedle toho může (a nemusí) předkládat pozměňovací návrhy ke zprávám
svých kolegů ve výborech. Jakousi třešničkou na dortu jsou pak jeho minutová
vystoupení, která se zařazují na začátek programu plenárního zasedání a jsou
tematicky otevřená všemu. Pouze těmto
„třešničkám“ ovšem věnují média pozornost.
Žádné komentáře:
Okomentovat