Řepkových lánů už je příliš.

Jistý analytik zřejmě si chce šplhnout u kolchozní mafie a tak napsal srdcervoucí článek, jímž obhajuje řepkové lány. Tentokrát se analytik hodně zesměšnil. Už jen tím, že neví, že všeho moc škodí. Hlavně v zemědělství. Řepku nevyjímaje.

 Řepka se tady pěstuje už hodně dlouho, ale ani za protektorátu, kdy bylo její pěstování povinné, se nepěstovala na úkor brambor, řepy, luskovin, pícnin i krmných obilovin. Považovala se za okopaninu, neboť se k ní zásadně hnojilo chlévským hnojem a plevele se hubily plečkováním. Pěstovala se jen v krajích, kde se nedařilo cukrovce a zelenině. V nížinách se její pěstování nevyplácelo.  Včelám, kterých bývalo víc, zcela stačily i ty malé plochy, vždy si stravu našly. Pokud je známo, kvalita řepkového medu se medu z ostatních květin nevyrovná.

Neslyšel jsem nikdy, že nyní by některý zemědělský podnik měl z Bruselu přikázáno - jak analytik naznačuje - řepku povinně pěstovat. Jedná se o chamtivost a lenost české zemědělské velkovýroby, kterou už mimo zisku nic nezajímá. Udržování úrodnosti půdy, vzhledu krajiny, osídlení venkova, zaměstnanosti a všechno, co dříve sloužilo k vytvoření kulturní krajiny, je pro velkovýrobu přežitkem. Agrární bosse nezajímá, že dovážením krmiv se zdražuje výroba masa i mléka, že dovezené brambory mají chuť mýdla, že řepka zvyšuje podíl emisí - na výrobu 1 litru řepkového paliva se spotřebuje více než 1 litr motorové nafty. Řepkové lány se podílejí na likvidaci drobné zvěře, která v nich bloudí a hyne, naopak jsou výhodné pro množení divočáků.