Ministr
školství Chládek oznámil, že domácí vyučování starších dětí nedovolí. Okamžitě
se ozvaly protestní hlasy argumentující geniálními dětmi, které prý jsou v
běžné škole nuceni k průměrnosti.
Ačkoli s
mnohými činy (či zločiny), které napáchal starý Nejedlý na české kultuře a
školství, nesouhlasím. Povinnou školní docházku naopak považuji za dobré
rozhodnutí. Ostatně tu zavedla už Marie Terezie. Ona škola není jen vyučování a
život v kolektivu. Je to výchova k denní práci. Návyky z mládí se přece nedají
zapomenout.
Také jsem
poznal několik tzv. geniálních spolužáků z doktorských rodin, kteří dokázali zpaměti odříkat
učebnice. Přitom neuměli nakreslit barák či udělat kotrmelec. V praktickém
životě se neuplatnili, tam naopak vynikli ti, kteří propadali.
Domácí
vyučování není asi o genialitě dětí, ale o lenosti rodičů. Denně vypravovat
dítě do školy vyžaduje časné vstávání a trochu námahy. Venkovské školy se potýkají s nedostatkem žáků, protože rodiče je tam
neposílají, ale vozí je do městských škol. Aby prý měly ostré lokty.
Povinná
školní docházka v socialistické škole bývala také příprAvou na povinnou
vojenskou službu. Jak dnes by si tam doma vzdělaní a vychovaní sobci počínali.
Narukoval jsem do čs. armády s jedním dobrým hochem, který ovládal několik
jazyků, biologii a další obory, ale manuální práce pro něj byla španělskou
vesnicí. Nešťastný člověk. Přiznal, že doma nic nedělal, že vždy měli na domácí
práce hospodyni (50. léta). Najednou musel stlát postel, čistit boty, prát
onuce či přišívat knoflíky. Výsledek žalostný. To byla pastva pro hlasivky
poddůstojníků. Na konci přijímače se zhroutil. Poslali ho jako tělesně i
psychicky nemocného do civilu.
Tento týden se v
Praze oslavuje zahájení provozu pražského metra a napojení Nuselského mostu na
dálnici do Mirošovic. Hned první týden
po uvedení metra do provozu jsem měl možnost se v něm svézt. Stačilo u vchodu vhodit korunu a jít dolů. Na první
českou dálnici jsme byli pyšní především my na jihu od Prahy. Byla otevřena v
roku 1971. Pro jiné kraje neměla význam. Tím to skončilo. Dnes mají dálnici
skoro všechny kraje, ale jih končí pořád u Mirošovic.
Stavba metra patřila
do období, které moc změnilo Prahu. Hlavně tu poblíž Hlavního nádraží. Pohledem
na mapu starou a novou se sice moc změn nezjistí. Ještě v 60. letech byla před
Hlavním nádražím obyčejná dlážděná ulice s chodníky, po kterých se chodilo na
Václavské náměstí. Jezdily tudy tramvaje, vlevo bylo autobusové nádraží pro
dálkové autobusy atd. Metro, asfalt na ulicích, betonová sídliště - Praha za
normalizace moc zhrubla. A polistopadová honba za velkými penězi jí tu starou
jemnost nevrátila.
Zahradníček Josef.
Žádné komentáře:
Okomentovat