Před
týdnem jsem psal o střeleckém výcviku ve Svazarmu. Nepochlubil jsem se, že
střelba se mi dařila, takže jsem absolvoval několik závodů. Byla to legrace,
když jsme jako pytláci jen s holými puškami přes rameno přijeli na jednu
závodní střelnici. Tam se pohybovali zkušení střelci ve speciálních vatovaných
kombinézách, rukavicích a chrániči uší, s dalekohledy a různými neznámými
pomůckami. Ti ze závodů dělali vědu složitou
skoro jako vesmírný výzkum. Ve střelbě o mnoho lepší než my nebyli.
Ještě vzpomínám na střelbu od boku.
Připomněl mi ji jeden starý náš film, na který jsem se v minulém týdnu podíval.
V padesátých letech byla velmi oblíbená četba starých ohmataných rodokapsů čili
"Románů do kapsy", jak byl oficiální název. Ovšem do kapsy se těžko
vešly. Byly to předválečné dobrodružné romány, většinou americké z Divokého
západu, natištěné v časopisech z
novinového papíru ve formátu A3 nebo A2. Největší požitek z četby byl ve škole
pod lavicí.
V rodokapsech se to střelbou a
střeleckými souboji jen hemžilo. Vítězili vždy ti nejšlechetnější kovbojové,
kteří nejlépe ovládali střelbu od boku a byli nejrychlejší. Podle vlastní
zkušenosti můžu potvrdit, že střelba od boku to nebyl nesmysl, zřejmě se v
amerických divočinách objevovala. Inspirováni Divokým západem jsme na naší
střelnici střelbu od pasu začali zkoušet. Nikoli koltem, ale obyčejnou
malorážkovou pistolí. Zpočátku se zdálo nemožné něco trefit. Postupem času jsme
přišli jak na to, hlavně že to chce cvik. Nedalo se hovořit o úplně přesné
střelbě, ale na 10 m trefit terč o průměru 20 cm se dalo.
Vrátím se k tomu výše zmíněnému filmu.
Spisovateli Fikerovi se podařilo napsat napínavý román "Série C-L",
filmovému režisérovi Machovi se z trománu podařilo udělat báchorku se scénami
odporujícími běžnému životu, logice i zákonům přírody. Napadlo mě to
hned
na začátku filmu, když jsem viděl, jak
jeden z aktérů přepadení vlaku vytáhne z kapsy pistoli a bez míření na
vzdálenost 30 m střelí dívku (náhodného svědka) přesně do čela. Přitom se mu
ruka ani nezachvěla. To by musela být velká náhoda. Říká se, že detektivky jsou
pohádky pro dospělé, ale co je moc, to je moc. Jeden z lupičů (Vojíř)
odmontoval ve vagónu záchodovou mísu a otvorem (asi 20 cm) vyhodil souběžně dva pytle (!) s penězi. Tyto
pytle z jedoucího vlaku dopadly vedle sebe kolmo mezi koleje, kde jako
přilepené ležely. Přesně v tomto místě čekali u tratě dva komplicové, kteří po
přejetí vlaku pytle pohodlně odnesli.
Jak se dalo čekat z vraždění v
Uherském Brodu se vyvíjí rebus. Měla policie zasáhnout dřív? Co se tam 2 hodiny
dělo? Ve fungujícím právním státě by zodpovědný ministr vnitra uznal chybu a podal demisi. V českých
podmínkách je to tak, že se bude držet koryta do posledního dechu.
Zahradníček Josef
Žádné komentáře:
Okomentovat