Edvard Beneš z Londýna odletěl společně s manželkou Hanou již 11. března 1945 za doprovodu ministra zahraničí Jana Masaryka a sovětského velvyslance Fjodora Taraseviče Guseva. Cesta pokračovala přes egyptskou Káhiru do Moskvy, kde prezident projednal s komunisty podobu nové vlády a její program (košický vládní program).
Z Moskvy pak vyrazil 15. dubna vlakem do Humenného a Košic. Ovšem teprve v den kapitulace Německa 8. května mohl prezident pokračovat v cestě. Mezi 12. a 15. květnem se zdržel v Brně a konečně 16. května časně ráno vyrazil speciální vlak z nádraží v Blansku do Prahy. (Zdroj: Vojenský historický ústav)
Beneš okamžitě po příjezdu do Prahy 16. května 1945 v rozporu s mnohokrát opakovanými sliby odmítl jakýkoliv podíl zástupců domácího odboje na politické moci. Jako výmluvy použil nesouhlas sovětských vojenských a politických představitelů s existencí České národní rady. Beneš opět zbaběle ustoupil a potvrdil sovětskou lež, že Pražské povstání vyhrála Rudá armáda.
Velitelé Rudé armády, stejně jako sovětský velvyslanec Valerij Zorin, se vůči členům Národní rady chovali despoticky, jednali pouze s Benešem a Firlingerovou vládou, na jejímž sestavení se společně s Gottwaldovými komunisty podíleli. Nikým nezvolenému prezidentovi Benešovi vyhovovalo odstavení domácího odboje a prvorepublikových politiků (velmi často na lavici obžalovaných), protože se nemusel dělit o popularitu, o zásluhy a o moc. Společně s komunisty agrárníkům i s "úroky" vracel porážky z předválečných voleb a z jednání ve vládě.
Nutno konstatovat, podle tehdejšího tisku, že Benešova poválečná sláva se v Praze dotýkala hvězd. Cokoliv v letech 1945 až 1947 pronesl, proti tomu nikdo ani nehlesnul. Když Beneš a Jan Masaryk souhlasili se Stalinem, platilo to víc než slovo boží. Navíc čeští vlastenci jako odměnu "za vylikvidování německé otázky" chtěli z Beneše za každou cenu udělat druhého Masaryka, proto ho titulovali jako "Prezidenta-budovatele".
Už 11. května 1945 byla Česká národní rada přetvořena v Zemský národní výbor v čele s komunistou Josefem Smrkovským. Hned nato sovětský velvyslanec Zorin protestoval u předsedy vlády Zdeňka Fierlingera, že v Praze dochází k politickým změnám bez souhlasu sovětské orgánů. Požadoval okamžité potrestání vojenských velitelů pražského povstání „za zradu“, neboť nepočkali na "slavný" příjezd Rudé armády, a s německým generálem Rudolfem Toussaintem 8. května v 16 hodin podepsali kapitulaci, přesněji „Protokol o provedení kapitulace německých branných sil v Praze a okolí.“
Každý slušný občan, který se trochu zajímá o historii, se musí stydět za to, co se v českých zemích dělo od dubna 1945 do února 1948. Bohužel to nelze vymazat. Takzvaná Třetí republika bylo jen umělé poválečné pozlátko, ve skutečnosti patří k tomu nejhoršímu, co zemi kdy v historii postihlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat