Ruská federace dnes přiživuje především stalinský mýtus Velké vlastenecké války a pak také mýtus o osvobozovací misi Rudé armády ve střední Evropě. České koncepty a cíle převážné části zahraničního i domácího odboje byly odlišné od Stalinovy imperiální expanze. Byly odlišné i od cílů slovenských.
Český odboj si jako cíl stanovil obnovu demokratického ústavního zřízení, svobody a svrchovanosti Československé republiky v předválečných hranicích. To se však nepodařilo. Dnešní pohled na náš východní odboj se bohužel v mnoha myslích slévá s ambicemi a cíli velení stalinské Rudé armády. Zejména resort školství se s tím musí vyrovnat, ale i vědecké či paměťové instituce. Snad se tím bude zabývat i Rada české vlády pro paměťovou agendu.
Poválečným zájmem komunistů i prezidenta Beneše bylo zatajování sovětsko-nacistické spolupráce v letech 1939–1941, období paktu Molotov-Ribbentrop. Ruské účelové nakládání s archivy, jejich výběrové otevírání či naopak uzavírání dodnes neumožňuje úplné vyhodnocení sovětských imperiálních aktivit, ani brutálně krvavých mocenských mechanismů. Stejně je potlačování pravdy o „osvobozování východní a střední Evropy“.
Londýnská exilová garnitura vedená Edvardem Benešem si padla do náruče s československými komunisty dlícími v Moskvě a společně v prosinci 1943 uzavřeli se Sovětským svazem na dvacet let dohodu a vzájemných vztazích a spolupráci. Jednotlivé sovětské Lidové komisariáty Státní bezpečnosti do Protektorátu nasadily velké množství příslušníků svého aparátu, kteří ještě před koncem války mezi českými komunisty a benešovci naverbovali velký počet agentů a spolupracovníků, kteří ve stísněném prostředí propagovali nenávist proti západnímu demokratickému systému. A to ve svém důsledku ovlivnilo konec války na území Střední Evropy a na poválečný politický a mocenský vývoj, transformaci státu i společnosti do sovětské podoby.
Druhá světová válka měla být trvalým poučením a odstrašením před jakoukoliv další globální imperiální politikou. Je také varováním, jaké důsledky přináší účelové spojování demokratických zemí s totalitními režimy a co to znamená pro soudržnost demokratických společností, jak vysoké náklady to přináší ve vojenské, hospodářské či bezpečnostní oblasti.
Žádné komentáře:
Okomentovat