Změna patří k demokracii a prospívá jí. Naše podpora Ukrajině ve válce s Ruskem by se ale neměla stát obětí vnitrostátního politického boje. Debatujme (a zpochybňujme) konkrétní kroky, ale celkově by měla panovat shoda v tom, že Ukrajinu musíme podporovat v nejvyšší možné míře, protože se tam nebojuje jenom za nezávislost napadené země, ale i za svobodný vývoj Evropy.
Na české politické scéně citelně chybí velká politická strana, u které by se voliči mohli spolehnout, že nepůjde do vlády s ODS a zároveň nepodrazí Ukrajinu. Tím pádem máme na výběr mezi dvěma špatnými možnostmi:
1) Zbavit se ODS za cenu oslabení obrany Ukrajiny a tím i celé Evropy
2) Podpořit Ukrajinu a evropskou bezpečnost za cenu setrvání ODS ve vládě
Volby proto nemohou dopadnout dobře. Enormní počet voličů je nespokojených a Česká republika může rozšířit tábor užitečných idiotů ve službách Kremlu.
Je to jeden z důsledků kolapsu České strany sociálně demokratické. U ní by se po přehmatu s opoziční smlouvou dalo předpokládat, že do vlády s ODS nepůjde a zároveň nebude podrývat zájmy Západu (a tím i Ukrajiny). Vždyť do NATO i do Evropské unie jsme vstoupili právě v epoše vlád ČSSD. Jenomže dnes ČSSD nemá podporu většího množství voličů a její pohrobci se přeorientovali na hájení kremelských zájmů.
Kdyby v následujících volbách existovala „Stará dobrá“ ČSSD a měla starou dobrou podporu voličů, tak by mohla počty hlasů dohnat ODS a potom sestavit vládu s lidovci a třeba s piráty nebo starosty. Naše zahraniční politika by neutrpěla nesmyslný otřes.
Ale na „kdyby“ se nehraje, čeká nás zřejmě méně uspokojivý volební výsledek, zmatená povolební jednání a vláda bez větší podpory poslanců i veřejnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat