Průměrná mzda v ČR roste, ale ne všem

Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí vzrostla meziročně o 7,1 procenta na 48 295 korun. Reálně při zohlednění inflace se zvýšila o 4,5 procenta, uvedl ve čtvrtek Český statistický úřad (ČSÚ). 

Podle analytiků se reálné mzdy přiblížily úrovni před pandemií covidu-19. Odborníci ale upozornili, že se prohlubují rozdíly mezi vysoko- a nízkopříjmovými skupinami zaměstnanců i mezi regiony.

Obecně platí, že dvě třetiny zaměstnanců na průměrnou mzdu nedosáhnou. Medián mezd, tedy hodnota, proti které má polovina zaměstnanců mzdu vyšší a polovina nižší, dosáhl ve třetím čtvrtletí 42 901 korun, meziročně se zvýšil o 6,2 procenta. Vzhledem k tomu, že medián rostl podstatně pomaleji, je vidět, že mzdy rostou především lidem s vyššími příjmy.

Regionální rozdíly v odměňování se ve třetím čtvrtletí 2025 zvýšily, což souvisí s rozdílnou poptávkou po pracovní síle. Nejrychlejší růst mezd, meziročně o 7,9 procenta, registrovala Praha a právě tam došlo k nejvyššímu přírůstku zaměstnanosti. Krajem s druhým nejvyšších růstem mezd o 7,3 procenta byl Jihomoravský, v jehož centru, v Brně, rovněž dochází k citelnému růstu zaměstnanosti. Praha je také jediným krajem, kde je průměrná mzda vyšší než celostátní průměr, když činila 61 129 korun. Následoval Středočeský kraj s průměrnou mzdou 47 965 korun a Jihomoravský kraj, kde činila 47 641 korun. Naopak nejnižší mzdy pobírali lidé v Karlovarském kraji, kde byl průměr 41 675 korun.

Tlak na růst mezd je v mnoha firmách enormní, často však neodpovídá růstu produktivity, takže mzdové náklady výrazně stlačují marže a zhoršují finanční stabilitu podniků. Firmy v technických profesích si vyšší mzdy ještě mohou dovolit, ale v průmyslu či službách už naráží na limity marží. 

STÁT JE OPĚT DOJNÁ KRÁVA

 Státní nemocnice, státní vědecké ústavy, všemožné úřady, kamkoliv se člověk v Praze podívá, vidí přezaměstnanost. 

Ve fakultních (státních) nemocnicích se často prochází více lékařů, než je tam pacientů. Jsou  v Praze a mimo kraje Jihočeského a Karlovarského ve všech krajích. A že by se tam všude pěstoval světový výzkum, který by ty lékaře živil lze pochybovat.  Ani náhodou. Jen v posledních desetiletích si všichni zvykli na to, že stát je nejlepším zaměstnavatelem, i když nejhorším hospodářem. Svým zaměstnancům stát platí dobře bez ohledu na výkony. Rovněž také platí, že ve státní službě se občas celá léta pracovní činnost pouze předstírá, přičemž při jakémkoliv náznaku racionalizace a snižování počtu pracovních míst se spouští ohromná mediální masáž.

A právě tato mentalita přivádí nejen naši zem, ale celou Evropu ke ztrátě konkurenceschopnosti. Práci, kterou dříve dělal jeden člověk, dělají dnes v pražské nemocnici tři a ještě k tomu mají všemožné digitální nástroje včetně umělé inteligence. Pokud už by taková (ne)činnost byla do očí bijící, pak se vymyslí funkce, regulace a nejrůznější samoúčelná pravidla, která se nově musí plnit. Jediným jejich smyslem je zachování pracovních míst pro jejich vykonavatele nebo kontrolory.

Zní to nekonkrétně a ještě k tomu velmi negativně. Všichni souhlasí s tím, že stát má snižovat počet svých zaměstnanců, ale když k tomu opravdu dojde, tak se veřejnost začne zastávat jakékoliv zaměstnanecké skupiny, v níž by se skutečně mělo propouštět. A politici musejí vyslechnout hlas lidu (hlas Boží). 

Jaké by tedy mohlo být řešení? Tím teoretickým je neustálé vysvětlování, že bohatství společnosti pochází z práce. A práce má být ohodnocena podle výkonu, jak plánoval před 36 lety Václav Klaus. Od platů podle výkonu v práci se rychle upustilo, o jejich výši už nerozhoduje úsilí ani stranická legitimace, věk a zkušenosti, ale diplomy, síla hlasu a ostré lokty. 

Česká hospoda mizí bez náhrady

 V hospodách, kavárnách a při společenských akcích dříve vedle sebe bezproblémově sedali starší sousedi vedle mladíků s občanskými průkazy vonícími novotou, tak jak to dělávali před nimi jejich rodiče a prarodiče.

Přestože před rokem 1989 byla snaha dát hospodám uniformy, roztřídit je podle nějakých státních norem, ve skutečnosti každá byla jiná. Hospody vůbec nebývaly, a nejsou, místy, kde se lidé jen opíjejí. Jsou to kulturní ikony, katalyzátory sociálních vazeb, sousedských vztahů a kulturní výměny. Hospody to bývala druhá obecní zastupitelstva, odkud vycházely podněty pro práci obce.

Po celém kontinentu tradiční kavárny, hospody a noční kluby mizí alarmujícím tempem a jsou nahrazovány zájmovými kluby nebo pokusnými výdělečnými podniky, které ani při nasazení nejvyšších cen obyčejně nedosáhnou očekávaných zisků a rychle zanikají. S hromadným zavíráním kaváren a hospod tak umírá něco životně důležitého! Pokud je hospoda veřejnou místností pro kohokoli, za jakýchkoli ekonomických podmínek, je prospěšná obyvatelstvu, obci i státu. 

Není to tak, že dnes by mladší generace trávily čas jinde, ale zřejmě se jejich sociální vesmír zmenšuje do nekonečné úzkosti, která vylučuje spontánní setkání různých generací, jaká kdysi byla běžnou součástí života. Skutečností je, že od konce 20. století mladé generace odmítají zkušenosti starších, odmítají konverzací a preferují lokály s velmi hlasitou hudbou, kde není možné věcně diskutovat. Studie ukázaly, že toto je bumerang, že mladí lidé si omezili svět, sami sebe okradli o své okolí.

Stoupající politický vliv některých velkoměstských kast vyhnal z veřejného prostoru kouření, flirtování a levné pití – i když vše toto bylo stovky let součástí života, života v hospodě, a činilo život lidštějším. Současný trend domácí izolace, vyhýbání se cizím lidem, ztráta různých perspektiv nebo vynechávání spontánních rozhovorů má opačný účinek: odlidšťuje.

Kubova snaha o smíření a klid v zemi Praze nevoní

 Jihočeský hejtman Martin Kuba v minulém týdnu oznámil, že po dvaceti letech vystupuje z ODS. Brzy na to prolétla medii zpráva, že Kuba zakládá nové politické hnutí.

Mimopražská veřejnost přijala Kubův nápad s nadšením, Praha po prohraných volbách nejdříve jako by se zalekla, ale tento týden už se ozvali v mediích první dezinformace pražských novinářů o tom, že Praha ani další kraje se ke Kubovi nepřidají, neboť mají svoji ODS a své Piráty a nehodlají opustit polistopadovou cestu nových a nových konfrontací. Je to jejich obživa, která musí mít podporu od masy vzdělanců. Kubu budou nejdříve ignorovat, ať si dělá politiku třeba s rybami, jimž se Jihočeši svou zadumaností a mírumilovností často podobají. Dříve nebo později Praha zaútočí a najde na Kubovi tolik špíny, že se bude i Babiš divit.

„Byl to subjekt, ve který jsem věřil, že se dá dělat politika rozumně, s respektem k lidem, k práci a k odpovědnosti." řekl Kuba o ODS.  "Jenže dnes už to tak necítím a nechci ve straně zůstávat jen ze zvyku, z loajality ke značce nebo k její minulosti. Nezdá se mi fér být součástí něčeho, s čím člověk není ztotožněný. 

"Chceme spojovat, ne rozdělovat." plánuje. "Nabídnout politiku těm, kteří vědí, že stát nemá člověka vodit od kolébky až po důchod, ale zároveň chápou, že nejsme jen shluk jednotlivců. Jsme společnost a ta je tak silná, jak silní jsou ti nejslabší.“

Zatím opustilo jihočeskou ODS jen několik lidí. Co se stane s ODS v jihočeských maloměstských baštách agresivního boje o moc, a hlavně o majetek, jako jsou třeba Hluboká nebo Třeboň, kde se to nadprůměrně hemží auty s pražskými registračními značkami?