Nejde už o vztah Babiše k majetku, ale o jeho vztah k Trumpovi

  Střet zájmů je z hlediska případných dopadů Babišova premiérství na české politické společenství nakonec jen okrajová drobnost. 

Daleko větší a ničivější dopady může mít Babišova názorová nevyhraněnost a lavírování na rozbouřené geopolitické scéně. Už dávno nejde o větší vstřícnost vůči Rusku. Jako zásadnější se ukazuje vztah k Americe Donalda Trumpa, který mezi některými evropskými i českými politiky hraničí s nekritickou adorací a kultem osobnosti . Poté, co americká vláda zveřejnila novou zahraničněpolitickou strategii, je postoj budoucího premiéra naprosto zásadní.

Evropa je v nové Trumpově doktríně civilizačně zkažený prostor, který Amerika už nemůže chránit a podporovat. S výjimkou těch, kteří za podporu stojí, tedy krajně pravicová hnutí, jako je strana Marine Le Penové nebo Alternativa pro Německo. Trump by si představoval Evropu coby satelit MAGA hnutí, který kopíruje hodnoty a postupy velkého Vládce za Atlantikem a pracuje v jeho zájmu. To vše je pozoruhodně rámováno rádoby starostí o svobodu slova, tedy i myšlení, jakkoliv myslet se má už jen v jednom správném směru.

Střet zájmů budoucího českého premiéra je v této situaci opravdu jen technická patálie. Česko potřebuje spíše jasně vědět, kde se v této situaci ocitá česká vláda, a kam ji bude kormidlovat Andrej Babiš, který chce garantovat zahraniční politiku, kterou má vláda primárně dělat. 

ČR nyní nepotřebuje bojovat do krve o specifické omezení ústavního volebního práva, o jasnou odluku podnikání od státu, což je velmi tenký led plný nejistot a právních kliček. Potřebujeme spíše jasné slovo premiéra k pozici Česka ve světě, které se s proměnou americké zahraniční politiky ocitá na zcela nezajištěném území. Potřebujeme už konečně politickou vládu, ať už si o její morální a politické kompetenci myslíme cokoliv.

Tady je dnes centrum hlavního dění, ne v tahanicích o možné dotace podnikatele, který veřejně slíbil, že své majetky odloží do slepého fondu. Veřejná debata, která nemá nekonečnou energii, by se měla zaměřit na nový svět po rozlomení mezinárodního řádu a po rozpraskání starých spojeneckých pout. Tady, ne v Agrofertu jde o to nejpodstatnější – o esenci dnešní i budoucí existence českého demokratického státu.