Soudy s válečnými zločinci začaly v září 1945. Mezi 45 obžalovanými byla Irma Grese. 13. listopadu 1945 byla britským soudem jako válečná zločinkyně odsouzená a 13. prosince byla v Hamelnu oběšena a pohřbena . Bylo jí 22 let.
V dubnu 1945 britská armáda osvobodila koncentrační tábor Bergen-Belsen. Hrůzu, která je škovala, zdokumentovali na filmech, aby později nikdo tyto monstrózní zločiny nepopíral – a aby se na ně nezapomnělo. Šokující snímky obletěly celý svět. Britský vojenský kaplan Thomas James Stretch tehdy hlásil: „Dnes ráno jsme pohřbili přes 5 000 těl. Nevíme, kdo to je. Za mnou je další jáma, která pojme dalších 5 000. Další dvě se právě kopou.“
Britští vojáci zatkli všechny dozorce a dozorkyně SS a odvezli je do věznice v Celle. Koncentrační tábor Bergen-Belsen byl pouze jejich posledním „místem služby“. Všechny dozorkyně předtím sloužily v Ravensbrücku, některé také v Osvětimi. Většina se do SS přihlásila dobrovolně. Práce to byla velmi dobře placená. Ve všech případech se prokázalo, že službu dozorce bylo možno kdykoli ukončit a z koncentračního tábora odejít, aniž by za to byl nějaký postih. Některé to udělaly.
Filmový týdeník „Welt im Film“ ji popisuje jako: „Irma Grese – pohledná blondýna, ale nejkrutější ze všech.“
Filmový týdeník „Welt im Film“, který na podzim 1945 o procesech s válečnými zločinci informoval, obletěl celý svět. Diváci byli nasměrováni na obžalovanou číslo 9. Číslo bylo napsáné na kusu látky uvázaném kolem krku. Svědek Jaiser : „Neměla s vězenkyněmi žádný soucit. Nejen dělala, co jí bylo nařízeno, ale z vlastní iniciativy prováděla nejkrutější násilí.“ Svět Irmu Grese nazývá „Belsenskou bestií“.
Irma Grese se narodila 7. října 1923 ve Wrechenu, poblíž Feldbergu v Meklenbursku. Její spolužák Karl-Ernst Seip, v roce 1985 vzpomínal: „Pocházela z chudých poměrů, ale byla velmi čistotná.“
Tato „čistotná dívka“ se dobrovolně přihlásila do pomocných jednotek SS. Stejně jako všechny dozorkyně byla Irma Grese ve výcvikové táboře dozorkyň, který sousedil s koncentračním táborem, kde ženy denně umíraly. "Celkem tam absolvovalo výcvik asi 3 500 žen – možná i více,“ uvádí Constanze Jaiser.
Co se tam Irma Grese naučila, krátce nato uplatňovala v koncentračním táboře Osvětim. Zásluhou nemilosrdné aktivity měla rychlý služební postup. Brzy se pod jejím velením ocitly ostatní dozorci a také desítky tisíc vězňů. Její brutalita vyvolávala mezi vězni paniku a zoufalství. Vyčerpané vězně nechávala za deště či mrazu mnoho hodin stát venku. Její motto: „Dělala jsem jen to, co mi bylo nařízeno.“ hájila se u soudu. Takové názory dnes se znovu objevují mezi mladými lidmi v severním Německu: "Vlastní prospěch je přednější než životy vězňů." Irma Grese má nyní hodně obhájců, kteří tvrdí, že jako oběť nacizmu neměla za službu být obžalovaná a potrestána.
V roce 1986 byly hroby válečných zločinců v Hamelnu zplanýrovány. Mezi nimi byl i hrob Irmy Greseové, dozorkyně koncentračního tábora z Meklenburska.
Žádné komentáře:
Okomentovat