Home

Antonín Švehla: Když má sedlák, mají všichni.

úterý 17. listopadu 2026

Listopad 1989 rozfoukal plány M. Gorbačova

 V roce 1989 Gorbačov neměl dění ve východní Evropě jako prioritu. Doufal, že vše se odehraje v intencích demokratického socialismu. Obdivoval Jaruzelského, když v Polsku jasně vyhrála opozice, Gorbačov byl rád: věřil, že je to cesta k socialismu. Podobně to dopadlo v v Maďarsku. Složitější byla NDR, kde vládl jemu nepříjemný Honecker. Gorbačov za ním přijel za podmínky, že bude moci promluvit k politbyru. Tam pak naznačil, že by měli Honeckera odvolat, což se pak rychle stalo. Po pádu Berlínské zdi celý vývoj ve východní Evropě nabral směr, který Gorbačov už nemohl podstatně ovlivnit a změnit.

Většina populace NDR nechtěla sjednocení, bála se diskriminace, spoléhala na Gorbačova a pokračování v reformovaném socializmu. Proti rychlému sjednocení Německa byla západní Evropa i Sovětský svaz. Thatcherová v září navštívila Moskvu, kde v oficiální televizi pěla chválu na Gorbačova, a také řekla, že Británie odmítá sjednocení Německa. Prý by to znamenalo katastrofu. Mitterrand měl podobný postoj, který halil do oficiálních sdělení, že Německo se postupně sjednotí jako celá Evropa. Gorbačov tvrdil, že ztrátu východního Německa by mu občané Sovětského svazu nikdy neodpustili, ale spoléhal především na Západ, že to nepřipustí. Americký prezident Bush chválil Gorbačova za výsledky jeho reforem a jeho přístup k evropským záležitostem. Úspěch perestrojky považoval za věc světové bezpečnosti.

Perestrojka se nedařila. Obyvatelstvo SSSR sice najednou mělo dost peněz, ale nemohlo si za ně koupit, co potřebovalo. Premiér Ryžkov na začátku roku 1990 konstatoval, že Sovětský svaz nemá obilí ani peníze a že situace je beznadějná. Gorbačova předběhl vývoj veškerého dění. V červnu na ustavujícím sjezdu Komunistické strany Ruska (do té doby neexistovala) nebyl schopen čelit svým konzervativním kritikům. Rozčarován se vracel také z Pobaltí, kde narazil na tvrdé odmítnutí nabídky federálního uspořádání státu. 

Gorbačov celý rok byl pod obrovským tlakem sovětské armády, která se připravovovala na vpád do Pobaltí. Na jedné straně mu bylo jasné, že se Sovětský svaz by se neměl rozpadnout, na druhé straně odmítal násilí. Velkou ránu utrpěl po zvolení Jelcina předsedou ruského parlamentu. Ruský parlament byl totiž volen mnohem svobodněji než sovětský sněm. Jelcin se tak stal významným politikem, který za pomocí ruského nacionalismu dokázal ničit Sovětský svaz. Gorbačov se pokusil ovládnout ruskou komunistickou stranu. Naopak Jelcin odešel ze strany s argumentací, že nyní musí sloužit ruskému lidu. Jelcin se o sovětskou ekonomiku nezajímal, důležitá pro něj byla politická dimenze rychlého přechodu Ruska na tržní prostředí, což znamenalo rozsáhlou privatizaci, uvolnění cen atd., prostě šokový skok do kapitalismu.

Žádné komentáře:

Okomentovat