7. listopadu za mého mládí býval v mediích slavný den. 7. listopadu se slavíval začátek Velké říjnové revoluce. Mockrát jsem slyšel, proč se říjnová revoluce slaví až v listopadu, nikdy jsem si to tak dobře nezapamatoval, abych to dnes dovedl vysvětlit. Mám dojem, že to bylo kvůli nějaké změně kalendáře. Včera jsem na připomínku VŘSR nikde na internetu nenarazil. Tak se změnil za 36 let svět.
Jako středoškolák jsem se s celou školák musel každé manifestace 7. listopadu zúčastnit. 7. listopadu 1960 jsem se také zúčastnil a poslouchal mimo formálních projevů skandování objednaných tleskačů "At´ žije KSČ, ať žije Sovětský svaz, apod." Počasí soudruhům na 7. listopadu obyčejně nepřálo. Když nepadával sníh, tak pršelo nebo byla mlha a hnusná sychravá zima jako právě v roce 1960. Českobudějovické náměstí bylo sice plné pracujících, ale už při zahrání hymen začal dav řídnout. Řídly i houfy školáků, takže největší slávu a rámus musel obstarat houf tleskačů na tribuně a pod ní. Komunisté to považovali za urážku, takže si povolali ředitele škol. Byla z toho na vysvědčení dvojka z chování. A pro celou třídu.
7.listopadu bývala největší oslava VŘSR na Rudém náměstí v Moskvě, včetně vojenské přehlídky. V roce 1987 se na oslavu VŘSR do Moskvy vydala velká československá stranická a vládní delegace v čele "generálním tajemníkem ÚVKSČ a prezidentem republiky soudruhem Gustávem Husákem." Oslavy se českoslovenští soudruzi nezúčastnili, protože 6. listopadu večer se urazili a nečekaně vrátili do Prahy. Co se tam tenkrát stalo, to si lze jen domýšlet. Michail Gorbačov jim zřejmě oznámil, že má jiné úkoly než řešit potíže komunistů v Československu, že Brežněvovu doktrínu o omezené svrchovanosti států Varšavské smlouvy si Husák může strčit za klobouk.
Sovětského chomoutu, jenž si v srpnu 1968 v Moskvě tak nadšeně navlékal, byl Husák potupně zbaven a nevěděl, co dělat dál. Československý těžký průmysl se ekonomicky začal hroutit, stranu a vládu začali otravovat zahraniční ekologové a domácí disidenti. Největší pohromou ovšem byl ten Gorbačov, který československé komunisty pod křídly Moskvy už nechtěl. Navíc obyvatelstvo si začalo hlasitě stěžovat na nedostatek zboží v obchodech. ÚV KSČ to vyřešil výměnou vedení, generálního tajemníka Husáka vystřídal Jakeš a předsedu vlády Štrougala vystřídal Adamec. To byl krok z bláta do louže. Komunisté běžní i funkcionáři pochopili, že vedoucí úloha strany jde do háje, ale rozhodli se dobře placená místa a funkce držet do posledního dechu. Vydrželo jim to ještě dva roky. A vyplatilo se, za dobré platy mají dnes dobré zásluhové důchody. A dodnes se mohou radovat z existence televizních poplatků, které v roce 1953 zavedli..
Žádné komentáře:
Okomentovat