Už jste také podlehli internetovým šmejdům, kteří vám vysáli bankovní účet? Stává se to jedním z největších problémů, při kterém lidé přicházejí o peníze.
Úřednice z Hradce Králové poslala 46 milionů korun podvodníkům, kteří ji ukecali, že je ohrožen městský účet. Naletěla falešným policistům a nepravým pracovníkům České národní banky, kteří jí volali. Potrestán bude ten okradený.
Digitalizace je v podstatě velkoloupež bez námahy. Dříve, kdy se platilo pouze hotovostí, ve velkém kradli hlavné kasaři, přičemž otevření trezoru vyžadovalo velkou fyzickou námahu, velkou ostražitost a velké nebezpečí - šlo o život. Dnes zlodějům stačí napodobit digitální formulář banky, finančního či městského úřadu a počkat až někdo se bude snažit poslat do příslušné instituce peníze. Plátce je šťastný, že transakce je tak jednoduchá a rychlá, že stačí zadat své číslo karty, jméno, bezpečnostní kód a dobu platnosti - a následuje vyluxování účtu.
Když dnes se v mediích objeví zmínka o tom, že někdo naletěl podvodníkům, následuje bezpočet komentářů o tom, že podvedení lidé jsou staří negramoti, že všichni mladí jsou ekonomičtí geniové, že jim se nemůže nic takového stát. Skutečnost je taková, že mladí se k tomu, že byli podvedeni zpravidla nepřiznají, mají obyčejně znamenité příjmy a nejsou zvyklí hospodařit s každou korunou, proto snadno nad tím, že byli okradeni mávnou rukou, a někteří jistě vymýšlejí, jakým digitálním podvodem by se dostali k penězům, o které přišli.
Na počátku 90. let, když bylo obnoveno soukromé podnikání, bylo poslání peněz na jiný účet složitou záležitostí, alespoň u banky, u které jsem měl účet. Příkaz k úhradě nebylo možné poslat poštou, plátce se musel dostavit do banky a před zraky bankovní úřednice příkaz podepsat. Postupně banky před ochranou klientů začaly upřednostňovat vlastní úspory a zisk, dnes už je bankám skoro jedno, kdo dá příkaz k platbě a komu na účet.
Zjistil jsem před dvěma lety, že z mého účtu odcházejí každý den peníze, i když menší částky, aniž jsem věděl za co a kam. Okamžitě jsem kontaktoval banku, jejíž digitálně a finančně vzdělaný úředník nebyl schopen - spíš nechtěl - pochopit, o co se jedná. Nabízel mi různé bankovní služby. Když jsem vše odmítal a chtěl zastavit neznámé platby z mého účtu, sdělil mi, že mi poštou pošle formulář, který mám vyplnit, podepsat a poslat zpět, potom banka rozhodne, zda mé žádosti vyhoví. Čas běžel a banka turecky hospodařila s penězi, které jsem jí svěřil do úschovy. Podařilo se mi bez pomoci úředníka banky platby zastavit - i když přesně nevím jak. V zoufalství je člověk schopen dělat neskutečné věci.
Čím dál víc plateb se přesouvá z hotovostního do bezhotovostního světa. Pořád někdo posílá jakési QR kódy, které chce, abyste si naskenovali. Trend je neúprosný. V záplavě plateb se prostě může pozornost otupit. Mezi různými platbami může jednou číhat past. Vím, že to zní zpátečnicky, staromódně, ale přesně z těchto důvodů si papírové peníze a hotovostní platby nějakou zákonnou ochranu (aby nebyly nahrazeny povinnými bezhotovostními platbami) zaslouží.
Tohle kupodivu mnoha lidem vůbec nedojde, dokonce se zdá, že účelem bezhotovostních plateb a digitálních dokladů, které zejména Pražáci neurvale propagují, je okradení slušných lidí.
