Jeden z československých projevů spontánní euforie na jaře 1968
byla lidová sbírka. Když se začaly projevovat demokratické změny pražského
jara, tisíce obyvatel se rozhodly pomoci státu dobrovolnými příspěvky. Na
zvláštním Fondu republiky po kouskách shromáždili přes čtvrt miliardy korun a
desítky kilogramů zlata a drahých kamenů.
Pravděpodobně nechtěně podnět ke sbírce dali komunističtí
protagonisté Pražského jara. V projevech si stěžovali na nedostatek peněz pro
zlepšení životního prostředí či bytovou výstavbu a také na málo zlatých rezerv
potřebných k navrácení koruny na trh volně směnitelných měn. Řadu lidí to
přimělo reformnímu režimu pomoct. Státní banka československá proto koncem
července zřídila speciální fond, o jehož naplňování se posléze starali zejména
řadoví občané. Ti odvedli buď procento ze své mzdy, nebo odpracovali
dobrovolnou směnu. Peníze z ní pak podnik poslal státu.
V euforii pražského jara bylo možné
všelicos, co je dnes
už těžko představitelné. Pro návrat života před rok 1948 byli hlavně prostí lidé
ochotni darovat státu poslední korunu či nejvzácnější rodinný šperk. Dárců si
všímal i dobový tisk. Vůbec nejpestřejší nádech měla akce "Každý občan nejméně gram zlata
na Zlatý poklad republiky", v rámci níž začaly pobočky státní banky
přijímat od dobrovolníků prsteny, zlaté mince, či dokonce části zlatého chrupu.
Výsledek? V den příchodu okupačních vojsk evidoval
fond 190 milionů korun a více než 60 kilogramů zlata v hodnotě dalších stovek
tisíc, které se podařilo shromáždit za necelý měsíc.
Po
sovětské okupaci sbírka běžela ještě několik měsíců a přibylo do ní dalších
několik desítek milionů korun a asi dvacet kilogramů zlata. Po pádu Dubčeka v
dubnu 1969 sbírka rychle skončila.
O tom, co se s vybranými penězi a zlatem stalo,
nebyly několik desetiletí žádné zprávy. V roce 2003 proto dostal případ na stůl
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Vzniklo podezření, že pokladu
se mohli zmocnit příslušníci okupačních vojsk a odvézt jej do Moskvy. Osud peněz se objasnil: vláda v listopadu
1969 je rozhodla použít na výstavbu panelových domů, továren a ústavů sociální
péče pro postižené. Obdobně prozaické bylo i další využití zlata, které se stalo součástí devizových rezerv.
Otázkou
však zůstala sbírka šperků. Dodnes se ani neví
jejich přibližná hodnota. Ohledně jejich dalšího osudu nejsou stopy. Peníze
darované občany skončily ve státním rozpočtu, zlato v devizových rezervách, o drahých kamenech se dodnes neví.
>
Žádné komentáře:
Okomentovat