Šedesátá léta versus současnost.

Že se porovnává nesrovnatelné? Jistě, historický kontext je zcela jiný. Přesto – nebo právě pro to – zamysleme se, jaké základy pro demokratický systém se hloubily koncem šedesátých let – a na jakých stojíme dnes.

Pro demokracii není nejpodstatnější počet politických stran. Mnohem důležitější je, jaká práva má co největší počet občanů, a jak fungují jednotlivé systémy – zdravotnický, vzdělávací, systém sociálního zabezpečení. Jak je v dané zemi pečováno o kulturu. Jaký důraz klade na ochranu životního prostředí. Jak se dovede postarat o své handicapované a nemocné.

Charakteristika československých šedesátých let: Na jedné straně uzavřené hranice, nedostatečně zásobený trh, uniformita v oblékání, kasárenská disciplina ve školách a na pracovištích, zákazy vstupu, fotografování, kontroly totožnosti ve vrátnicích i na ulicích apod., na druhé straně pořádek, funkční soudy, úřady, policie, armáda a spousta možností pro využití volného času.

V šedesátých létech, kdy se pomalu začalo zapomínat na poválečné a poúnorové zabavování majetku a represe,  bylo Československo „překulturizované“ a "přesportované". Lidé četli, chodili do divadel, na sport. Rozvíjela se zde divadla malých forem, což je svým způsobem světový unikát. Kulturní scéna zde nebyla jen pro „privilegované“, v každé vesnici s více než 300 obyvateli hrálo pravidelně nejméně jednou týdně týdně kino, každá podniková odborová organizace nabízela návštěvy (z menších měst autobusové zájezdy) divadel, koncertů a sportovních utkání. Herci, i když jejich mzdy se nevyrovnaly mzdám dělnickým, se mezi sebou nenapadali, neočerňovali se, nepropůjčovali se do reklam.

Dne 26. 6. 1968 byla zákonem Národního shromáždění zrušena cenzura. Nevyostřoval se pseudoetnický konflikt, který by štval občany jednoho státu proti sobě na základě jejich národnosti či etnického původu. Neexistoval zde tlak nadnárodních korporací, které by vyváděly zisky ze země a využívaly toliko levnou – a přitom kvalifikovanou - pracovní sílu.

Největší kontrasty k dnešním dnům: Práce, spokojenost, důvěra v politiky. Tehdy aktivita a nadšení  – dnes pasivita a frustrace.  Byla sice tehdy velká skromnost (nevadily malé mzdy) generace, která zažila dvě války, hospodářskou krizi, poválečné vyřizování účtů, znárodňování a kolektivizaci, byla také tehdy pokora  mladé generace k těmto zkušenostem, trpělivost a upřímné nadšení chtít blahobyt pro všechny.

S odstupem času lze také konstatovat, že Československo 60. let bylo hrozbou pro západní kapitalizmus. Prosperovat hospodářsky a přitom zajistit sociální jistoty všemu obyvatelstvu, to na Západě, který se chlubil zaplněnými ochody a nadstandardní životní úrovní vyšších vrstev, bylo něco neuskutečnitelného. Byl to jistě Západ, kdo se významně podílel na vyprovokování Kremlu k vpádu do Československa a byl to Západ, komu prospívala československá normalizace.   (Josef. Ř., 20.8.2013)