Sněmovna
vládě po právu vyslovila nedůvěru. Kdyby jí vyslovila důvěru, byla by to
kapitulace Parlamentu před prezidentem, a možná i konec našeho parlamentního
systému. Sněmovna však Zemanově-Rusnokově vládě důvěru dát odmítla.
Během projevu ve
sněmovně se Zeman dopustil první zásadní chyby, za niž by ho mohl parlament
usmažit. Řekl, že nejmenuje nového premiéra,
dokud nebude vyšetřena kauza Nagyová. Zeman
tím otevřeně prohlásil, že zamýšlí porušit Ústavu hrubým způsobem, a
koledoval si o ústavní žalobu za neplnění Ústavy. Prezident
by neměl rozhodnutí podmiňovat například tím, dokud policie nevyšetří, kdo
ukradl kovovou mříž z kanálu před hospodou...
Sněmovna
mohla po nevyslovení důvěry Rusnokově vládě Zemana například žádat, aby do osmi
dnů (stejně jako po pádu Nečasovy vlády)
jmenoval kohokoli novým premiérem, a když ne, hrozit ústavní žalobou.
Nebo něčím pro Zemana ještě horším – tři nejsilnější demokratické parlamentní strany ČSSD, ODS a TOP 09 doposud
mají v obou komorách Parlamentu pohodlnou ústavní většinu, a proto mohou nejen okamžitě Kanceláři
prezidenta seškrtat rozpočet, ale i změnit Ústavu a odebrat prezidentovi pravomoci,
případně mu stanovit přísnější ústavní povinnosti.
Potom můžou být volby. Jenže to by napřed musela být ČSSD suverénní sebevědomou
stranou, nikoli starou pavlačovou diskutérkou, které nejenže nevadí, že ji pan
domácí (Zeman) okrádá, ale už se na to dokonce těší… (Jiří Krž, 9.8.2013)
Žádné komentáře:
Okomentovat