Babišovo ANO se spojuje s ekology proti drobným vlastníkům

Ministerstvo pod vedením současného šéfa resortu Richarda Brabce (ANO) tvrdí, že lidé se pustili do kácení stromů na svých zahradách, především ve vilových čtvrtích měst, opravdu vehementně, a proto se změnou nelze otálet. 

Změny tak podle všeho dozná vyhláška, kterou loni prosadil tehdejší ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS). Stanovovalo se v ní, že majitelé soukromých zahrad nemusí žádat o povolení, pokud by se chystali kácet stromy. Výjimku představovaly pouze stromy památné. Chalupa úpravu zdůvodňoval mimo jiné tím, že jde o respektování soukromého vlastnictví a nikdo nemůže majitele nutit, jak se mají ke svému pozemku, ke svému majetku chovat.

Vyhláška účinná od 15. července 2013 kromě uvolnění režimu kácení v zahradách také nově definovala zahradu jako „pozemek u bytového rodinného domu v zastavěném území obce, který je stavebně oplocený a nepřístupný veřejnosti“. Jak ale potom nazvat pozemek u chatky nebo u domku v zahrádkářské kolonii?, kladou si otázku mnozí odborníci.

Novela prý odstraní spornou úpravu kácení v zahradách, a to i vzrostlých a hodnotných dřevin

"Exministr Chalupa argumentoval tím, že mu jde hlavně o volné nakládání s ovocnými stromy v zahradách. Jeho extrémně vadná definice zahrady však v praxi způsobuje řadu problémů a nejasností, navíc výrazně ohrožuje cenné dřeviny,“ sdělil Právu mluvčí sdružení Arnika Vratislav Vozník s tím, že sdružení považuje současnou podobu vyhlášky za protiústavní.

Arnika proto požaduje po MŽP zejména uvedení vyhlášky do stavu, kdy by byla v souladu s českou legislativou a chránila cenné stromy v zahradách, které jsou často jedinou funkční zelení ve městě.

V zemědělství ubývá prakticky vzdělaných lidí.

Agrární komora ČR chce podpořit zemědělské střední školství v České republice vybudováním pěti moderních center praktického vzdělávání. Ve školních podnicích je často zastaralá technika, která neumožňuje získat kvalitní praktické znalosti. Centra by sloužila žákům z celé země, řekl novinářům po jednání s Asociací krajů ČR prezident Agrární komory Miroslav Toman.

Dvě centra by měla být zaměřena na zemědělství, jedno na zahradnictví a vinařství, jedno pro lesnické činnosti a jedno smíšené pro rybáře a včelaře. Podle Tomana by v budoucnu mělo zemědělské vzdělávací centrum být v každém regionu. Peníze na vybudování center by měly přijít v podobě evropských dotací. 

Beran zavinil smrt ženy.

Tragický konec pravděpodobně mělo v Divišově na Benešovsku středeční setkání pětasedmdesátileté ženy s beranem, který utekl z ohrady. 

 Při pádu na zem se nešťastně udeřila hlavou o kámen. Přestože nejsou svědci tragedie, soudí policie, že příčinou pádu byl beran, který pobíhal mimo ohradu.  Tělo ženy našel majitel zvířete. Policisté nařídili soudní pitvu.

Podle svědka z Divišova se na berana chodily dívat i děti. Zvíře prý při tom divoce naráželo do ohrazení, ale neuteklo. To se mu nejspíš podařilo ve středu.

Takřka identický případ se ale na Benešovsku stal v roce 2007. Tehdy agresivní beran způsobil starší ženě těžká zranění, která ji na dlouhou dobu omezila v pohybu.

Zelená nafta pro zemědělce bude.

„Vláda schválila novelu zákona o spotřební dani, kde se vracíme k osvědčenému systému podpory našich zemědělců formou vrácení části spotřební daně,“ informoval po středečním jednání premiér Bohuslav Sobotka.

Podle Sobotky  zrušení zelené nafty zhoršuje konkurenceschopnost zemědělců. K zachování daňové úlevy pro zemědělce se vláda zavázala v koaliční smlouvě a začátkem dubna tento návrh odsouhlasila. Nyní se jim má znovu vracet 40 procent spotřební daně u motorové nafty a 50 procent u směsné nafty.

Účinnost novely je podle premiéra nastavena tak, aby zemědělci mohli začít zelenou naftu uplatňovat co nejdříve po schválení normy. Záležet však bude podle něj na tom, jak se zachovají strany bývalé koalice ODS a TOP 09, zda například nebudou zdržovat schůze a podobně.

Češi nejsou národ Švejkův, ale zlého čaroděje Rumburaka.

Že se nám z naší žabí perspektivy zdá většina předpisů EU nesmyslná, to ještě neznamená, že skutečně tak nesmyslné jsou. Většina z nich má racionální jádro, ohledně čehož se dá také ledacos najít.

EU je vůbec vděčný terč pro různá okopávání (na to jsme my Češi -  i Moraváci) specialisti. Je to snadné, kopnout si do EU - kterou nikdo moc nehájí. To jsme ale hrdinové. Hlavně novináři komunističtí, klausovi a národovečtí: "Podívejte se všichni jaký jsem geroj, co jsem dokázal: kopl jsem si do EU." A ubožák čecháček opakuje a napodobuje.

O tom, že EU alespoň částečne civilizuje česko-moravskou žumpu (viz například poslední “europotíže” s dotacemi, které aspoň trochu poodhalily co se u nás děje), většina lidí taktně přehlíží. Nechce se mi ani domýšlet, jak by dnes ČEZko vypadalo, nebýt v EU. Zřejmě podobně, jako Ukrajina, ne-li hůř. (J.K. 28.5.2014)

Ministr Jurečka, podporovatel prospěchářů z nížin.

Minulý týden se ministr zemědělství Marian Jurečka setkal s předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy Bohumírem Dufkem. Jednali také, nebo především, o penězích. Dufkovi se nelíbí přesun prostředků z prvního pilíře do druhého. Jedná se asi o 500 milionů korun.

Od roku 2004, kdy jsme vstoupili do Evropské unie, neustále rostou dotace na hektar a na druhé straně výrazně klesla živočišná výroba, což z velké části ovlivňuje i deficit našeho agrárního zahraničního obchodu. Mnoha lidem se dnes vyplácí sáhnout si na peníze přes rostlinnou výrobu. Zdá se, že i současný ministr podlehl obilnářské lobby. Tedy na ministerstvu vládne stále stejný duch jako za dob minulých ministrů ODS, kteří o zemědělství jako takovém nic nevěděli.

Ministr Jurečka tvrdí, že nastavení společné zemědělské politiky pro podmínky České republiky je správné, stejně jako výše prostředků přesouvaných z prvního do druhého pilíře. Dufek a odbory nesouhlasí. Vadí jim, že dotace do rostlinné výroby rostou, a právě díky tomu v rostlinné výrobě u nás vznikla kasta zemědělských baronů, kteří nevědí co s penězi, a na druhé straně klesá na venkově zaměstnanost a živočišná výroba. Zemědělství totiž tvoří nejen rostlinná výroba.

Odboráři požadují jednoznačnou a jasně zákonem deklarovanou záruku podpory živočišné výroby a zaměstnanosti na venkově. Pokud se jim takových záruk nedostane, mají připravené nátlakové akce. Zemědělci budou zřejmě muset znovu vyjít do ulic a použít všech prostředků od demonstrací, blokád až po blokádu ministerstva či vlády.

EU vyděsili francouzští nacionalisté.

Sčítání hlasů ve volbách do Evropského parlamentu ještě neskončilo, takže oficiální výsledky voleb není možné vyhlásit. Podle předběžných výsledků ze včerejších 18 hodin získala Evropská lidová strana 213 mandátů a Sociální strana Evropy 190 mandátů. Na třetím místě jsou Liberálové s 64 místy (ztratili 19 míst). 

Posílily pravicové a populistické strany, které mají 143 křesel (doposud 64). Bude zajímavé sledovat jestli tyto strany se shodnou a vytvoří nějakou frakci, protože většinou mají protichůdné nacionalistické programy. K vytvoření nového poslaneckého klubu v EP je třeba mít alespoň 25 poslanců ze sedmi zemí.

Komplikací pro celý Evropský parlament a Evropskou unii může být Francie, neboť vítězství tamních pravicových nacionalistů může strhnou i další Francouze k bojové protiněmecké a protivýchodoevropské náladě, neboť pro obyvatelstvo této země je národní hrdost nade všechny poklady světa.

Dnes chce vláda obnovit "zelenou naftu" pro zemědělce.

Vláda na své středeční schůzi projedná novelu zákona o spotřebních daních. Ta má umožnit, aby zemědělci dostali letos na spotřební dani z pohonných hmot vráceno zpět až zhruba 1,3 miliardy korun, podobně jako loni. Takzvaná zelená nafta byla ke konci loňského roku v Česku zrušena. Kabinet však začátkem letošního dubna schválil návrh na zachování daňové slevy.    

Vláda Petra Nečase v roce 2012 v rámci úsporných opatření nejprve schválila úplné zrušení zelené nafty. Zemědělci následně na protest na řadě míst země zpomalovali protestními jízdami strojů dopravu na silnicích. Nečasův kabinet následně své rozhodnutí zmírnil, ukončení daňového zvýhodnění o rok odsunul a pro rok 2013 pouze snížil vratku z původních 60 na 40 procent. Ke konci loňského roku byla zelená nafta zrušena úplně.    

Vláda premiéra Bohuslava Sobotky se k zachování daňové úlevy pro zemědělce zavázala v koaliční smlouvě a začátkem dubna tento návrh odsouhlasila. Podle současného kabinetu většina států EU daňové zvýhodnění uplatňuje, a čeští zemědělci by tak na společném unijním trhu byli znevýhodněni.    

Na základě již dříve zveřejněné analýzy ministerstva zemědělství slevu na daních zemědělcům z členských států EU neposkytují pouze Rakousko, Bulharsko, Nizozemsko a Slovensko. MZe navrhovalo a vláda schválila zachovat vracení daně na současné úrovni, kdy zemědělci mohou dostat zpět 40 procent daně u klasické motorové nafty a 57 procent u směsné nafty s bio příměsí.     

Roční výše vratky by měla dosáhnout podobně jako loni zhruba 1,28 miliardy korun. "V případě, že bude umožněno žádat o vrácení spotřební daně za naftu spotřebovanou od června, je hodnota této vratky spotřební daně odhadnuta na výši zhruba 0,85 miliardy korun," uvedlo v materiálech ministerstvo zemědělství. Evropská komise schválila, aby Česko mohlo zemědělcům část daně vracet až do roku 2019, stojí k předkládací zprávě k novele.

Bouřky, volby a sekačky. Skladník vzpomíná.

Letos začaly letní bouřky hodně brzy. V květnu velké množství bouřek, dešťů, vichřic a povodní nebývalo. Snad opravdu dochází ke změně klimatu. Proto můžeme letos ještě bůhví co nepěkného z oblak očekávat. Teplé předjaří nás naladilo na trička, ale jaro si z nás dělá blázny. Můžeme tedy čekat leccos, včetně záplav. Vůbec bych se nedivil.

Dnes jsem potkal jednoho známého, který donedávna byl ještě soukromým zemědělcem. Ten je poblázněn Andrejem Babišem. "Babiš tady udělá pořádek," volá. Mne lehce ovšem nepřesvědčí. Já tyhle lidi posedlé obdivem k politikům nechápu. Začal Havlem, pokračoval Sládkem, Hromádkovou, Zemanem a Johnem. Teď horlí pro Babiše. Obdivuje Babiše - a nesnáší sekačky. V tom druhém se s ním shodnu.

Sobota a neděle na vesnici, i na malém městě, jsou nyní vyhrazeny sekačkám. Tráva roste, sekačky rámusí. Malé i velké. Jedna skončí, jiná začne. Koncert současného venkova. Ovládají je muži i ženy. Mladí, staří. Chalupáři i domkáři. Kvůli několika metrům čtverečním si kupují sekačky za několik tisíc.

Co mě jako člověka vyrostlého na vesnici a naučeného hospodařit s dary přírody hlavně trápí, je to, že tráva jako organická hmota se dostává pryč ze zemědělské půdy. Trávu jako domovní odpad odvážejí na různé povolené i nepovolené skládky. Současnou novou generaci snad jen velký hladomor přesvědčí, že doma je možné pěstovat zeleninu a hospodářská zvířata. Trávu je možné kompostovat a udělat dobré hnojivo.

Naši předkové se snažili zužitkovat každý kousek půdy. Co nejvíc jí orali a používali k pěstování polních plodin včetně zeleniny. Trávy, v čerstvém i sušeném stavu, a dalších objemných krmiv se jim často nedostávalo. Že se spotřebovala ke krmení i sláma byla samozřejmost. Proto muselo být co nekratší strniště. Na poli i na louce. Pole, louky, meze, příkopy byly vyholené kosami. Vše se důkladně hrabalo, každé stéblo muselo domů. Hospodářem se člověk nestal ve  škole, ale v praxi, v denním provozu.

Ještě v 80. létech minulého století, když tehdejší režim se snažil udržet zemědělský venkov tím, že lidem umožnil zakládat malá hospodářství s drobným zvířectvem, docházelo ke sporům o pozemky. Ti kteří po příchodu z práce nelenošili u televize nebo v hospodě, ale pronajali si kousek pozemku od obce nebo JZD, mívali možnost si vyrobit vlastní potraviny (brambory, maso, zeleninu) a ještě si přivydělat poměrně vysoké částky za prodej produkce (býci, jehňata, vlna, vejce aj.).  Bývalo na vesnicích nepředstavitelné, aby MNV platil vlastní technické služby, nebo si objednával nějakou firmu, na sečení a úklid trávy z návsi a z veřejných ploch. Bylo to obráceně. Drobní chovatelé tyto plochy sklidili a ještě MNV zaplatili z nich nájem. Tím bylo také bráněno planýrování vesnic, porážení stromů atd. O tom snad příště.

Zahradníček Josef

Estébácký scénář se naplnil

Nebylo po roce 1989 žádnou zvláštností, že znalci komunistických finančních kanálů  neodolali tokům peněz a lehce ulovené prostředky schovali na konta u zahraničních bank, ke kterým měli z důvodu svého zaměstnání přístup. Ty prostředky byly zajímavé i pro „hlídací psy demokracie“ (media), takže aféry v této oblasti byly zamlčovány.

A impérium Andreje Babiše? "V dnešní době, kdy již neexistuje (a nebo je nepřístupná) převážná část dokladů dokumentující jeho zrod v temných vodách možná ještě před (a jistě těsně po) roce 1989, je nesnadné vystopovat původ veletoků potřebného kapitálu a praktiky používané k jeho nebývalému růstu."

Tažení nacionalistů urychlí vznik evropské federace.

Podle posledních informací vítězem voleb do Evropského parlamentu se stala Evropská lidová strana, která bude mít 229 mandátů. Druhá je Evropská sociální demokracie s 194 mandáty.

Po oznámení předběžných výsledků oznámil představitel Evropské lidové strany (EPP) Jean-Claude Juncker (Lucembursko) kandidaturu na předsedu Evropské komise. Poslední slovo v rozhodování o této funkci ovšem budou mít předsedové vlád jednotlivých zemí EU. To vedlo předsedu sociálních demokratů Martina Schulze k prohlášení, že pro jeho stranu není nic ztraceno, neboť věří, že získá dostatečnou podporu, aby funkci předsedy EK získal.

Většina evropských medií se zabývá volebním vítězstvím Národní fronty ve Francii a značnou podporou nacionalistů v dalších zemích včetně ČR. Toto zřejmě podnítí demokratické strany k urychlení jednání o evropské federaci.

Bursík, Bláha a zelení aktivisté by měli uhradit škody na Šumavě!

Kůrovec z národního parku způsobil škody okolním obecním lesům v Kašperských Horách a Volarech, Lesům České republiky i Vojenským lesům, také rakouským majitelům lesa v sousedství Smrčiny, kterým měly být škody podle zákona uhrazeny. Nikoli ze státní kasy, ale od těch, co škody způsobili.

Bezzásahové „nicnedělání” nás stálo miliardy korun a škody budou provázet i příští generace. Některé škody však nelze vůbec číselně vyjádřit. Je to zničení cenných přírodních rezervací jako byla Plesná, Prameny Vltavy, Modravské slatě nebo Trojmezná, poškozeno bylo šest státem uznaných přírodních památek a rašelinišť, v nichž uhynuly až 500 let staré stromy, o které starostlivě pečovalo 10 minulých generací lesníků a přírodovědců. Vytváření bezzásahové „divočiny” odporuje zákonu na ochranu přírody a krajiny, vodnímu i lesnímu zákonu a nemá oporu ani v evropských a světových závazných směrnicích. Odporuje zákonem vyhlášené Chráněné oblasti přirozené akumulace vod.

Z těchto důvodů, s porozuměním a s podporou přijali přírodovědci, lesníci i milovníci přírody stanoviska prezidenta Miloše Zemana k Šumavě při jeho nedávné návštěvě v Plzeňském kraji. Po dosavadním vývoji je záměr na rozšiřování bezzásahových ploch nepřijatelný.

Pracovitý poslanec v EP zmůže víc než spící národovec.

I kdyby nejsilnější česká strana získala okolo deseti mandátů, jen obtížně se stane důležitým článkem v politické skupině s několika stovkami europoslanců. V malé politické skupině bude její vliv větší, ale ta je zase obecně slabší.

Všechny české strany lze v EP označit za relativně slabé, a proto mají šanci vyniknout jednotliví poslanci,  pokud se dlouhodobě a pečlivě věnovali konkrétnímu tématu, například Zuzana Roithová oblasti ochrany spotřebitele, nebo Jan Březina, když prosazoval zařazení českých specialit (syrečky) na seznam chráněných potravin. Je tedy možné prosazovat národní zájmy, nikoli o nich jen mluvit do pražských medií.

Oba zmínění europoslanci za KDU-ČSL potvrzují specifičnost systému. Z hlediska českého občana určitě zanechali v EP největší stopu, i když KDU-ČSL patřila k nejmenším českým stranám v EP. Velkou výhodou obou poslanců bylo, že byly součástí největší evropské strany EPP.

Lidé, nevolte komunisty!

"Při volební účasti cca 30% má každý hlas dvojnásobnou váhu než například při volbách do Poslanecké  sněmovny. V kombinaci s faktem, že Evropská unie ovlivňuje až 70% našich národních zákonů, je přijít k volbám povinnost. Nevolit komunisty a případně  kryptokomunisty a bývalé komunisty by měla být pak povinnost morální. Věřím, že ona sestupná tendence rudého bratra bude pokračovat," píše antikomunistický aktivista a nekomunistický kandidát do EP Šimon  Heller.

Heller zdůraznil, že členové KSČM¨mnoho let bez zásahu státu porušují platné zákony. "To, že komunisté dlouhodobě porušují naši Ústavu (konkrétně článek  5), je bohužel přehlížený fakt. Propagace komunismu je sice dle našeho zákona trestná, ale nikomu nevadí, že reklama na komunistickou stranu je všude. Pokud  půjdeme do důsledku, je jistá forma propagace i volba KSČM. Bohužel se ukázalo, že nastavení zákonů nepomáhá a tak si musí společnost pomoci sama,  demokraticky. Naštěstí i přes dlouhodobě nelichotivý stav naší politiky komunisté slábnou. Několik mladých přišlo za vidinou zisku, ale naštěstí jejich  množství je zanedbatelné."

Heller zároveň odmítá tvrzení, že polistopadová politické reprezentace zavinila veškeré negativní jevy v naší společnosti. "Argument, že vše zavinili  polistopadoví politici, je naprosto lichý. Ano, zavinili hodně. KSČM ale dlouhodobě dostávala velmi pěkné posty a korýtka.

Stejně jako jiní. Věrným  příkladem, jak to myslí komunističtí politici s naším státem dobře, je soudruh Ransdorf, který proslul zneužíváním poslaneckých diet a spaním na schůzích  nebo soudruh Dolejš, který se zase stal slavným, když byl ochoten přijmout úplatek. Neříkám, že ostatní politici nemají máslo na hlavě také, u těch  komunistických je ale zajímavé, že jim to nikdy politický vaz nezlomilo a stále sedí na svých místech."

Výroba masa na Moravě klesá.

Na jižní Moravě se stále nedaří zvrátit zhruba pět let trvající pokles produkce masa. V letošním prvním čtvrtletí se ho vyrobilo o devět procent méně než ve stejném období loni, tedy 8858 tun. Ještě v roce 2010 se na jižní Moravě vyrobilo zhruba 11 000 tun masa. Stále klesá dominantní výroba vepřového.

Vepřového se letos vyrobilo 8219 tun, což je o 9,4 procenta méně než loni. Ještě výraznější je propad porážek. V prvním čtvrtletí skončilo na jihomoravských jatkách 87 681 prasat. Důvod poklesu je už několik let stejný, a to nerentabilita chovů.

Výroba hovězího masa klesla o 2,5 procenta na 639 tun. Poraženo bylo v kraji 2062 kusů skotu, o procento méně než loni. V celorepublikovém poměru jde jen o zlomek, protože v Česku se porazilo v prvním čtvrtletí téměř 55 000 kusů.

Skopové a kozí maso během prvních tří měsíců roku nevyrobili žádné.
Jediný kraj, kterému v posledních letech roste množství vyrobeného masa, je Jihočeský. Nepříznivou tendenci jako jižní Morava mají například střední Čechy, Olomoucký či Zlínský kraj. Zdroj Zemědělec

Začíná senoseč, deště a bouřky nebudou nebudou chybět.

Čtvrtek bude možná prvním dnem roku 2014, který překoná tropickou laťku 30 °C. Příliv teplého vzduchu od jihu bude totiž vrcholit, a den navíc nebude okořeněn žádnými přeháňkami či snad bouřkami. Překonání teplotních rekordů však moc pravděpodobné není.

Konec této teplé vlny přijde v pátek se studenou frontou. Pátek ještě teplý bude, ale v odpoledních a večerních hodinách se vytvoří četné a podle stávajících odhadů i dost silné bouřky. Ty by měly v pátek zasáhnout především západní polovinu republiky. Ale víkend učiní spravedlnosti zadost. V sobotu pak můžeme počítat s bouřkami i na zbytku území, v neděli spíše už jen na východě. Víkend tedy bude opět poměrně naplněný deštěm, leč aspoň teploty budou o poznání vyšší, než o minulém víkendu. Měly by se pohybovat v rozmezí cca 22/26 °C.

Výhled na příští týden naznačuje, že spíše teplý (tedy už letní) charakter počasí, ale s četnými přeháňkami a bouřkami během dne, bude trvat možná až do konce měsíce května. Po celý příští týden počítáme s teplotami stejnými jako o víkendu, což znamená mezi 22 a 26 °C. Tento čtvrtek, který nabídne až třicítku, by tak měl být z celého měsíce nejteplejší.

Jurečka rozhodne o dotacích v červnu .

Návrh, podle něhož se budou v nadcházejících letech rozdělovat dotace českému zemědělství a venkovu, by mělo ministerstvo zemědělství (MZe) dokončit za necelé dva týdny. Materiál následně projde meziresortním připomínkovým řízením a úřad jej předloží vládě tak, aby mohl být do konce června zaslán Evropské komisi. Uvedl to dnes ministr Marian Jurečka.

Větší podporu by podle návrhu měly získat živočišná výroba, ovocnářství, zelinářství, pěstování brambor a další obory produkující v rámci odvětví nejvyšší přidanou hodnotu a nejvíce pracovních míst.

„Celková obálka společné zemědělské politiky je nižší než doposud, to znamená i naše národní obálka je menší, takže ta očekávání, že teď budou mít všichni víc, nelze naplnit,“ podotkl ministr s tím, že se ministerstvo bude snažit peníze zacílit lépe než v předchozím období. Kritici dlouhodobě dotačnímu systému vyčítají, že dostatečně nemotivuje zemědělce k produkci některých v tuzemsku tradičních komodit.

Například pěstitelé ovoce a zeleniny by podle ministra měli nově pobírat zvláštní dotaci v celkové výši okolo 250 milionů ročně. Speciální podporu by měli dostat také pěstitelé chmele. „Jednáme ještě o tom, abychom dokázali podpořit nejenom pěstitele brambor na škrob, ale také konzumních brambor,“ podotkl ministr. Samostatnou podporu budou mít také pěstitelé skotu.

Evropský parlament po průtazích novou podobu Společné zemědělské politiky, na kterou připadá téměř 40 procent unijního rozpočtu. Protože členské státy musejí z reformy vyplývající změny zavést do svých národních předpisů, začnou nová pravidla platit až od příštího roku. Letošní rok je přechodným obdobím.

Objem živočišné výroby v Česku se dlouhodobě snižuje, což způsobuje komplikace i v rostlinné výrobě. Trvale klesají také plochy takzvaných speciálních plodin, mezi něž patří ovoce a zelenina, chmel, vinná réva a květiny. V současnosti se pěstují již na méně než 50.000 hektarech, což představuje asi jen 1,2 procenta zemědělské půdy. Ve srovnání s klimaticky podobnými zeměmi EU je tento podíl jeden z nejmenších.

Pěstování speciálních plodin je náročné na manuální práci. Včetně brigádníků poskytuje práci takřka 30.000 zaměstnanců a dalším 30.000 lidem v navazujících oborech jako jsou posklizňová úprava, zpracování, prodej či agroturistika. Zdroj: Zemědělec

Jak soukromníci prodávali mléko do obecní sběrny. Skladník vzpomíná.

Přestože se propaguje mléko ve školách, zájem prý o něj není. Někde se vůbec neprodává. Dříve, ve čtyřicátých a padesátých letech, něco takového nebylo. Na vsi vůbec. Každý měl mléko doma. Na jídlo si každý mléko ponechal, pro děti i pro dospělé. Zbytek odnesl do sběrny.

Sběr mléka to byla zvláštní kapitola venkova. Byl zaveden za protektorátu a pokračoval až do 70. let. Zažil jsem sběr mléka v padesátých létech. Prováděl se většinou brzy ráno, aby v mlékárně bylo mléko včas zpracováno do obchodu. Ranní sběr byl však asi hlavně kvůli tomu, aby se zabránilo zkysnutí mléka. Chlazení tenkrát nebylo ve sběrně ani na autě. Navíc čistota konví, ve kterých se do mlékárny vozilo nebyla stoprocentní. Alespoň podle vůně, kterou vydávaly prázdné a umyté konve. Kyselost zjišťoval lakmusovými papírky sběrač mléka - zvláště v létě - u každého dodavatele. Kyselé mléko nebral. Mléko se do mlékárny odváželo v konvích. Plné konve mlékař-řidič mlékárny naložil, výměnou nechal prázdné. Později, v 60. letech, kdy se prodávalo mléko od záhumenkových krav, vysávali mléko z konví, které sběrač musel umýt.

Mockrát jsem tam před šestou hodinou mléko nesl. To bývalo také diskusní fórum. Muži, ženy, děti. Několik desítek lidí. Jaké události se neprobraly ve frontě, to se probralo potom. Byly tam i denní schůzky pejsků. V každém hospodářství byl voříšek. A ti většinou byli volně puštění a doprovázeli pány do sběrny. Tam mezi nimi k žádné rvačce nedocházelo. Všichni se znali. Tam bylo neutrální území. Pozdravili se očicháním, vrcením ocásků a čekáním na pána. Jen hárání nějaké čuby vyvolalo neklid. Ale tu majitel včas někam zavřel. Samozřejmě marně - ke štěňatům vždy nějak přišla.

Sběračem mléka musela být osoba otrlá. Právě takový byl u nás. Několikrát ho po konfliktech s dodavateli této práce zbavili, ale když nový sběrač to po čase sám vzdal, vždy za pomoci MNV mlékárna znovu vyhledala toho starého Vojtu. Na spory s lidmi se totiž poctivec a slušňák nehodil. Mléko měřil v nádobě s plovákem, na rysce se ukázalo množství. Málokdo přinesl přesně tolik, aby to ukázalo celý litr. Mléko se do sběrny nosilo v plechových konvičkách, od jednoho litru výše, tak průměrně kolem pěti litrů. Muselo se zaokrouhlovat, což byla příčina prvních konfliktů. Druhou příčinou byl odběr vzorků na tučnost. Cena odebraného mléka byla podle procenta tučnosti. Málokterý dodavatel však odolal pokušení, aby si k větší dodávce nepomohl vodou. Vždyť barvu mléka to nezměnilo.

Mlékárna vždy poslala sběrači bedničku s lahvičkami, aby v den X (kdy se mu to bude hodit) vzorky na tučnost od jednotlivých dodavatelů odebral. Ten samozřejmě znal lidi a věděl, komu  postupně stoupá dojivost. Když už to bylo podezřelé odebíral vzorky. Když přišly z mlékárny výsledky, to bývalo někdy ve sběrně křiku. "Špatně odebrané vzorky, vyměněné" atd.

Ještě nedávno jsem v Rakousku na rampě u silnice viděl čtyři pětadvacetilitrové konve na mléko, které tam zřejmě přivezl zemědělec z nějaké samoty. České mlékárny by se s tím nemazaly, ty odmítají od drobných zemědělců odebírat mnohem větší množství mléka.

Zahradníček Josef

Volby do Evropského parlamentu jsou důležitější než české volby do PS.

Český občan si zásluhou masáže  mozku pražskými medii neuvědomuje, že Evropský parlament je pro něj mnohem důležitější než pavlač zvaná Parlament ČR. Proto je mu třeba připomenout, že Evropu národních států už jsme tady měly od 18. století a přineslo to miliony mrtvých. Čím více národních zájmů, tím krutější války a tím více utrpení a lidských obětí.

Voliči v ČR by si měli uvědomit, že Evropský parlament ovládají 2 evropské strany: Evropská lidová strana, Evropští socialisté a s nimi mají velký význam evropští Zelení. Ostatní strany, včetně různých frakcí výše jmenovaných stran nemají naději na jakékoli prosazení při hlasování EP. Z toho vyplývá, že hlavním úkolem euroskeptických stran a stran národních je odebírat hlasy stranám, které mají v EP naději na uplatnění, a podněcovat národnostní a rasovou nesnášenlivost.

Kdo jsou čeští odpůrci EU? Především xenofobní lidé, kteří nedokážou uspořádat myšlenky víc než na úroveň pivních křiklounů z dob mnichovských projevů Adolfa Hitlera. Toho využívají představitelé českých politických pidistran.

Spousta českých rozumářů přirovnává EU k bývalé východoevropské EU. To je naprostý nesmysl. Dovede si někdo představit, že by v bývalém Československu probíhaly volby do RVHP, nebo dokonce, že by někdo byl veřejně proti RVHP? Dovede si někdo představit, že by představitel Československa, například Husák,  pomlouval Moskvu, jako Klaus pomlouval Brusel? Stačilo by jen kdyby pronesl připomínky proti návrhu Kremlu a v nejlepším případě by mu bylo nabídnuto místo na mongolském velvyslanectví.

EU je velká organizace, která musí řešit podněty od  půl miliardy obyvatel. Je tedy pravděpodobné, že její aparát mezi tisíci dobrých předpisů vychrlí nějaký nesmysl. (Jiří Krž, 20.5.2014)

Svlékat kožichy, přichází tropické vedro!

Ledoví muži a Žofie nám přinesli sice ne přímo mrazivé, ale rozhodně chladné a deštivé počasí. Lidé znovu museli obléknout bundy, přičemž teploty jsou podobné, jaké jsme běžně zažívali už v březnu - často přes den nepřelezou ani 15 °C. Ale do letního stylu nás počasí uvede již velice brzy. Příští týden se výrazně oteplí a možná budou dosaženy i tropické hodnoty. Tedy, že někde naměříme i 30 °C.

Oteplování začne již teď o víkendu, kdy se teploty, pokud zrovna nebude pršet, dostanou na 20 °C. A od pondělí se to rozjede! Oblačnost se roztrhá, srážky zmizí a místo nich nastoupí celodenní sluneční paprsky. Už pondělní teploty by mohly dosáhnout až na 24 °C. Každý další den pak přihodí dva stupně navrch, takže v úterý dosáhnou maxima na 26 °C, ve středu na 28 °C a ve čtvrtek čekáme dle předpovědi až 29 °C. Hovoříme o předpovědi pro celé Česko, pokud jsou ale předpovídána maxima do 29 °C, prakticky vždy se objeví některé teplé lokality, kde je naměřeno i tropických 30 °C. Stát by se to mělo i tentokrát.

Ve druhé polovině května už výskyt teplot dosahujících nebo i mírně přesahujících 30 °C není úplně výjimečný. Zaznamenány byly třeba v roce 2007 také kolem 22. května, stejně jako to předpovídáme letos. S teplým počasí obvykle souvisí tvorba bouřek. Ty se začnou vyskytovat možná už ve čtvrtek, pravděpodobněji až v pátek. To ještě budeme upřesňovat. Vy si zatím můžete chystat krátké kalhoty, sandály a nebo možná už i plavky. (meteo

Europoslanec je vizitkou státu, který ho vyslal.

Europoslanec může být svorníkem mezi odborníky, politiky, podnikateli, občany z celé EU i odjinud. Může být organizátorem schůzek, konferencí, jednání, jejich moderátorem. Může vystupovat v evropských televizích, publikovat v evropských novinách. Může zkrátka spoustu věcí nad rámec toho, co tvoří jeho běžnou poslaneckou agendu. Jenom musí chtít, musí umět a znát.

Poslanec v Evropském parlamentu přijímá denně desítky pozvání na konference, veřejná slyšení, ambasády členských zemí, regionální zastoupení a na další místa,dostává denně stovky informací. Mnohé z toho je samozřejmě formální a v praxi skoro nebo úplně neupotřebitelné, jak už to ostatně bývá. Přesto toto všechno rámuje obraz skoro nekonečných možností europoslance být informován a něco prospěšného s těmi informacemi dále podnikat.

Obvyklá agenda europoslance se v podstatě skládá ze čtyř dnů plenárních zasedání měsíčně, nejčastěji ve Štrasburku, výjimečně v Bruselu. K tomu patří přibližně týden či dva zasedání příslušného odborného výboru, kterého je členem, a týden schůzí frakce. Vedle toho se poslanec EP účastní také jednání v delegaci EP, která je zaměřena na spolupráci s některou zemí mimo Unii.

 Z těchto obvyklých činností vyplývají určité možnosti k vlastnímu působení uvnitř EP. Poslanec EP za pět let činnosti v tomto orgánu zpracuje jednu nebo dvě iniciativní zprávy (zřídkakdy více a někteří se obejdou bez nich) na téma, která jeho frakce dojedná v jeho výboru. Stejně tak může zpracovat obdobný počet stínových zpráv. Vedle toho může (a nemusí) předkládat pozměňovací návrhy ke zprávám svých kolegů ve výborech. Jakousi třešničkou na dortu jsou pak jeho minutová vystoupení, která se zařazují na začátek programu plenárního zasedání a jsou tematicky otevřená všemu. Pouze těmto „třešničkám“ ovšem věnují média pozornost.

 Europoslanec dále zve návštěvy do sídel EP, může v EP zorganizovat výstavu nebo veřejné slyšení k některým otázkám. Tímto se víceméně jeho oficiální agenda uzavírá. Většinu těchto činností dokáže provádět i bez jazykového vybavení, neboť téměř ke všem jednáním jsou zváni tlumočníci. (Jiří Krž, 6.5.2014)

Prezident kritizoval přátelství Bursíka s kůrovcem.

Ostrá slova pronesl v Klatovech prezident Miloš Zeman na adresu exministra životního prostředí Martina Bursíka. Kritizoval ho za odmítání zásahů proti kůrovci v Národním parku Šumava. Hlava státu do regionu zavítala v rámci třídenní návštěvy Plzeňského kraje.

V Klatovech prezident sdělil občanům svůj postoj k Šumavě a řešení kůrovcové kalamity. Zeman vyzdvihl působení Stráského a Mánka v NP Šumava. Bývalého ministra Martina Bursíka zkritizoval za tvrdé odmítání zásahů proti kůrovci v Národním parku Šumava. Prezident řekl: "Martin Bursík veřejně prohlásil, cituji:  'Jsem přítelem kůrovce.' Toto přátelství se skutečně vyplatilo, kůrovec už dnes zničil polovinu Šumavy a z oschlých lesů se odstěhoval jak tetřev hlušec, tak datlík tříprstý."

Klatovy, jako brána Šumavy, by měly být podle Zemana jejím strážcem a měly by ji chránit. "Chtěl bych vás proto varovat před zelenými fanatiky, kteří ani nevědí, co to je biomasa." Tito "fanatici" podle Zemana dokážou zničit naše hospodářství i lesy. "Spojme se v boji proti těmto fanatikům," vyzval. 

Prudký růst nájmu orné půdy v Bavorsku.

Podle průzkumu Zemského statistického úřadu, provedeného v 62.900 zemědělských závodech, v loňském roce se v Bavorsku za nájem zemědělské půdy průměrně platilo 338 eur (9.295 Kč) za 1 ha. Od roku 2010 se nájem zvýšil o 16 procent.

Nájmy však nadále prudce rostou. Nové smlouvy jsou uzavírány průměrně na 416 eur (11.440 Kč) za hektar. Přičemž za ornou půdu se platí nájem 466 eur (12.815 Kč) za hektar, za pastviny 276 eur (7.590 Kč) za hektar.

Poslanec EP musí zapomenout na domácí politiku.

Je na čase napsat, o co usilují kandidáti, o jejichž zvolení či nezvolení  rozhodnou voliči . Europoslanec je především politik, který může vykonávat svůj mandát jen jediným způsobem, který má pro Evropskou unii a její členské země výraznější smysl. Tím způsobem je zapojení do chodu Evropského parlamentu. Tak jako si žádné městské lázně nenajmou plavčíka, který neumí plavat, neměla by žádná členská země EU vyslat do Evropského parlamentu poslance, který se nedomluví alespoň jedním světovým jazykem.

Poslanec Evropského parlamentu je svého druhu vyslancem státu ve dvaceti osmi zemích Unie, a dokonce i v jistém smyslu vyslancem celosvětovým. Má z titulu svého postavení vysokou reputaci a skutečně jen málokdo ve světě odmítne setkání, o které jej europoslanec požádá.

Nemluvit totiž v Evropském parlamentu alespoň na solidní konverzační úrovni jedním ze dvou hlavních jednacích jazyků (francouzština, angličtina) znamená, zcela bez přehánění, zahození mandátu do odpadkového koše hned na Lucemburském náměstí, před budovou EP v Bruselu.

Pokud některý členský stát vyšle do Evropského parlamentu zástupce, kteří tam mlčí, je to jako hození ručníku do ringu hned na začátku boje. Politické strany, které Evropský parlament používají jako trafiku pro vyvolené nebo neodbytné funkcionáře, mrhají potenciálem celého státu a měly by být zakázány.

Schopnost komunikovat, formulovat názory, zastávat humánní pozice, vystupovat jako osobnost, která se zaslouženě těší určité reputaci i mimo samotný politický prostor, toto je nezbytným kvalifikačním předpokladem politika, který vystoupí z těsného domácího prostoru do nesrovnatelně většího prostoru evropské politiky.

 Je proto nesporně užitečné, aby europoslanec po svém příchodu do Bruselu a do Štrasburku pokud možno ihned zapomněl všechno, co se naučil v domácí politice. Nejenže mu to „v Evropě“ bude bez užitku, ono mu to uškodí. Evropská politika je o něčem jiném než žabomyší spory o sekretářku ministra. (J. Krž, 16.5.2014)

Jak zmizel fotbalový talent Přáda.

Spisovatel Jiří Macků napsal o bývalém vynikajícím fotbalistovi Ladislavu Přádovi knihu s trefným názvem ´Nešťastná fotbalová legenda.´  Popsán je osud jednoho z nejtalentovanějších českých fotbalistů poválečné historie. Ladislav Přáda (1932-1995), jedenáctinásobný československý reprezentant, trpěl nemocí, která jeho talent zničila. Tou nemocí byla neschopnost odříci si alkohol. Cynici říkají, že Přáda svůj talent prochlastal.

Ladislav Přáda se narodil 4. dubna 1932. Fotbalově začínal v týmu Hvězda Trnovany, odkud se později přesunul do ČSSZ Liberec (krátce poté Slavoj Liberec), a poté se v roce 1954 se stěhoval do ATK (posléze přejmenovaný na ÚDA a později na Dukla) Praha. Mistrovský titul v roce 1956 (podílel se na něm jedenácti góly), jedenáct startů v reprezentaci, s pěti vstřelenými góly. Hned v prvním utkání dal Jugoslávcům dva góly, a ČSR vyhrála 2:1.

Podle legendy, měl v roku 1953 v Moskvě Přáda projít jako nůž máslem celou obranou Dynama, položit si na zem i slavného brankáře Jašina, zaklepat na tyč a zeptat se, jestli je někdo doma, a pak podrážkou laxně míč posunout za čáru. Spoluhráči potvrzovali věrohodnost pověsti.

Ani Dukla Praha, klub s vojenskou kázní, ho nesrovnal do latě. Přestože trenér Karel Kolský měl pověst diktátora, neuhlídal ho. Přádovi někdy nestačila jen jedna lahev vodky.

Kolik talentů skončilo v mládí na stejnou nemoc jako Ladislav Přáda? A nejen fotbalových. A nejen sportovních (ještě v živé paměti Iveta Bartošová).

Životní pouť Ladislava Přády skončila 19. prosince 1995. Jeho bývalí spoluhráči se složili na trochu důstojný pohřeb.

Řepkových lánů už je příliš.

Jistý analytik zřejmě si chce šplhnout u kolchozní mafie a tak napsal srdcervoucí článek, jímž obhajuje řepkové lány. Tentokrát se analytik hodně zesměšnil. Už jen tím, že neví, že všeho moc škodí. Hlavně v zemědělství. Řepku nevyjímaje.

 Řepka se tady pěstuje už hodně dlouho, ale ani za protektorátu, kdy bylo její pěstování povinné, se nepěstovala na úkor brambor, řepy, luskovin, pícnin i krmných obilovin. Považovala se za okopaninu, neboť se k ní zásadně hnojilo chlévským hnojem a plevele se hubily plečkováním. Pěstovala se jen v krajích, kde se nedařilo cukrovce a zelenině. V nížinách se její pěstování nevyplácelo.  Včelám, kterých bývalo víc, zcela stačily i ty malé plochy, vždy si stravu našly. Pokud je známo, kvalita řepkového medu se medu z ostatních květin nevyrovná.

Neslyšel jsem nikdy, že nyní by některý zemědělský podnik měl z Bruselu přikázáno - jak analytik naznačuje - řepku povinně pěstovat. Jedná se o chamtivost a lenost české zemědělské velkovýroby, kterou už mimo zisku nic nezajímá. Udržování úrodnosti půdy, vzhledu krajiny, osídlení venkova, zaměstnanosti a všechno, co dříve sloužilo k vytvoření kulturní krajiny, je pro velkovýrobu přežitkem. Agrární bosse nezajímá, že dovážením krmiv se zdražuje výroba masa i mléka, že dovezené brambory mají chuť mýdla, že řepka zvyšuje podíl emisí - na výrobu 1 litru řepkového paliva se spotřebuje více než 1 litr motorové nafty. Řepkové lány se podílejí na likvidaci drobné zvěře, která v nich bloudí a hyne, naopak jsou výhodné pro množení divočáků.

Zemědělské dotace hrají dost velkou roli ve volbách do EP.

Zatímco v České republice je krátce před volbami do Evropského parlamentu klid, protože lidé mají promasírované mozky euro skeptickými medii, v západní Evropě se o volbách vážně diskutuje. Na rozdíl od českých občanů tam považují EU za svou instituci. 

Diskutují i zemědělci. Diskutují především o přímých platbách, které dostávají z EU. Přímé platby totiž hrají důležitou roli v jejich životě. Mají být vypláceny, nebo nemají?

Mezi zemědělci převažuje názor, že by jejich vyplácení mělo pokračovat. U ostatních občanů EU spíš převládá názor opačný, i když hodně lidí ví, že bez dotací pro zemědělce by se ceny potravin značně zvýšily, protože by jich bylo méně, možná by klesla i kvalita. Pro mnoho lidí by už byly nedostupné potraviny průměrné kvality. Informovaní občané EU také vědí, že zemědělství plní i jiné úkoly, především v ochraně životního prostředí, v udržení životaschopného venkova atd.

Ve volbách do EP však nebudou voleni zemědělci, nebo nezemědělci, ale politici-reprezentanti politických stran z jednotlivých zemí. Politické strany proto mají ve svých volebních programech i řešení otázek zemědělství, včetně přímých plateb.

Zachování přímých plateb má ve svém evropském program německá CDU-CSU, která má v EP nejsilnější zastoupení, přičemž požaduje větší podporu pro malé a střední zemědělské závody a podporu mladých zemědělců. Naopak by chtěla z přímých plateb vyřadit velké zemědělské podniky "Nechce je urážet spropitným."

SPD, druhá rozhodující strana v Německu, by chtěla přímé platby z Bruselu zrušit a peníze použít na rozvoj venkovských oblastí.

V postoji českých politických stran k přímým platbám z EU je známo hlavně to, že pro české zemědělce chtějí rovné podmínky jako mají zemědělci ve starých zemích EU a žádají u každého potravinového výrobku stejnou kvalitu ve všech zemích. O podpoře drobných zemědělců se asi zmínka nenajde v žádné straně, snad zrušení přímých plateb by některé strany chtěly.

K tomu, aby se některý z 21 českých poslanců v EP prosadil jako Roithová, k tomu jim těžko pomůže nacionalizmus a euroskepticizmus. To by měli vědět i voliči. Pokud chtějí, aby se i český občan stal ekonomicky rovnoprávným občanem EU, musí čeští politici, tedy i čeští poslanci EP, mít určitý respekt. Ten můžou mít jen tehdy, když budou prosazovat věci dobré pro všechny občany EU, nikoli jen být proti všemu a proti všem. Brusel má totiž dost velké ekonomické prostředky jak udržet rebelanty na uzdě. A nejen své členské země.

Škola, základ života. Skladník vzpomíná.

Před týdnem jsem psal o ministru Chládkovi, který u dětí povinných navštěvovat II. stupeň základní školy odmítá domácí výuku. Vzpomněl jsem také na přednosti denní návštěvy školy. Nyní pan ministr Chládek dělá další opatření. Chce vyházet ze školních budov nezdravá jídla a nápoje.

Nevím, jak to v takové současné městské škole vypadá, osobně jsem ji už hodně dávno nenavštívil. Prý jsou tam automaty, ve kterých je možné koupit jídla, která jsou pro děti nevhodná. Téměř všude prý jsou balené cukrovinky. V polovině škol bagety a slané chuťovky (např. brambůrky). Podobné je to s nápoji. Mimo přeslazených col se prodává i káva. Jsou prý školy, kde je možné v automatu koupit cigarety.

Pokud se ministrovi podaří nějakou vyhláškou vyjmenovat nezdravé potraviny a vyhnat je ze škol, bude muset čelit tvrdým útokům liberálů. Jejich děti jsou totiž zvyklé vysedávat McDonaldech a cpát se smaženými hranolky s majonézou. Proč by nemohly ve škole?

Vrátím se ještě k docházce do školy za socializmu. Mám na mysli školu střední a vyšší. Někdy na počátku šedesátých let byl požadavek, aby předsedové JZD měli maturitní vysvědčení. Proto se museli přihlásit do internátní Střední zemědělské školy. Tam měli poctivě 24 hodin denně studovat. Za rok měli dělat maturitu. Funkci si mohli ponechat. Praxe byla taková, že někteří soudruzi předsedové vždy několik dní v měsíci školu navštěvovali. Jiní vůbec. Většinou neměli čas. Měli prý povinnosti v JZD.  A také věděli, že maturitu musí udělat. A také po roce udělali.

Osobně jsem zažil vedoucího, který si musel dělat vysokou školu. Ona to byla spíše vyšší škola, tzv. institut. Dělal ho dálkově tři roky. Příliš času mu neobětoval. Říkalo se mu pane inženýre. Jenom krátce. Jak to u výkupu chodilo, zapletl se do nějakých podvodů s krmnými směsi. Od té doby jsem ho neviděl.

Za socializmu tedy byl také dvojí typ studia. Jedni museli studovat každodenně, jiní jen někdy. Potom byla ještě možnost si diplom koupit. Měl jsem takovou možnost. Stačilo mít 10.000 Kčs a na orazítkovaný diplom Vysoké školy strojní (nepamatuji přesný název) z Košic dopsat jméno. Viděl jsem člověka, který ho koupil. Jestli ho použil v zaměstnání, nevím. Mně jako záložákovi chybělo těch 10.000 korun - a také odvaha.

Zahradníček Josef

CHARTA ŠUMAVY nechce suchou a nechce vykácenu Šumavu.

Ministerstvo životního prostředí pod vedením ministra Richarda Brabce (ANO 2011) schválilo proti vůli šumavské samosprávy Plán péče, který na dlouhá desetiletí až staletí poškodí šumavskou přírodu, ohrozí výskyt a život chráněných a ohrožených druhů, ohrozí vodohospodářskou funkci šumavské přírody a krajiny, nevratně poškodí tradiční krajinný ráz Šumavy a který nerespektuje kulturní odkaz šumavských předků.

Výsledkem tohoto plánu péče bude z poloviny suchá a z druhé poloviny vykácená Šumava. To vše ve jménu tzv. divočiny, dle představ v pozadí stojících politických byznysmenů a dřevařské lobby a v popředí stojících ekofundamentalistů a eurobyrokracie.

Po roce 1989 tak dochází k situaci, kdy státní exekutiva nerespektuje práva místních komunit a práva a povinnosti místních samospráv a také přání velké části veřejnosti naší země a po vzoru totalitních režimů vkládá budoucnost jedné z nejvzácnějších částí České republiky do rukou úzce zaměřených vědeckých a aktivistických experimentátorů, představujících minoritní skupinu v českém akademickém prostoru, podporovaných aktivistickými skupinami.

Obava o budoucnost šumavské přírody, obava o šumavské lesy, jako nenahraditelné složky krajinného prostředí s dopady dalece přesahujícími hranice národního parku a obava o základní demokratické principy nás přivedly k myšlence vytvořit CHARTU ŠUMAVY, kterou předkládáme široké veřejnosti. CHARTA ŠUMAVY nechce suchou a nechce vykácenu Šumavu. Nechce, aby se Šumava stala místem, kde se provádí politicky motivované těžby šumavského lesa a realizuje politický byznys na úkor přírody a jejích obyvatel. CHARTA ŠUMAVY chce šumavský les plný rozmanitého života, život spokojených šumavských obyvatel a spokojené návštěvníky národního parku.

CHARTA ŠUMAVY je volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o:

• záchranu dochovaného stavu a zlepšení stavu šumavské přírody ve všech jejích přírodních, ekologických, sociálních i ekonomických funkcích,
• záchranu a obnovu typického krajinného rázu šumavské přírody, daného mimo jiné jejím kulturním charakterem a řadou zachovaných přírodních fenoménů,
• vytvoření podmínek pro plnohodnotný život lidí na Šumavě v souladu s místními přírodními podmínkami,
• zastavení nezodpovědného experimentování se šumavskou přírodou s jediným hlediskem biologických věd bez ohledu na standartní poznatky jiných přírodních věd,
• ukončení drancování šumavského lesa formou umělých kůrovcových kalamit, na jejímž konci jsou drastické těžby kůrovcového dřeva,
• záchranu vodního režimu šumavské krajiny,
• kvalitní a věcnou, nikoliv ideologickou a zpolitizovanou koncepci ochrany šumavské přírody a krajiny,
• ochranu Šumavy samostatným zákonem, který nastolí jasná a dlouhodobá pravidla,
• dostupnost poznávání přírodních krás Šumavy pro všechny, kteří mají zájem.

CHARTA ŠUMAVY není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, účastní se její práce a podporuje ji.

CHARTA ŠUMAVY není základnou k politické činnosti a angažovanosti. V problematice Národního parku Šumava povede konstruktivní dialog s politickou a státní mocí. Chce sloužit k obecnému blahu.

Věříme, že CHARTA ŠUMAVY přispěje k obnovení stability přírodních, kulturních a sociálních poměrů na Šumavě a k obnově dobrého jména Šumavy.

Jako signatáři tohoto prohlášení pověřujeme PhDr. Jana Stráského, ing. Antonína Schuberta a RNDr. Ladislava Havla úlohou prvních mluvčích CHARTY ŠUMAVY. Tito mluvčí ji plnomocně zastupují jak před státními, samosprávními a politickými institucemi, tak i před českou i mezinárodní veřejností. (28. dubna 2014)

Podpořit Chartu Šumavy lze na tomto seznamu

Bezmasá kýta české kontrolory neláká.

„Jelikož jsou prasata v průběhu svého života krmena pouze vegetariánským jídlem, nemají z čeho tvořit masovou tkáň a jejich tělo je tak tvořeno pouze polysacharidy a troškou rostlinných proteinů,“ stálo u nabídky sušené vepřové kýty Jamón vegano za více než 26 tisíc korun.

Jeden muž se však rozhodl záležitost nahlásit úřadům. „Zavolal nám inspektor z krajské veterinární správy v Karlových Varech s tím, že od nějakého pána dostali podnět. Ač nechtějí, tak to teď musí řešit,“ řekl David Valtr z firmy se sídlem v Sokolově. Následovat by měla i kontrola Státní zemědělské a potravinářské inspekce a České obchodní inspekce.

Důvodem stížnosti je podle Valtra klamání spotřebitele a součástí kontroly má být i prohlídka skladu. Jelikož ale zřejmě není žádný podvedený zákazník, nemusí se dovozce španělské pochoutky obávat sankcí.

Mluvčí obchodní inspekce Miloslava Fléglová však už případnou kontrolu vyloučila s tím, že jakost potravin nespadá do kompetence jejího úřadu. Více Lidovky

Klaus a Filip včera oslavovali ruskou anexi Krymu.

Václav Klaus, předseda KSČM Vojtěch Filip a několik poslanců za ČSSD se účastnili banketu na ruské ambasádě u příležitosti oslav konce druhé světové války v Evropě. Vláda, předsedové obou komor parlamentu i prezident Zeman naopak účast odmítli.

Do účastníků se tvrdě opřel předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. "Je-li člověk toho názoru, jak tito pánové už několikrát naznačili, tedy že okupování třetího území je správné.  Vždy se najdou nadšení kolaboranti."

Důvodem, proč se zástupci vlády a prezident akce neúčastnili, byl ruský postoj ke krizi na Ukrajině a anexe Krymu. Ta je podle mezinárodního práva neplatná a Česká republika stejně jako celá EU ji neuznává. A bývalý prezident Klaus? Ten se proti EU a USA spojí s kýmkoli. Třeba s Putinem.

Ministr Marian Jurečka ve stejném koutě jako Josef Lux?

Ani ministr, jenž začal s velkým elánem a se označoval se za soukromého zemědělce, nedokáže prorazit hradby, které v ČR vytvořila socialistická velkovýroba. Ta se nyní už zaměřuje jen na zisk, a to jakýkoli. Výroba potravin, zaměstnanost, obnova a rozvoj venkova, životní prostředí ji v podstatě nezajímá, maximálně v mezích zákona.  Výsledkem je, že do ČR se pořád musí dovážet víc potravin. Z velké části nekvalitních, protože na kvalitní český zákazník nemá. Dovážejí se hlavně z Německa a Polska, zemí, které podporují drobné zemědělce.

89 hektarů, výměra, která je právě limitem pro tuto tzv. redistributivní platbu v ČR, nejen není zavedena, ale dokonce  v loňském roce nebyla ministerstvem řízeným Miroslavem Tomanem ani teoreticky rozpracována a byla rovnou smetena pod stůl.

Z vyjádření Tomana (nyní prezident Agrární komory) vyplývá, že česká delegace v Bruselu pro redistributivní platby hlasovala, protože hlasovali všichni, ale o zavedení vůbec neuvažovala.

Ostatně Toman je ten skutečný principál, který na drátcích ovládá všechny ty floutky, které si od roku 1992 říkaly ministr zemědělství. Od Luxe až po Jurečku. A nejen ty na Těšnově, ale pokud se týká zemědělství i ty ve Strakovce. Nyní má výhodu, neboť jistě zájem o to, aby bylo ubráno velkým zemědělským podnikům a bylo podpořeno zemědělství evropských rozměrů, nemá ani ministr financí Andrej Babiš, jehož kolchozy hospodaří snad na čtvrtině země. A ministr zemědělství musí před marxisty ustupovat, jako kdysi ustupoval Lux. Dokonce ustupuje ze stejných důvodů. 

Husqarna oslavila 325. výročí.

Husqarna, známý švédský výrobce strojů, především motocyklů a lesní a zahradní techniky, 27. dubna 2014 oslavil 325 let od svého založení. Až do roku 1689 byla vystopovaná jeho existence.

Původně se jednalo o výrobce zbraní, který rozšířil výrobu o kamna, sporáky a kuchyňské přístroje, potom přišly jízdní kola a motocykly. První motorová pila značky Husqarna byla vyrobena v roce 1959. Firma je proslulá tím, že u všech výrobků klade především důraz na vysokou kvalitu. To se samozřejmě projevuje ve vyšší ceně.

Je známo také, že Husqarna patří k průkopníkům v nových technologiích. První motocykl vyrobila v roce 1903, první sekačku v roce 1919. Od tohoto roku se zaměřuje na zahradní a lesní techniku.

Nová ministryně zemědělství ve Španělsku.

Dosavadní generální sekretářka na španělském ministerstvu zemědělství García Tejerina se stala novou španělskou ministryní zemědělství. Nahradila v čele rezortu Miguela Ariase Cañeta.

Pětačtyřicetiletá García Tejerina vystudovala zemědělství a práva. V posledním období pracovala na španělském ministerstvu zemědělství jako generální tajemnice. Rovněž měla na starosti zemědělství v katalánské vládě.

Nová ministryně prohlásila, že chce pokračovat v kursu svého předchůdce. To znamená usilovat o součinnost hospodářského rozvoje s ochranou životního prostředí. Chce nechat budovu zemědělství otevřenou pro všechny směry zemědělství.  

Národní park zlikvidoval Šumavu.

Šumava. Kdysi zelená střecha Evropy. Krásná zelená Šumava dle hymny šumavského skláře a muzikanta Andrease Hartauera: „Schönen, grünen Böhmerwald“. Böhmerwald v doslovném překladu znamená „český les” – a nikoli „česká šedá kůrovcová poušť”.

Naše nebohá, kdysi krásná Šumava zažila v minulém století hned několik morových ran: Válka, odsun pracovitých šumavských Němců, nové dosídlení, Únor 1948 a teror komunistů, železná opona se 6000 volty, hraniční pásmo, zakázané pásmo a psi, samopalníci, miny, vesnice i s kostely a hřbitovy srovnané se zemí... A poslední morová rána? Zřízení Národního parku Šumava.

Do roku 2010 stihli ekologisté způsobit na přírodě Šumavy škodu vyčíslenou soudním znalcem na desítky či stovky miliard Kč! Šumava potřebuje pro návrat do původního stavu minimálně 300 let a ještě to nebude ono. Ekologisté propagovali hesla: „Kůrovec je součást přírody a musí být chráněn”. „Kůrovec je lékařem lesa”. A „Lidé, nechoďte nám sem!” Chráněnec ekologistů, kůrovcový brouček, totálně zničil 10 000 hektarů lesů včetně nejcennějších horských smrčin. I stromy staré 300 až 400 let u pramene Vltavy. Ekologisté spolu s lesem zničili velkoplošně podhoubí, prameniště, domovy ptáků, pozemskou floru i faunu – dokonce přesunuli původní pramen Vltavy, ono historické národní poutní místo, o kousek dál, aby lidé tu spoušť u pravého pramene neviděli. Nezastavil se však na hranicích tzv. „bezzásahových zón”, stanovených „ekology”, nýbrž šel dála dalších 5000 hektarů lesa se muselo pokácet.

Ačkoliv nový ministr životního prostředí Richard Brabec veřejně prohlašoval, že je vůči nátlakovým skupinám rezistentní, podlehl tlaku aktivistů z Hnutí Duha a ideologům „divočiny”. K 30. dubnu odvolal ředitele šumavského národního parku Jiřího Mánka a pověřil řízením zeleného škůdce Pavla Hubeného.

Více: Tomáš Jirsa

Metro změnilo Prahu. Skladník vzpomíná.

Ministr školství Chládek oznámil, že domácí vyučování starších dětí nedovolí. Okamžitě se ozvaly protestní hlasy argumentující geniálními dětmi, které prý jsou v běžné škole nuceni k průměrnosti.

Ačkoli s mnohými činy (či zločiny), které napáchal starý Nejedlý na české kultuře a školství, nesouhlasím. Povinnou školní docházku naopak považuji za dobré rozhodnutí. Ostatně tu zavedla už Marie Terezie. Ona škola není jen vyučování a život v kolektivu. Je to výchova k denní práci. Návyky z mládí se přece nedají zapomenout.

Také jsem poznal několik tzv. geniálních spolužáků z doktorských rodin, kteří dokázali zpaměti odříkat učebnice. Přitom neuměli nakreslit barák či udělat kotrmelec. V praktickém životě se neuplatnili, tam naopak vynikli ti, kteří propadali.

Domácí vyučování není asi o genialitě dětí, ale o lenosti rodičů. Denně vypravovat dítě do školy vyžaduje časné vstávání a trochu námahy. Venkovské školy se potýkají s nedostatkem žáků, protože rodiče je tam neposílají, ale vozí je do městských škol. Aby prý měly ostré lokty.

Povinná školní docházka v socialistické škole bývala také příprAvou na povinnou vojenskou službu. Jak dnes by si tam doma vzdělaní a vychovaní sobci počínali. Narukoval jsem do čs. armády s jedním dobrým hochem, který ovládal několik jazyků, biologii a další obory, ale manuální práce pro něj byla španělskou vesnicí. Nešťastný člověk. Přiznal, že doma nic nedělal, že vždy měli na domácí práce hospodyni (50. léta). Najednou musel stlát postel, čistit boty, prát onuce či přišívat knoflíky. Výsledek žalostný. To byla pastva pro hlasivky poddůstojníků. Na konci přijímače se zhroutil. Poslali ho jako tělesně i psychicky nemocného do civilu.

Tento týden se v Praze oslavuje zahájení provozu pražského metra a napojení Nuselského mostu na dálnici do Mirošovic. Hned první týden po uvedení metra do provozu jsem měl možnost se v něm svézt. Stačilo  u vchodu vhodit korunu a jít dolů. Na první českou dálnici jsme byli pyšní především my na jihu od Prahy. Byla otevřena v roku 1971. Pro jiné kraje neměla význam. Tím to skončilo. Dnes mají dálnici skoro všechny kraje, ale jih končí pořád u Mirošovic.

Stavba metra patřila do období, které moc změnilo Prahu. Hlavně tu poblíž Hlavního nádraží. Pohledem na mapu starou a novou se sice moc změn nezjistí. Ještě v 60. letech byla před Hlavním nádražím obyčejná dlážděná ulice s chodníky, po kterých se chodilo na Václavské náměstí. Jezdily tudy tramvaje, vlevo bylo autobusové nádraží pro dálkové autobusy atd. Metro, asfalt na ulicích, betonová sídliště - Praha za normalizace moc zhrubla. A polistopadová honba za velkými penězi jí tu starou jemnost nevrátila.

Zahradníček Josef.

Komunisté vynalezli svobodu cestování. Pro některé své členy.

V jednom ze svých oproslulých normalizačních projevů Gustáv Husák oznámil, že přejíždění hranic musí skončit, protože hranice socialistického státu musí být pevná. Nebylo podstatné, jestli se tím chtěl zavděčit Brežněvovi a jeho armádě usazené v Československu, nebo chtěl posílit své pozice ve státě,  výsledkem byly nové zákazy výjezdu za hranice a tuny ostnatého drátu nataženého na rozšířeném hraničním pásmu.

Po dobu 40 let, od  února 1948 do listopadu 1989, cestování do zahraničí nebylo  snadné. Dokonce nebylo snadné cestování ani do okolních, tzv. pro cestování povolených okolních spřátelených zemí. Směrem na západ či na jih nebo dál na sever se však bez výjezdní doložky a  samozřejmě i víz nesmělo.

Nesmělo se individuálně cestovat ani do SSSR. Tam většinou směřovaly hromadné "družební" zájezdy podnikové, organizované nějakou okresní či krajskou organizací, zpravidla pobočkou Svazu československo-sovětského přátelství. Lidé (pracující) tam cestovali z jednoho prostého důvodu: Bylo to téměř zadarmo.

Dostat výjezdní doložku do západních zemí bylo pro tzv. neprivilegované prakticky nemožné. Těm zbýval jen stesk po světě.  A tedy i po změně, protože touha po změně s touhou po světě úzce souvisela.

Ti, kdo ještě na sklonku 80. let za tento stav věcí odpovídali, dnes vykládají, že se připravovali změny. Prý někdy od roku 1990 už s tím neměl být takový problém. Člověk neznalý věcí může uvěřit, že svoboda cestování je nápad komunistů, který jim byl v listopadu 1989 ukraden.  (Čermák)

V rozšířené EU je víc spokojenosti, než se před 10 roky očekávalo.

Estonsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Česká republika, Maďarsko a řecká část Kypru se 1. května 2004 staly členskými státy Evropské unie. Evropské společenství se z původních šesti postupně rozrostlo na 27 států. Dalších osmi států usilovně jedná o přistoupení. To jsou nejlepší odpovědí na nenávistný pokřik euroskeptiků - viz. Václav Klaus.

10 let rozšířené EU hodnotil předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Řekl, že přes všechny problémy uvnitř EU i přes to, co se děje za hranicemi EU (Ukrajina), lze nakonec mluvit o velkém úspěchu, k němuž se EU za 10 let dobrala. Zásluhou EU je celá Evropa je silnější, bohatší a bezpečnější než před 10 lety. Politické, kulturní a ekonomické (jednotný trh) úspěchy jsou nepopiratelné. 

Úspěchy EU jsou oceňovány mnohem více v ostatním světě než v některých členských státech. Hlas EU dostal váhu. "Už nepotřebujeme jen bránit naše zájmy, ale můžeme šířit naše hodnoty," řekl Barroso.

Podobně jako Barroso hodnotil úspěšné fungování EU i komisař Stefan Füle. Zdůraznil, že přístupem deseti nových zemí byly odstraněny dlouhodobě neřešitelné politické a hospodářské problémy v těchto zemích, byla zajištěna jejich vojenská obrana, bez větších problémů se vyrovnávají s důsledky globalizace a změnou klimatu. To jsou důležité podklady pro další reformy EU.

V současné době se na přistoupení do Evropské unie připravují balkánské státy Černá Hora, Srbsko, Makedonie, Albánie, Bosna a Hercegovina. Budou přijaty až splní stejné podmínky jako ostatní státy. Jednání začnou, až tyto státy upraví své právní řády. Přístupová jednání s Islandem byla zatím přerušena. 

Klausovi ujel vlak.

Václav Klaus nemá nic proti Evropě, ale prostě si nepřeje, aby byla taková, jako je. Připomíná silně nacistického válečného zločince Heinricha Himmlera, kteří říkával, že nemá nic proti Židům, ale nepřeje si je takové, jací jsou.  

"Totálně, absolutně nesouhlasím. Nekonečně, absolutně, zásadně. Změna geopolitické situace? Ano, změna geopolitické situace nastala. Tu změnu geopolitické situace provedlo Rusko a Putin. To je zásadně dětinskej nesmyslnej názor. Tu změnu situace vyvolal evropský Západ a Spojené státy, které chtěly nesmyslným způsobem konfrontaci s Ruskem a které použily Ukrajinu jako nebohý, nešťastný, smutný nástroj, jak toho docílit. Rozeštvání Ukrajiny, rozehrání této ukrajinské karty v žádném případě nezpůsobil Putin. To způsobili naši soudruzi v západní Evropě a ve Spojených státech,“ řekl Klaus 9. dubna v Kongresovém centru Vysoké školy finanční.

Evropská unie, do níž Česko vstoupilo 1. května 2004, podle Klause po prvotním integračním období, v němž se snažila liberalizovat, sešla z cesty a směřuje k unifikaci a centralizaci. Za předěl v tomto směru považuje lisabonskou smlouvu, po níž prý EU přestala být Evropou států, ale stala se Evropou provincií, či gubernií. Také pod lisabonskou smlouvou je Klausův podpis.

V případě Klause jde jistě už jen o pouhé podivínství zhrzeného politika, kterému se některé věci rozpadly pod rukama. Na tom ale tolik nezáleží, i když až moc podezřele se chová jako ruský agent. (Jiří Krž, 2.5.2014)