25 výročí sametu vzrušuje komunistické prognostiky

Skončilo období letního lenošení a nastal krátký oddech od radovánek a krátké soustředění na práci, než vypukne lenošení vánoční, silvestrovské a novoroční. Přišel podzim, roční období, kdy ve venkovních mlhách a inverzích není nejlépe, ovšem politici jsou jako polití živou vodou. Nastalo období nejvhodnější pro revoluce (VŘSR) a převraty a pro připomínání a oslavování revolucí a převratů.

Oslavu 28. října už máme za sebou a zůstal po ní jen nakyslý zápach. Při nahlédnutí do prvorepublikových novin se člověk skoro musí stydět za současnou lhostejnost představitelů obcí a spolků. Za první republiky snad nebyla jediná vesnice, kde by se na oslavu 28. října zapomnělo. Nebyl snad jediný vesnický učitel, který by neřečnil o bělohorské potupě, habsburském útlaku a o neúnavných "pracovnících" Masarykovi a Benešovi. O tom, že ještě na počátku října 1918 ti samí učitelé nutili děti zpívat rakouskou hymnu a chodit ke zpovědi, se samozřejmě nezmiňovali. Převlékání kabátů je docela snadné. Letos už ani na všech státních úřadech nevisely vlajky, oslavy, pokud někde byly, proběhly hodně nenápadně.  

Blíží se oslava 17. listopadu, což jaksi s předstihem originálními způsoby připomínají dva zaměstnanci komunistického Prognostického ústavu ČSAV, Miloš Zeman a Václav Klaus. Miloš Zeman na to upozornil hlavně při návštěvě Číny, kde zesměšnil a obrátil celou českou polistopadovou politiku založenou na Listině lidských práv a svobod a uznal čínskou okupaci Tibetu a právo Číny na Thai-van. Václav Klaus se zase nechce smířit s pozicí řadového důchodce a vnucuje se mediím svými názory na nebožtíka Václava Havla, který jeho hokynářské duši nedopřává klidu ani po smrti. V obou případech trapná ubohost.

Čest bývalých prognostiků už nebude při oslavách 17. listopadu hájit Valtr Komárek a není pravděpodobné, že se k tomu odhodlají další jeho bývalí podřízení, mimo Zemana a Klause. Snad ještě tamní bývalý předseda komunistické buňky Vladimír Dlouhý si připomene slavnou před- a hlavně polistopadovou minulost, kdy dlouhou dobu byl postkomunistickým národem milován jako nejoblíbenější politik. Potom popularitu a volební neúspěchy vyměnil za tučné provize. Ransdorf, další expert od Komárka,  využil zkušeností prognostika asi nejchytřeji. Neopustil svou rodnou komunistickou stranu. Její pozůstalí členové a příznivci se mu za to odvděčili teplým měkkým křeslem ve Strasbourgu, kde se pořádně vyspí a ještě za to každý měsíc dostane čtvrt milionu plus diety a cestovné. 

Prezident Zeman vyprovokoval lidi, kteří už dlouho touží udělat v ulicích nějaký rámus, takže nějaké demonstrace lze očekávat. Říjnová revoluce v listopadu v Praze nebude, i když největší politické zvraty bývají kvůli maličkostem. (Jiří Krž, 5.11.2014)