Stále je ještě ekonomicky poměrně dobře. Ale všeobjímající nová totalita, legitimující svoji nadřazenost sametovou revolucí, už překročila Rubikon. Jistě ne tím nechutným divadélkem na Albertově. Ale tím, že dusí stát, dusí lidi a navíc neustále nechutně vykřikuje, tak jako před nimi komunisté, že je zárukou té pravé svobody, toho jediného pravého pokroku, té pravé „lásky“.
Marné je však asi myslet, že se něco změní. To už zpívali V+W
Bereme na potaz učené bakaláře.
Et item doktory, et item rektory.
… Proč jenom zastupitel a úředník patří do žaláře?
Vždyť mezi pravdou a láskou jsou taky potvory!
… A vůbec velkomožní páni,
přijďte se na nás podívat,
Kdyby nás chudáky lépe znal pán král,
snad by nám odpověď dal!
Ječení na Albertově a házení vajíček na skupinu presidentů mělo zřejmě za úkol ukázat celému světu, kde stojí mládež a pracující lid naší země. Ale nějak to nedopadlo. Trefit do hlavy ausgerechnet německého presidenta je „faux pas“, česky „fópá“. Buď to měli levicoví liberálové špatně zorganizované, anebo se jim to vymklo z ruky. Červené karty. Ta barva se vždycky socialistům a komunistům líbila. Karafiáty a třešně nahradily červené karty objednané někde v Paříži.
Revoluce se nedělá s plným bachorem. To vědí už i představitelé států, proto ty občany, kteří nemají práci ani jiné příjmy, nenechají vyhladovět. Tvrzení, že se máme dobře, jako jsme se nikdy neměli, a prezident nás chce prodat do otroctví, by možná obstálo, kdyby naše země ležela někde ve střední Africe a neměla žádné spojení s ostatním světem.
(Jiří Krž, 20.11.2014)
Žádné komentáře:
Okomentovat