17. Listopad 1989 začal mít posvátný charakter. Byl posilován nejrůznějšími dobovými happeningy, často se násilí z Národní třídy znovu a znovu inscenovalo atd. Zavládlo období absolutní euforie, lidi byli strženi do oslav vítězství, které byly tvrdošíjně a záměrně prodlužovány, aby jedinci toužící po moci měli dostatečně dlouhou dobu na rozhodnutí na kterou stranu se dát.
Existence Občanských fór na Slovensku se pak stala prvním převratovým zdrojem konfliktu. Zakladatelé slovenských fór, a lidé s ambicemi na teplá bratislavská křesla, zavětřili nebezpečí přicházející z Prahy. Starali se o to skupiny pražských studentů a herců, které podnikaly výlety na Slovensko, kde dělaly ze Slováků zaostalé idioty a jako misionáři v divočině přesvědčovaly je o nové víře, aniž sami věděli, o co se skutečně jedná. Pražské Občanské fórum bylo pražsky posedlé samo sebou a nezajímal ho v podstatě ani názor českého venkova, natož nějaké Slovensko. Maximálně připustilo existenci bratislavské Verejnosti proti násiliu.
Zasáhla Mečiarova parta slovenských prospěchářů, kteří pod jménem národa (to je vždy nejúčinnější prostředek)zakládali vlastní hnutí. Do června 1990 byla všechna Občanská fóra na Slovensku zlikvidována a veškeré občanské hnutí na Slovensku bylo podřízeno Bratislavě. Jeho vazby na Prahu pominuly. Kdyby k tomuto nedošlo, nedošlo by zřejmě ani k rozdělení Československa, které provedli Klaus a Mečiar proti vůli většiny československých občanů.
Revoluce začínají romantickými posvátnými, morálními demokratickými úmysly. Následovala komediální etapa, kdy se argumentuje, že "všichni jsme vlastně tak nějak bratři a musíme se dohodnout". To vede k frustraci, a tak revoluci posléze ukradnou malé zájmové skupiny a přizpůsobí si ji vlastním zájmům.
To se stalo v další etapě, kdy Václav Klaus z Občanského fóra vytvořil svou stranu ODS a Vladimír Mečiar z Verejnosti proti násiliu dal dohromady HZDS. V říjnu 1990 byl Václav Klaus zvolen do vedení Občanského fóra. Hned poté z Občanského fóra vyloučil levicové organizace Levou alternativu a Obrodu, i když pro to naprosto neměl žádné pravomoci.
Jenže u Klause je drzé čelo vždy lepší než poplužní dvůr. Na námitky, že vyloučením Levé alternativy a Obrody z Občanského fóra porušil jeho stanovy, Klaus arogantně odpověděl, že námitka je "irelevantní".
A tak to bylo se vším. Klaus a Mečiar proti vůli národa rozdělili republiku, proti vůli občanů zavedli volební systém, s nímž většina národa nesouhlasila, a z České republiky a Slovenska si udělali vlastní chlévy s omezenou mírou demokracie, kdy se volby konaly pouze jednou za čtyři roky. Teprve až po Klausově a Mečiarově pádu koncem devadesátých let byla demokracie v České republice a na Slovensku trochu více rozšířena, ale k tak velké míře přímé demokracie, jakou chtěla zavést československá demokratická revoluce v listopadu 1989, se český politický systém nikdy nevrátil a brzy nevrátí.
Základ k ukradení revoluce a k všemu zlu které následovalo po 17. listopadu 1989 dala tupost představitelů pražského Občanského fóra, kteří s klapkami na očích, zahleděni do pražských korýtek, nechtěli a nedovedli pochopit, že i mimo Prahu existovala touha po změně, nikoli o ještě větší podřízenosti Praze.
Žádné komentáře:
Okomentovat