EU bude válčit s Ruskem, jestli Putin počká ještě 10 let

 Orgány EU mají v úmyslu modernizovat železniční a silniční síť na území svých členských států, aby zkrátily dobu přepravy vojáků a vojenského vybavení v případě války s Ruskem z "týdnů a měsíců" na "několik hodin, maximálně dny". Informoval o tom šéf dopravního úřadu EU Apostolos Tsitsikostas.

Podle evropského komisaře jsou nyní dopravní koridory Evropy, které byly budovány bez zohlednění potřeby přesunu armád přes území aliance, nevhodné pro rychlou přepravu tanků, pěchoty a vojenského nákladu po celém kontinentu. Vojenské vybavení, když se přesune na východní hranici EU, uvízne v tunelech, svalí mosty a zaplete se do pohraničních byrokratických procedur.

Oficiální představení dopravní strategie proběhne ještě letos. Stane se součástí celkových obranných opatření EU uprostřed pravidelných zpráv o možném vojenském střetu s Moskvou a plánovaném snížení přítomnosti amerických vojáků v Evropě.

Vysocí diplomaté EU v rozhovoru pro FT poznamenali, že částka oznámená Evropskou komisí ve výši 17 miliard eur bude pravděpodobně snížena během jednání mezi zeměmi EU před přijetím evropského rozpočtu na období 2028-2034.

Od přijetí Zákona o říšské vlajce uplyne letos právě 90 let.

 Stalo se to na tzv. Sjezdu svobody roku 1935, a to zákonem s označením RGBl. 1935 I S. 1145. Tento zákon stanovoval, že vlajka, již dosud používalo jedno konkrétní hnutí s jasně deklarovanou ideologií, se napříště stane vlajkou celé země a veškerého obyvatelstva.

Svastika (hákový kříž)  je symbol používaný tisíce let, v různých obdobích a kulturách měl různé významy, mnohé z nich jsou už dávno zapomenuty. Jde o kříž s ohnutými či zalomenými (většinou v polovině) rameny do (obvykle) pravého úhlu a to buď ve směru hodinových ručiček (pravotočivá svastika 卐) nebo proti němu (levotočivá svastika 卍).

 Nacisté přijali hákový kříž v roce 1920, předtím ho používali neoficiálně. Jakmile se během třicátých let minulého století svastika začala objevovat často a viditelně ve spojení s nacismem, mnoho organizací jí odvrhlo a později byl hákový kříž napořád spojován hlavně s režimem Adolfa Hitlera.

Její vyvěšování v Německu nebylo běžně povinné. Ale pokud někdo vlajku nevyvěsil při státních svátcích nebo jiných významných příležitostech, bylo to vnímáno jako akt odporu. Vyvěšování vlajek monitorovali tzv. vedoucí bloků, což si lze představit zhruba jako předsedy uličních výborů nebo domovní důvěrníky. A samozřejmě si vedli pečlivou evidenci domácností, které vlajku nevyvěsily.

Do konfliktu s režimem se kvůli tomu dostalo mnoho katolických a protestantských duchovních, kteří odmítli vyvěšovat vlajku zatíženou zhoubnou ideologií na kostelech nebo při náboženských svátcích. Příkladem budiž katolický farář Karl Zaschka z Hochstadtu, který pro vědomé nevyvěšení povinné vlajky čelil nebanální šikaně, ale podobný osud stihl i mnohé další duchovní.

I když zákon neobsahoval přímé tresty za nevyvěšení vlajky, sociální a politický tlak na její akceptaci byl silný. Nevyvěšení vlajky vedlo pravidelně výslechům, ale i ke ztrátě zaměstnání, zejména u státních zaměstnanců nebo učitelů. Zákon se tak stal silným nástrojem ideologické a symbolické kontroly veřejného prostoru a vytvářel atmosféru strachu a konformity, v níž totalitní moc rychle ovládla celou společnost.

Až EU-dotace skončí, jako by nikdy nebyly.

 Říkají tomu zeď nářků. Nářků nad tím, jak se česká společnost přepnula do módu nárokové a dotační ekonomiky.

Od roku 2014 do roku 2024 bylo zatím v rámci dotačních programů proplaceno 578 miliard korun (nejsou započteny zemědělské dotace). Nemalou část peněz spolkne i samotná správa dotací. Podle NKÚ v Praze dotace přiděluje a rozděluje 221 úřadů, přibližně 3400 plných pracovních úvazků.

Mezi lety 2014–2024 se v Česku odbavilo 172 tisíc projektů). Stal se z toho národní návyk, natažená dlaň. Efektivita, smysl a dopad těchto „peněz z vrtulníku“ je politicky a prakticky věc podružná. Co je jednou zaplaceno, více nikoho nezajímá (výjimkou je Čepí hnízdo jako terč kulometčíků ODS).

Peníze nám „někdo“ dává, tak je bereme. Využití (či spíše špatné zacílení) dotací se někdy ilustruje tím, že v ČR se staví rozhledny a cyklostezky. Tak se dotačnímu systému daří dostat peníze do některých tuzemských regionů. Vlk (EU) se nažral a koza (peníze v Praze) zůstala prakticky celá. Záměr evropských dotací – pomáhat českým znevýhodněným regionům se daří vlastně jen formálně..

Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně kritizuje, že „stát rozdává miliardy a ani neví proč“, a varuje před „plíživým přechodem z tržní ekonomiky na ekonomiku silně závislou na dotacích“. To se už dávno stalo. Česko si za dvacet let v EU přišlo jako čistý příjemce v součtu na 1,06 bilionu korun. V  regionech to sice moc vidět není, ale čerpání peněz se daří plnit.

Evropská komise nyní představila své finanční plány na roky 2028 až 2034, dotací bude méně. Je to zřejmě poslední období, kdy bude ČR v roli čistých příjemců. 

Českou vládu děsí klimatický fond

 Citujeme Horskou (jedná se o ekonomku, nikoli horalku): „Lidé ale často nechtějí přiznat, že se mají ve skutečnosti líp. Je to jedno z takzvaných behaviorálních selhání. Člověk zkrátka často nevnímá reálné hodnoty. S tímto zkreslením ekonomové pracují racionálně a politici iracionálně. Politici zneužívají, ekonomové počítají.“ Dokázal by něco takto odporného vyslovit třeba Pepek Vyskoč?

Europoslanec Niedermayer prohlásil, že o nic strašného nemá jít, protože vybrané peníze se musejí přerozdělit ve prospěch chudých. Fialova vláda však systematicky, cílevědomě dělá pravý opak: zvýšení daní z nemovitostí nebo odvodů OSVČ, ba celý daňový systém dokázala za čtyři roky nastavit ve prospěch bohatých tak, aby byli ještě více bohatí. 

Sociální klimatický fond (dále pouze „SKF“) vznikl na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/955 ze dne 10. května 2023 za účelem řešení sociálních dopadů, které mohou být způsobeny zahrnutím budov a silniční dopravy do systému emisního obchodování (EU ETS2). SKF proto v letech 2026–2032 podpoří zranitelné domácnosti, uživatele dopravy a mikropodniky.

 Definice zranitelnosti v rámci SKF zahrnuje ty, kteří jsou výrazně zasaženi a nemají prostředky na přizpůsobení se zvýšeným nákladům cen paliv a energií. Prostředky SKF pomůžou dekarbonizaci odvětví dopravy, zlepšení energetické účinnosti budov, řešení energetické chudoby a chudoby v oblasti dopravy a celkově přispět k plnění cílů strategie Zelené dohody pro Evropu z r. 2019 nebo Pařížské dohody o změně klimatu z r.2015. 50 miliard ročně  má v ČR jít na sociální pomoc. To Fiala, Hladík a Stanjura nemůžou strávit.

Rakousko chce vstoupit do NATO

Rakouská vláda je připravena na veřejnou diskusi o vstupu země do NATO a odmítnutí neutrálního statusu na pozadí hrozby, kterou představuje Rusko, které vede "vyhlazovací válku" na Ukrajině. Uvedla to rakouská ministryně zahraničí Beate Meinl-Reisinger.

Sedmdesát let byla čecháčky rakouská neutralita opěvována jako vzor národovectví, nezávislosti na vůli nějakého východního nebo západního paktu. Že je v Rakousku dodnes povinná vojenská služba se v české kotlině vesele zamlčuje. 

Podle rakouské ministryně obrany stále nejistější globální bezpečnostní situaci a stále agresivnější [politice] Ruska" neutralita sama o sobě není schopna zajistit ochranu Rakouska - to je usnadněno investicemi do obranného průmyslu a vztahy se spojenci. 

Rakousko se stalo neutrální zemí v roce 1955 po stažení vojsk bývalých spojenců v protihitlerovské koalici, včetně SSSR. V té době Vídeň obnovila nezávislost a v ústavě formulovala ustanovení o "trvalé neutralitě". Rakousko není členem NATO, přesto přes rakouské území proudí velké množství zbraní. Lidé si kladou otázku pro koho ty zbraně jsou. Kdyby Rakousko bylo v NATO mohly by to být zbraně jen pro NATO.

V současné době má NATO 32 členských států. V roce 2023 se k bloku připojilo Finsko na pozadí války rozpoutané Kremlem na Ukrajině a v roce 2024 Švédsko, které byly dříve rovněž neutrálními zeměmi.

Ministryně řekla, že Ukrajina usiluje o mír, na rozdíl od Ruské federace. Podle ní, pokud by měl Putin zájem o urovnání konfliktu, zahájil by jednání o příměří "hned teď", ale místo toho ruský prezident "pokračuje ve vyhlazovací válce proti Ukrajině".

Zdroj:„Irgendwann türmen sich die Särge in Russland“

62 procent Čechů nepovažuje Rusko za nebezpečí

 Výsledky průzkumu agentury STEM vyděsily demokratickou veřejnost a jsou těžko pochopitelné. Z výzkumu vyplývá, že Češi se dnes nejvíce obávají islámského fundamentalismu (55 procent respondentů), druhým nebezpečím je terorismus (54 procent) a třetím pak mezinárodní organizovaný zločin (50 procent). Naproti tomu Rusko považuje za velké nebezpečí jen 38 procent dotázaných a válku na Ukrajině jen 31 procent. Podle 31 procent Čechů představuje velké nebezpečí také příchod uprchlíků.

 Nedaleko našeho území probíhá brutální a nemilosrdná válka a ruští politici  netají přípravou Ruska na agresi vůči NATO, což by samozřejmě rozpoutalo válku i ve střední Evropě. Rusko neustále tvrdí, že příčinou války na Ukrajině je hrozba rozšíření NATO směrem na východ. To se týká nás v první řadě.

Jak je možné, že v této situaci se nejvíce Čechů obává jakýchsi fundamentalistů, které u nás ani jinde ve střední Evropě nikdy nikdo neviděli? A to samé se týká i strachu z terorismu. Žádný teroristický útok se u nás neodehrál – pokud za něj nepokládáme vraždění osamělého střelce na filosofické fakultě, které ale bylo dílem rodilého Čecha. 

Pro psychické zdraví společnosti je nebezpečné, pokud se většina lidí obává něčeho, co neexistuje, zatímco reálné nebezpečí, které nám bezprostředně hrozí, odmítá jako hrozbu vidět. To může vést jen ke špatným koncům. Pokud se budeme řídit tím, že největším nebezpečím je islámský fundamentalismus, a nikoli Rusko a růst autoritářských režimů kolem nás i ve světě, budeme se o tom, co máme dělat, vždy rozhodovat špatně.

Vina padá samozřejmě především na politiky a novináře. V prvé řadě jde o národovce, fašisty, populisty a extrémisty, kteří vytrvale straší muslimskými hrdlořezy. Za to pak při volbách zásluhou voličské hlouposti inkasují od státu desítky milionů korun. Svůj podíl na tomto neradostném stavu našich kolektivních obav ale mají i demokratičtí politici, kteří neměli odvahu se populistickému strašení imaginárními čerty postavit a někteří se na něm i politicky přiživovali. 

Pro vládu, jež tvrdila, že teď je čas stát na správné straně, je to smutné vysvědčení o tom, že nedokázala přesvědčit většinu populace o skutečných rizicích tohoto světa, která především představuje agresivita Ruska a válka v naší blízkosti. 

Pro soukromá média může být národovecká politika a vyvolávání strachu z islámských uprchlíků zajímavým zdrojem příjmu. A veřejnoprávní média zase v domnění, že tak naplňují pravidlo vyváženosti, poskytují populistům a extrémistům prostor a nechávají je svobodně hlásat nepravdy, aniž by jim oponovala, . 

Rekreace je i na Orlíku až na prvním místě?

Hladina přehrady Orlík je o šest metrů níž, než pamatují někteří rekreanti. Z vody vystupují zatopené domy  Nedostatek vody komplikuje i život u břehů. Mimo provoz jsou některá kotviště, na nedostatek zákazníků si stěžují restaurace i půjčovny lodí.

V nadpisu je upraven Klausův výrok o penězích. Peníze a rekreace spolu samozřejmě souvisí. Kdo má peníze, rekreuje se třeba šestkrát za rok, kdo je nemá, a není právě příživník nebo bezdomovec, ten se rekreovat nemůže. Nebo, kdo žije na vesnici a pracuje v zemědělství, ten se rekreuje doma prací, které je v létě nejvíc. 

Vyrazila mi kdysi dech při nástupu do nového zaměstnání jedna z prvních otázek, kdy chci mít dovolenou? Vždyť jsem ještě nic nedělal? Za co dovolenou? Pro člověka z vesnice, který byl od začátku školní docházky zvyklý trávit prázdniny prací, buď sbíráním borůvek, nebo při sušení sena, nebo při sklizni obilí a podobně, bylo cokoli jiného utrpením. Rodiče ani sousedi něco takového jako slovo dovolená nedovedli ani vyslovit, mimo neděli a svátky se pracovalo pořád, celý rok. Podobné to bylo v JZD, kde jsem po ukončení školy jako nevolník na umístěnku pracoval sedm let .

Před kolektivizací na vesnice k vesnickým příbuzným a známým přijížděli, kvůli zotavení a hodnotnější stravě, dovolenkáři z měst, i ti dost dobře situovaní. Peníze jim moc platné nebyly, bylo na nich vyžadováno, aby si pobyt a stravu odpracovali na poli. To se jim moc nelíbilo, skučeli a stěžovali si, ale vesnická strava pro děti a lidi nemocné a pobyt na slunci prý mívaly na zotavení zázračné účinky. Tyto lidi od týrání těla a puchýřů na dlaních zachránila kolektivizace. Při dovolenkovém pobytu u příbuzných  pracovat v JZD už nemuseli, ale zase to s potravinami nebylo jako dříve, protože členové JZD sami byli závislí na tom, co nabízel krámek Jednoty. A ten se od městských obchodů nelišil, většinou byl zásoben hůř.

 Potraviny sem, potraviny tam, české měšťanstvo začalo plnit přání normalizátorů a užívat blahodárných účinků slunce prostřednictvím chat, chalup i různých podnikových rekreací na horách i u moře. Ušetřeny od chatařského zamoření nebyly ani břehy přehrad včetně té Orlické.

Orlík je nejdůležitějším prvkem soustavy nádrží Vltavské kaskády. Jejím úkolem je udržovat minimální odtok, kdy ve Vraném před Prahou to je 40 kubíků za vteřinu. V noci z Orlíku odtéká ale i 400 kubíků. Přesto vodohospodáři tvrdí, že nic jiného než sucho za upouštěním není. Vody je v souladu s manipulačním řádem odpouštěno z nádrží Vltavské kaskády tolik, aby byl nadlepšován průtok na dolním toku Vltavy a Labe. V zimě bylo málo sněhu a už od jara jsou průtoky v celém povodí Vltavy na podprůměrných hodnotách.

Orlická přehrada je technická záležitost, která slouží k regulaci toku a až pak k rekreačním úkolům. Že je někdy málo vody, není dílo politiků ani úřadů. 

Lidé často spekulují, že za odtokem může být snaha „prohnat“ co nejvíce vody přes vodní elektrárnu na hrázi Orlíku, která je takzvanou špičkovou elektrárnou. Při rozhodování o celkovém odtoku z Vltavské kaskády nehraje vodní elektrárna umístěná na hrázi vodního díla Orlík žádnou roli. (stk)

Mein Kampf na českém pozadí

 Před 100 lety vyšla v Německu kniha Mein Kampf. Myšlenky Adolfa Hitlera, písmo Rudolfa Hesse, oba si psaním krátili dlouhou chvíli ve věznici. Útlá kniha od roku 1925 vydělala autorům a NSDAP ohromné peníze, neboť po vítězství ve volbách bylo prakticky psanou povinností každého Němce, každé knihovny, každé obce atd. toto podivné dílko si pořídit. 

Mimo několika krátkých pokusů ve 20. letech Němci vlastně nikdy nezažili demokracii jako něco pozitivního. Po roce 1945 byli poraženi, ublíženi, mnozí byli fakticky náckové. Demokracie jim byla vítězi války nadiktována zvenčí. Měli štěstí, že do čela západoněmecké vlády se dostal Konrád Adenauer. Ne proto, že by věřil svému národu, ne proto, že by žvanil o demokracii a poučení z minulosti, ne proto, že by se očistil od bývalých nácků, ale proto, aby Němce přinutil na svou vlastní kůži zažít demokracii jako něco pozitivního, a to nejen ekonomicky a sociálně. 

Konrad Adenauer, kterému českoslovenští komunističtí novináři nemohli přijít na jméno, vyhrával taky jedny volby za druhými a kancléřem byl až do roku 1963. NSR se v té době stala demokratickou západní zemí se vším všudy. Samozřejmě potom došlo k mnoha problémům včetně zděšení, že se nacistickým zločincům podařilo integrovat do té nové demokracie.

Na těch dějinách Německa je mnoho velmi zajímavých věcí. Jednou z naprosto zásadních byl útěk lidí s vyšším vzděláním a technickými schopnostmi z NDR do NSR. Východní režim to musel vyřešit Berlínskou zdí, jinak by se zhroutil. Stejně jako Československo trpěl chronickým nedostatkem pracovních sil, který nedokázal řešit. Dnes bychom se zase měli dívat na to, kam odborníci utíkají.

Prakticky nikdo neutíká ze západní Evropy k nám, ačkoli tady je dostatek pracovních příležitostí, a pro odborníky mzdy stejné jako na Západě, nebo vyšší. Česká kotlina cizince ze západu neláká, asi něčím odpuzuje. Ostatně neláká moc ani lidi z Jihu a Blízkého východu. Přes demokratickou ústavu a jiná demokratická formální pozlátka, asi nosy cizinců zde zachytí staré i nové pachy rasizmu, nacionalizmu, xenofobie, elitářství a kastovnictví, stručně řečeno Hitlerův Mein Kampf. 

Lichtenštejnové

 Jeden z nejstarších šlechtických rodů ve střední Evropě je původem z Rakouska. S našimi zeměmi jej ale váží hluboké vazby, ačkoli náš vztah je v současnosti spíš rezervovaný. Už v půli 13. století jeden ze zakladatelů rodu Jindřich I. obdržel od krále Přemysla Otakara II. panství v okolí jihomoravského Mikulova. Od té doby žil rod trvale na Moravě a vlastnil zde rozsáhlé pozemky. 

Lednice

V roce 1613 udělil král Matyáš lénem Opavské knížectví svému důvěrníkovi Karlovi I. z Lichtenštejna (1569–1627). Karel se tak stal zakladatelem knížecího rodu. Jeho pravnuk Jan Adam I. z Lichtenštejna získal panství Schellenberg a hrabství Vaduz a z nich se v roce 1719 stalo Lichtenštejnské knížectví v té podobě, jak je známe do současnosti. Slezská orlice, erb panství Krnov a erb Opavska jsou dodnes součástí lichtenštejnského státního znaku a erbu panovnického rodu.

Po Lichtenštejnech u nás zůstal Lednicko-valtický areál, Lichtenštejnský palác na Malostranském náměstí v Praze, v Rumburku zámek a nejsevernější loretánská kaple v Evropě, zámky v Lednici, Valticích, Plumlově či Bučovicích, jezuitská kolej v Opavě, černokostelecké panství a řada dalších památek, světských i duchovních. V roce 1946 Československo veškerý majetek Lichtenštejnů svévolně zkonfiskovalo. Česká republika, která se ráda označuje za právní stát, vytrvale odmítá lichtenštejnský majetek vydat okradeným majitelům. 

Lid a boj za vlast

 STEM: Dvanáct procent obyvatel České republiky by šlo bojovat určitě a 16 „spíše‟, to je 2,3 milionů lidí. Hitlerův Wehrmacht měl na začátku války 3,3 milionů mužů a dobyl s tím skoro celou Evropu a dostal se až k Moskvě. Praktický význam průzkum agentury STEM nemá žádný.

Nepřítelem číslo jedna dnes je už čtvrtým rokem Rusko. Podle německého týdeníku Junge Freiheit má Rusko 850 tisíc vojáků a NATO tři miliony 360 tisíc, 4173 je ruských letadel, NATO má víc než 20 733 letadel  a jediný nepoměr je u počtu děl, kde má Rusko 7571 a NATO jen 5495, a tak dále.

Bezpečnost České republiky je spojená s NATO a Evropskou unií, a Česká republika jako malý stát z kolektivní obrany těží. Bývalý prezident Klaus ale tyhle západní spolky nesnáší, proto na veřejnosti stále zřetelněji prostřednictvím volání po jakýchsi "národních zájmech" projevuje své sympatie k Rusku. Na dobu, kdy mohl působit v ekonomických orgánech RVHP řízených z Moskvy a přitom vexlovat se Západem, nemůže zapomenout, má jí zažranou pod kůží.  

Je velkou Klausovou zásluhou, že takzvaný Západ už dlouho v České republice nehraje roli vysněného ideálu, k němuž jsme toužebně vzhlíželi a snažili se ho takzvaně dohnat. Po pětatřiceti letech jsme Západem se vším všudy, ale mnozí  „zemím Západu" nevěří. S dostupností banánů a jiného kdysi nedostatkového zboží přitažlivost klasického „západního Západu‟ klesla na bod mrazu a v mnoha ohledech zmizela. Nahradila ji nedůvěra až odpudivost. Rozhodně ji ale nenahradila přitažlivost Východu, Jihu ani Severu. Okolní svět nahradilo české maloměšťáctví a chrapounství, bezohledná honba za majetkem. Peníze až na prvním místě, jak hlásal kdysi Klaus.

STEM. Otázka, zdali by lidé chtěli bojovat, je vděčná pro spřádání planých úvah.  Co to znamená „chtít bojovat se zbraní v ruce‟? Po dobrém obědě vzít samopal,  zalehnout do škarpy a čekat na ruské nájezdníky? Absurdita otázky je zřejmá. Veřejnost se stále ohrožena necítí, i když ve skutečnosti je velmi, takže při pohodlném posedu u počítače je velkohubě zatím ochotna k obětem jakéhokoli druhu. Není to stejné jako dohoda s nepřítelem?

Krokodýl v kontejneru s odpadky

 Krokodýl mezi odpadky vyděsil zaměstnance recyklačního centra v Georgsmarienhütte (okres Osnabrück). V mezi objemným odpadem se objevil v pondělí ráno, jednalo se však jen o vycpaného kajmana, poddruh aligátora. Nález nahlásili policii.

Podle policejní mluvčí se jedná o porušení zákona o ochraně zvířat – který platí i po smrti zvířete. Příslušný orgán nyní případ vyšetřuje. Do té doby zůstane krokodýl v policejní vazbě. Policisté vycházejí z předpisů o správné likvidaci zvířecích mrtvých těl: „Vycpaná zvířata určitě nepatří mezi objemný odpad,“ uvedí se ve zprávě  policie.

Pryč od Vídně! Co je doma, to se počítá.

 Hlavní město Rakouska Vídeň dokazuje, že „důstojné bydlení pro všechny“ není nemožný sen. Vídeň je označována za „ráj nájemníků“. Značná část přitažlivosti Vídně souvisí s velkým množstvím sociálních bytů. Ty tvoří asi 43 % z přibližně 1 milionu bytů ve městě. Přibližně polovina z nich je ve vlastnictví města. Druhou polovinu poskytují a spravují bytová družstva s omezeným ziskem – taková je rakouská verze poskytovatelů sociálního bydlení, kteří mohou dosahovat malého zisku na financování své činnosti.

Za první republiky se Pražský hrad v čele s TGM obával příletu Habsburků, které nikdo nezbavil české královské koruny. Tak dlouho se oslavovalo vítězství nad tím "prohnilým Rakouskem", až se na opačné straně ozval Hitler, a Beneš nevěděl kam dřív skočit. 

Videň je od českých hranic několik desítek kilometrů, od Prahy necelých čtyři sta kilometrů, přesto jako by byla na úplně jiném světě. Proč vládne v České republice zvlášť ničivá, idiotská, garnitura politiků a proč tomu tak není ve Vídni. Vinu samozřejmě nesou voliči. Vídeň je dlouhodobě bašta levice, Praha je nyní pod  pravicovým kožichem. Lidé v ČR poslušně chodí k volbám a voli toho, koho si přeje pražská politická elita. Vítězné ideologie politické názory potom po zemích českých nadšeně šíří pražští novináři. 

 Pražané si dokonce systematicky volí do politických funkcí zbohatlíky - následníky Klausových vexláků, kteří jejich město ničí a ničí dokonce i jejich zdraví, tím že město nechávají likvidovat  množstvím automobilů, jejichž zplodiny způsobují infarkty i mladým lidem. Na pražském Starém Městě je už skoro nedýchatelno, což je jistě příčinou toho, že tam trvale už skoro nikdo nebydlí. 

Jak dlouho ještě bude trvat, než o dění v Praze, a tím celé ČR, budou rozhodovat politici, pro které nebudou peníze až na prvním místě?

Česká republika je první na světě v počtu bezdomovců

Mezi českými zbohatlíky je slyšet názor, že ze schopného člověka se bezdomovec nikdy nestane. Jenže opak je pravdou. Data potvrzují, že na ulici jsou i lidé, kteří pracovali, mají vzdělání a rodiny. 

Podle organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj  Česká republika má ze všech zemí na počet obyvatel nejvíce bezdomovců, kteří žijí přímo na ulici. Odborníci tvrdí, že je to kvůli tomu, že v ČR je nedostatek bytů. Takové vysvětlení je jednoduché a snadné. Nedostatek bytů je následek českého způsobu kolektivizace a potom privatizace venkova.

Nelichotivé prvenství drží Česko v počtu lidí, kteří přežívají na ulicích. Na každých 100 000 obyvatel jich máme 86, tedy téměř 10 000. Těch, kteří využívají nocleháren nebo azylových domů, je 198 na 100 000 obyvatel, tedy více než 21 000. 

Byty jsou, ale na nevhodných místech. Na vesnicích stále stojí domy, v nichž se do 80. let minulého století celoročně bydlelo. Mladí lidé, jak mohli, tak od těžké práce v zemědělství utíkali do průmyslu a po smrti rodičů domy výhodně prodávali jako letní sídla socialistickým zbohatlíkům. Počet rekreačních nemovitostí je dalším prvenstvím České republiky. Útěk lidí ze zemědělství kulminoval po privatizaci a transformaci zemědělských podniků, které přestaly vyrábět pro potřeby obyvatelstva a státu, ale pro vlastní zisk. Dnes není nic zvláštního, když polovina  domů ve vesnici je opuštěná, slouží k rekreačnímu pobytu majitelů jen několik dní v létě. 

Vzhledem k tomu, že privatizaci na počátku 90. let přežilo jen nepatrné množství bývalých nezemědělských státních podniků a nové se objevily výjimečně, nejsou na venkově pracovní příležitosti, tedy nejsou ani zájemci o celoroční bydlení.

Situaci zhoršila i nedávná energetická krize. Na ulici přibývá mladých bez domova i ovdovělých seniorů, kteří sami nedokážou platit nájem. Asi 10000 lidí si atmosféru konstruktivních předvolebních debat letos v létě vychutnává z ulic, parků, jeskyní a lesů. 

Na ulice se nám dostávají i lidé, kteří v tuto chvíli jsou osamělí a nejsou schopní nést zvyšující se náklady za bydlení a neřeknou si včas jako o pomoc nebo úřad nezachytí tento problém. Pokud už se někdo na ulici ocitne, je pro něj podle odborníků velmi těžké vrátit se do běžného života. 

Bezdomovcem v ČR se dnes stávají i lidé, kteří mnoho let pracovali, mají vzdělání a rodiny. Současná vláda ale má důležitější starost: Zakazuje volit Babiše!

Přibývají bezdomovci. Ty nůžky se rozevírají. A za posledních 5 let to se změnilo strašně. Když si projdete po městech dneska, na první pohled zjistíte, že před 5 lety těch lidí tolik na těch ulicích určitě nebylo. 

 

Rusko může na státy NATO zaútočit okamžitě

 Rusko nemusí čekat na útoky NATO, ale může udeřit jako první, řekl v rozhovoru pro TASS místopředseda Rady bezpečnosti Ruské federace Dmitrij Medveděv.

Poznamenal, že "v krvi" Západu "stále kvasí nejen zrada, ale také chorobná myšlenka na vlastní nadřazenost". "Musíme se podle toho chovat. Odpovězme naplno. A pokud to bude nutné, poskytneme také preventivní údery," řekl Medveděv.

Podle jeho názoru "pro západní elity bylo nezávislé a silné Rusko vždy historickou anomálií" a "vyvrácením jejich 'civilizační nadřazenosti'", takže se "znovu a znovu pokoušejí 'získat zpět' a pomstít se". "A to, co se dnes děje, je zástupná válka, a ve skutečnosti plnohodnotná válka (odpalování západních raket, informace ze satelitů atd.), sankční balíčky, hlasitá prohlášení o militarizaci Evropy – další pokus zničit "historickou anomálii" nenáviděnou Západem," řekl Medveděv.

Řekl také, že "tolerance" Západu vůči zločincům nacistického Německa po skončení 2. světové války vedla k situaci, která nyní existuje na Ukrajině, v pobaltských státech a v Polsku. Podle Medveděva Rusko, které začalo válku s cílem "demilitarizovat a denacifikovat" Ukrajinu, dalo Kyjevu "šanci přestat být pěšákem" v "krvavých geopolitických hrách" jiných lidí.

Zdroj

Prodej jedné americké farmy

 Ve Pittsfieldu (okres Pike, stát Illinois) byla 30. května prodaná farma o výměře 236 akrů (95,50 ha). K farmě patří 88 akrů (35 ha) orné půdy, kterou nový majitel hned pronajal za 24.200 USD (514.274 Kč) za rok. Ostatní prodaná půda jsou louky a les. Za celou farmu zaplatil 1,772.400 USD (37.665,272 Kč).  

Nový majitel žije nedaleko a pozemek koupil jako investici. Důvodem koupě bylo, že nový majitel je zapálený lovec a chce zalesněnou oblast využívat k soukromému lovu. O půdu, která je určena k lovu zvěře, je v Illinois i v dalších státech enormní zájem.

Lovecké pozemky se v USA liší od tradiční zemědělské půdy používané k pěstování plodin nebo zvířat. Zájemci se vždy snaží najít další nemovitost, která je lepší než ta, kterou v současné době vlastní. Místo aby se toho dlouho drželi, neustále hledají vylepšení. Rekreační trh je silný, protože lov je koníček, který láká lidi do Illinois, zejména ty, kteří loví jeleny.

Malá nabídka pozemků a vysoká poptávka zvyšují ceny, takže se mění složení majitelů ve prospěch boháčů a podnikatelů, kteří mohou zaplatit okamžitě, a v hotovosti.

Lovci velké zvěře utrácejí spoustu času a peněz. 

Průzkum Americké služby pro ryby a divokou zvěř:  

Celkem je v USA registrováno: 14,4 milionu lovců, kteří za rok stráví v lese celkem 241 milionu dní.

Obětují na lov čas v hodnotě 45,2 miliardy dolarů

Na 12,3 miliardy dolarů vyjdou na výdaje spojené s cestováním

19,6 miliardy dolarů stojí lovecké vybavení

Podpora zemědělců je hlavní úkol EU, přesto dostanou o čtvrtinu méně

 EU-Agrokomisař Christophe Hansen vyjádřil spokojenost i přes škrty: "Návrh rozpočtu je pro zemědělství úspěchem."

EK ve středu představila své návrhy. Plánuje výrazné zvýšení rozpočtu EU na zhruba 2 biliony eur (50 bilinů korun). Společná zemědělská politika v období 2028-2034 obdrží 15 procent z celkového rozpočtu EU. Většina těchto peněz bude ve formě přímých plateb neboli, čím větší závod, tím více peněz obdrží.

Určitá část je rezervována na erviromentální projekty, zvláště na podporu mladých zemědělců. Nárok na příspěvky nebudou mít zemědělci, kteří dostávají důchod, i když stále hospodaří. Finanční pomoc v případě povodní a neúrody zásluhou sucha budou vyšší než v minulosti. Je zvýšen strop na 3000 eur (75.000 Kč) za rok pro mladé zemědělce. Toto zvýšení bylo s povděkem přijato v Polsku a v jižní Evropě.

Jednání o rozpočtu ovšem ještě neskončilo, v příštích třech letech můžou proběhnout menší úpravy. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová má v úmyslu výrazně navýšit dlouhodobý rozpočet Evropské unie, aby umožnila dodatečné investice do bezpečnosti a obrany. Nový rozpočet EU vstoupí v platnost 1. ledna 2028.

 

Trump pilně krmí media

 Trumpovi se musí nechat jedno: dostal média a experty do stavu, že jakýkoli náznak, jakákoli lež, jakýkoli slib jsou vítány s velkou úlevou a dalekosáhlými spekulacemi. Stačí, aby z Trumpa něco vypadlo, a už jsou hovniválové z medií v transu. 

Vlastně je najednou úžasné, že USA už nebudou podporovat Ukrajinu přímo a zaplatí to evropské země NATO. Obrovský pokrok proti Bidenovým dobám! Co bude příště? Trump prý dokonce chce po Zelenském, aby útočil raketami přímo na Moskvu

A Putin? Už se třese! Peskov se nechal slyšet, že Trumpovy hrozby jsou vážné. Asi proto Rusko dále útočí a chystá podle Institutu pro studium války ofenzívu hned v několika směrech. Zjevně se opravdu Trumpa a jeho zbraní pro Ukrajinu bojí.

Putin si může být jist, že za padesát dní už nikdo ani neštěkne po tom, co Trump někdy řekl. Kdepak jsou Velikonoce! Kdepak je požadavek okamžité dohody! Trump to teď hraje tak, aby si mohl umýt ruce. Teď bude ten velký bojovník, který dodáváním zbraní bojuje za mír.

Klausovci věří, že Rusko bylo napadeno Ukrajinou

 Klausův institut, který působí jako vyústění jedné z rezavých rour proudící kremelské propagandy, se poněkud zmítá ve svých rozporech. Jásali nad vítězstvím Donalda Trumpa, ale ten samý Trump zase přiměl evropské země vydávat pět procent na obranu. Stejně jako byli chvíli zmateni po vpádu válečného zločince Vladimira Putina na Ukrajinu, hučí to v jejich hlavách neschopných samostatného názoru i teď.

„Kartel zelených, liberálů a křesťanských demokratů je pevně spojený zelenou progresivistickou ideologií tak, že jednotlivé složky tohoto dosavadního mainstreamu lze od sebe politicky navzájem těžko odlišit. Dnes se cítí smrtelně ohroženy nástupem konzervativních sil od Trumpa v USA po AfD v Německu a Le Penovou ve Francii či Orbána v Maďarsku, PiS v Polsku a dalších po celé Evropě. Politicky konzervativce reprezentující sílící nespokojenost obyvatel členských zemí se směřováním EU ostrakizují, perzekvují a snaží se o jejich izolaci,“ dočteme se v poslední glose Jiřího Weigla.

Donald Trump je skvělý obchodník a úspěšně naplňuje své heslo ‚America First‘,“ blouzní klausovec o osobě, která má za sebou šest bankrotů a Ameriku teď uvádí do ekonomického a společenského chaosu. „Za odměnu Evropě za servilitu právě na EU uvalil 30% clo a přitom se bude smát, jak Evropané budou za své peníze vylizovat důsledky americké Bidenovy války na Ukrajině,“ ztrácí Weigl zábrany a soudnost. Trump uvalí absurdní cla a posměch sklidí EU.Když trumpovští fanatici zaútočili na Kapitol, několik hodin Trump nic neudělal a koukal na to v televizi. O život přišlo několik lidí a on tomu dnes říká „den lásky“ a ty zločince omilostnil. Impeachment se nedotáhl do konce jen kvůli republikánské většině. Trumpovu destrukci demokratických institucí, práva a ekonomiky dnes můžeme sledovat v přímém přenosu. Je to ve stovkách případů usvědčený sériový lhář. Jeho osobní vlastnosti a morálku jsme pro stručnost vynechali.

Všechno dohromady poskytuje obraz osoby zcela nezpůsobilé zastávat jakýkoli veřejný úřad a přezrálé pro kriminál. Lidé jako Klaus a jeho politické dvojče Miloš Zeman a další postavičky si to ale nemyslí.

Tohle všechno v IVK ale nevadí. Tam je důležitá údajná woke politika Harrisové a „rozfoukávání války na Ukrajině“. Prostě ideologická posedlost hodná ÚV KSČ nebo ÚV KSSS. Odtrženost od reality je zjevně hlavním rysem protizápadní a Kremlu milé agitace Václava Klause a jeho služebníčků. Tohle není „Česko na prvním místě“, jak tvrdí. To je Česko přišlápnuté ruskou botou. A to všechno jen proto, že si Václav Klaus a spol. nedokázali připustit, že jejich chatrné konstrukce se definitivně zhroutily.

Dojemná starost o zaměstnance

  Češi rekordně si berou hypotéky, dovolené u moře jsou dávno vykoupené, dvě zánovní auta, nejlépe na elektriku, v domácnost jsou samozřejmostí, mladé ženy i muži tlačí v supermarketech plné vozíky nejdražších laskomin a alkoholu. Odpadky přetékají z popelnic.

Šéf Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů Jiří Horecký veřejně říká, že situace úředníků a dalších lidí placených z veřejných peněz je už neúnosná. Šedesát procent z nich bere oficiálně méně než minimální mzdu. Jde asi o 330 tisíc lidí! Jde prý o technické, dělnické a administrativní pracovníky v sociálních službách a zdravotnictví. Situace, kdy je 60 procent základních tarifů pod minimální mzdou nebo zaručeným platem, začínají dokonce na částce 13 540 korun, je neúnosná.

Vystupuje proti tomu představitel zaměstnavatelů! Co dělají odbory zaměstnanců? Proč něco takového dopustily?Dočkáme se toho, že za práva zaměstnanců budou stávkovat zaměstnavatelé? Kde je skutečný problém? V nutnosti platit tyto lidi z jiných tarifů, nebo v nedostatku pracovních sil?

 

Okurková sezóna, eura a jihočeské fotbalové starosti

 Opakuje se to na českém jihu už 30 let, každé přestupní období. Za kopečky každým rokem z jihočeských klubů hrajících republikové, krajské i okresní fotbalové soutěže odchází bez náhrady mateřským klubům spousta fotbalistů. 

Dlouholetý politický problém, jakým je přijetí eura, stále nikdo neřeší a řešit nechce. Vexláctví se ODS zřejmě stále vyplácí. Doplácí na něj jihočeské příhraniční okresy, kde privatizace zlikvidovala prosperující podniky, ty, které zůstaly, buď živoří, nebo jsou ovládány pražskými společnostmi, což vyjde stejně.  

Nečekané starosti při sestavování týmu na novou sezónu mají pod zámkem v Hluboké nad Vltavou. Fotbalový kádr opustila šestice plejerů divizního áčka a dále čtveřice hráčů B-týmu.  

Zdroj: 

„Jdou do nejnižších soutěží, které jsou na okresní nižší úrovni s tím, že každý měsíc dostanou plat zhruba pět set až tisíc euro a nebudou muset moc trénovat. Na tréninky budou dojíždět jen jednou týdně a o víkendech na zápasy.“ kroutí hlavou Karel Vácha, funkcionář Hluboké nad Vltavou, jednoho z mála jihočeských finančně lépe zajištěných klubů: "Dnešní kluci prostě chtějí bez větší námahy vydělávat pěkné peníze. Fotbal už není pro mladé kluky prioritou, taková je prostě realita, se kterou se musíme smířit. Vývoj jde rychle dopředu, pro nás špatným směrem, pro mladé kluky možná dobrým. To ale teď nedokážu odhadnout. Já jenom vidím, že úroveň jihočeského fotbalu upadá,“ 

Dynamo asi není pro podmínky v českém fotbale stvořené

 Českobudějovické Dynamo vstupuje do nové fotbalové éry pod vedením portugalského trenéra Pedra Resendeho. Klub, který nyní řídí Michäel Micheé a Dorothy Nneke Ede, očekává příliv zahraničních hráčů. 

Noví a neznámí hráči

Hlavním trenérem je Pedro Resende, který by měl určovat taktiku. Kompletní realizační tým pracuje ve složení Resende, Miguel Santos a Hugo Faria. V klubu se postupně objevují a objevovat budou noví hráči. 

Očekává se, že nastanou změny i ve složení hráčského kádru Dynama, především že přijdou fotbalově nadprůměrní hráči ze zahraničí. Tým výborně připravovaný Lerchem a Kladrubským by měl i bez dalších zahraničních posil být abonentem na návrat do 1. ligy.

Příznivci Dynama jsou rozděleni mezi naději a skepsi. V Českých Budějovicích je specifické fotbalové prostředí vytvořené jinými tradicemi než v klubech pražských a třeba východočeských. Vrcholná soutěž se zde začala hrát až v polovině 80. let, a to zřejmě jen zásluhou různých politických tlaků - ústřední orgány naplánovaly, aby se nejvyšší soutěže oblíbených sportů nehrály jen v Praze, Bratislavě a některých krajích, ale byly v nich zástupci všech krajů.

Dynamo České Budějovice se sice prezentuje rokem založení 1900, ale tak pevné datum, jako třeba má Sparta, to zdaleka není. Před rokem 1945 budějovický SK zasahoval do nižších republikových amatérských soutěží, přičemž byl zařazen do průmyslového a bohatšího plzeňského kraje. Navíc ve městě byla konkurence v podobě německého DFK Budweis, který si mohl dovolit i poloprofesionální i profesionální smlouvy, lepší hráče, štědřejší sponzory a větší zájem diváků. Tento klub v roce 1945 samozřejmě zanikl, a tak na jeho hřiště na Střeleckém ostrově se časem dostalo Dynamo, a je na něm dodnes. Dynamo od DFK převzalo i černobílé dresy a místní název "Černé kůže."

Odchod českých Němců si po válce vynutil mnoho reorganizací i ve sportu. Na uvolněná místa v nejvyšších sportovních soutěžích se hlásili Slováci, které v prvoligovém fotbale před válkou zastupoval jen ŠK Bratislava. Aby byla zachovaná určitá nestrannost, byly zrušeny staré pevné fotbalové soutěže a vyhlášeny kvalifikace pro soutěže nové. Z jedné takové kvalifikační skupiny se SK České Budějovice sice do 1. ligy dostal, ale po roce spadl, a České Budějovice potom 36 let prvoligové utkání neviděly.

V roce 1948 byl zakázán profesionální sport, nad sportovními kluby patronát převzaly různé státní podniky, které musely zaměstnat hráče a hradit klubům některé výdaje. Hráči dostávali mzdu za práci v podniku a byli uvolňováni na utkání, například na dlouhé cesty vlakem na opačný konec republiky. 

SK České Budějovice, jenž se stal součástí Jihočeských elektráren a dostal název Dynamo, sice po krátkém účinkování v první lize získal řadu příznivců a stadion na Střeleckém ostrově, ale v Českých Budějovicích nebyl sportovní jedničkou. Tou se zde stal Slavoj České Budějovice, který převzal nejen všechna sportoviště bývalého Sokola na Sokolském ostrově (lehkoatletický a fotbalový stadion z roku 1924, hala Sokolovny, plavecký bazén, volejbalová aj. hřiště), ale také druhý nejstarší hokejový stadion v republice včetně prvoligových hokejistů.  

Fotbalový Slavoj, za nějž běžně nastupovali někteří prvoligoví hokejisté, byl pro Dynamo nepříjemným problémem. Většinou oba kluby hrály ve stejné soutěži (II. Liga, III. Liga, divize), většinou na předních místech, většinou nepostupových. Rozděleni byli i diváci. Poté, co v roce 1966 Dynamo místo postupu do ligové soutěže bylo kvůli podezření z úplatku přeřazeno do I.A třídy, došly krajské politické a jiné orgány k názoru, že podpora obou klubů a jejich bratrovražedných soubojů je nesmyslná a zbytečná, a rozhodly o sloučení Dynama a Slavoje, konkrétně o zrušení Slavoje a připojení fotbalistů k Dynamu a hokejistů k Motoru. Hráči se rozprchli, místo očekávaného vzestupu fotbalového Dynama přišla dlouhá stagnace. 

Účast Dynama v 1. lize od roku 1984 není slavná ani stálá. Boje o udržení, sestupy a postupy. Jakmile se objevil náznak vzestupu, zasáhla jakási tajemná moc či nemoc, došlo k mediálním zvratkům, k žebrácký prodejům opor (Talavirov, Staněk aj.) a odvolání relativně úspěšných trenérů (Šilhavý, Horejš). Poměry do jakých se Dynamo dostalo během řízení Vozábalem, a po něm, jsou nepochopitelně legrační. Změny majitelů, změny vedení, trenérů a průchod neskutečného množství hráčů byly zveřejňovány způsobem spíše bulvárním než objektivním. Klubu se ujímá jakýsi zahraniční investor. Jak se srovná s českým fotbalovým prostředím, je záhada, i když 2. liga se na rozdíl od 1. ligy  příliš nehraje podle not pražských klubů, naopak zde se očekávají noty s brněnským přízvukem.

Obyčejným příznivcům fotbalu, a budějovického zvlášť, by zákulisní dění mohlo být ukradené. Divák chce vidět zajímavou hru, chce mít své oblíbené hráče, chce se bavit. 

VŠECHNO JE JINAK

Dynamo České Budějovice se v páteční generálce na novou sezónu střetlo s Příbramí, pod jejímž jménem hraje veleúspěšný Vyškov,, přičemž zápas skončil remízou 2:2. Utkání odhalilo nejen potenciál nových posil, ale také naznačilo změny v kádru Dynama, když se na hřišti neobjevili Zdeněk Ondrášek a Filip Havelka. Fanoušci se tak mohou těšit na novou éru pod vedením trenéra Nneke Ede, která začne příští pátek proti Zbrojovce Brno.

Základní sestava Dynama České Budějovice: Nalezinek – Asaidi, Gorosito, Khelifa, Maro, Gantogtoch, Adebambo, Jawneh, Renoud, Kone, Krch. Trenér Pedro Resende.

Zděšeni jsou odborníci i laici, z týmu Dynama, který hrál na jaře a připravoval se pod vedením Lercha a Kladrubského, v základní sestavě, která pravděpodobně nastoupí v prvním ligovém utkání,  zůstali jen Kone a Krch.

Zelení fanatici chtějí ještě více týrat venkov

 Pamětnici si jistě vzpomenou na pocit, který zažívali před pádem minulého režimu, kdy se kolem nás poměry rozvolňovaly, jenom v Československu pořád nic, a to tak připomínalo skanzen socialismu. Obdobně se člověk cítí i dnes.

Nelze se zbavit pocitu, že skanzenem socialismu se stáváme i dnes. Jenom jeho barva se proměnila z rudé na zelenou. Je tedy řízen jinou ideologií, konkrétně místo marxisticko-leninské zelenou, respektive marxisticko-zelenistickou, jak také bývá trefně označována. Vytváří ekonomický model, který sestává z řady opatření daňových, dotačních a sociálních doplněný o postupné omezování a následný úplný zákaz některých aktivit. Například výroby vozidel se spalovacími motory nebo elektrické energie z fosilních paliv.

Mezi jeho nejvýznamnější součásti patří nepochybně Green Deal a program ESG (Environment, Social and Governance), které byly za oceánem doplněny o principy DEI (Diversity, Equity and Inclusion). Ty se však uplatňují i v řadě zemí starého kontinentu, byť nejsou takto explicitně označovány. Univerzálním zaklínadlem zeleného socialismu je pak výraz „udržitelnost“.

Po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu daly sbohem zelenému socialismu už i USA. Nešlo však o obrat o 180°. Američané totiž zjistili, že je na této politice něco špatně už před časem a začali ji tak postupně opouštět již za Joea Bidena. 

To v EU žádný obrat v dohledné době nehrozí. Bohužel. Blíží se náraz do zdi a evropská vrchnost místo, aby šlápla prudce na brzdy, ještě přidává plyn. Naposledy „stachanovským“ návrhem snížit do roku 2040 emise CO2 o 90 % oproti roku 1990. 

Z EU se tak stává skanzen zeleného socialismu a rozdíly mezi jejím ekonomickým směřováním a směřováním USA tak začínají stále více připomínat rozdíly mezi kapitalistickým Západem a socialistickým Východem před více než 35 lety.

Rozdíl mezi českými socialistickými osmdesátými léty a současností je značný. Tehdy se už o světlých zítřcích komunizmu nesnilo, jako dnes v českých mediích sní o zelených zítřcích různá nedorostlá a líná embrya z paneláků, která v mediích můžou beztrestně urážet všechny ostatní především lid prostý venkovský. Jen šílený fanatik může s určitostí tvrdit, co bude za 5. 10, 50, 100 let, a nutit chamtivé politiky, jimž jde jen a jen o moc a peníze, k zavádění nových a nových daní a poplatků.  

Armáda musí být vidět!

 

Čas od času se ministerstvo obrany v mediích pochlubí, za kolik miliard koupilo tank nebo letadlo a postěžuje si, že o profesionální službu v armádě není mezi mladými lidmi zájem, že do předpokládaného stavu armády 30.000 vojáků jí několik tisíc chybí. Ti, kdo si před rokem 1990 odsloužili dva roky v armádě, dnes jen nechápavě zakroutí hlavou. 

Bývalý prezident České republiky Václav Klaus podepsal ve čtvrtek 18. listopadu 2004 zákony, které ruší povinnou základní službu v Armádě České republiky. Vojenské objekty (obrovské ceny) budované stovky let byly zčásti rozprodány, zčásti rozkradeny, zčásti zničeny a zbytek nechán na pospas zubu času. Po téměř 140 letech skončila v českých zemích základní vojenská služba, i když to, co se po roce 1990 nazývalo armádou, mělo k poctivé vojenské službě hodně daleko. Povinná vojenská služba kratší než 18 měsíců nemůže zaručit armádu schopnou vážnější bojové akce. 

Vzhledem k uváděným nákladům na současnou armádu musí člověk mít dojem, že armáda je velký tunel na peníze. Vojáka není vidět, přesto občan platí a platí za něco, co neexistuje nebo není k použití (nedávno neprůstřelné vesty a polní kuchyně). 

Armáda byla žroutem milionů i miliard vždy. "My, vojáci, my jsme páni, nás milujou holky samy, my fasujem peníze, máme se všude dobře," zpíval kdysi Josef Švejk. Dříve byla armáda za ty peníze alespoň vidět. V roce 1989 vykonávalo povinnou vojenskou službu 148.595 mužů, o které se staralo 61.405  vojáků z povolání. V 60. letech minulého století bylo ve zbrani nejméně o 20.000 mužů více.

V roce 1989 měla armáda k dispozici 3.300 tanků, 4.600 jiných obrněných vozidel, 446 bojových letadel a 3.485 dělostřeleckých systémů. Československá armáda jako jedna z mála na světě měla raketové vojsko a vlastní výrobu zbraňových systémů. Dneska by z takové armády zapojené v NATO měl radost i Donald Trump, i když v době, kdy byla silná, byla vyzbrojovaná pro případný konflikt s NATO.

S nedostatkem některého zboží se komunistické hospodářství potýkalo celých 40 let, ale na konci 80. let, kdy se za pomoci Gorbačova komunistické systémy začaly hroutit, chybělo na československém trhu, mimo základních potravin, prakticky všechno, od toaletního papíru až po byty. Plánovanému hospodářství se nedostávalo peněz. Armáda čerpala za státního rozpočtu víc než 20 procent a žádala pořád víc. Prezident Husák po roztržce s Gorbačovem se snažil být neviditelný, a tak se Miloš Jakeš, později tolik vysmívaný kůl v plotě, odvážil podat návrh na zkrácení výdajů na armádu. Tím jen rozzlobil ministra obrany Václavíka, který naopak žádal pro armádu dalších 14 miliard. Je známo také, že z peněz pro ČSLA byla hrazena výstavba objektů pro zde pobývající armádu sovětskou, včetně bytů a škol. 

Muži, kteří před rokem 1989 povinně sloužili v Československé armádě, chyběli v hospodářství, bylo málo lidí na práci. V současnosti slouží v armádě sedmina lidí z předlistopadového množství a lidí na práci se také nedostává, i když v pracovním procesu je nejméně 500 tisíc cizinců. A peníze? Zdá se, že s nedostatkem se potýká současná Fialova vláda stejně jako kdysi komunistická Adamcova, možná více.  

Perly Klausova institutu.

 Nejnovější článek Institutu Václava Klause odhalil, že česká vláda zbytečně zvyšuje výdaje na obranu a podporuje válku. Navíc se kamarádí s Němci, místo aby se přivinula ke slovanskému dubisku.

Těžko říct, jestli se má člověk u těchto blábolů smát, nebo plakat. Je smutné, že v roce 2025 existuje v ČR cílová skupina, která tohle „baští“. Nenávist k Němcům. Je marné připomínat, že Německo jako nejbohatší stát EU není nepřítel, ale zásadní partner České republiky. Ostatně tak to zařídil po roce 1992 Václav Klaus, jenž jako vexlácký odborník tehdy marky dával až na první místo. Německo od roku 1989 nikdy nemělo žádné majetkové požadavky, dokonce ani potomci bývalých českých Němců nic takového nechtějí. 

Proč by vyrabované Sudety Němci vůbec měli chtít? 

Ale v jistém smyslu tato obsese klausovců dává smysl. Podle posledních ruských prohlášení totiž není největším nepřítelem matičky Rusi nikdo jiný než EU, a především Německo. Klausovci na RVHP a Varšavskou smlouvu nezapomínají.

Mladík s novým autem sjel z vagónu

 Strojvedoucí vlaku projíždějícího nádražím v dolnosaském Barnsdorfu upozornil na osobní automobil stojící podivně u trati. Policie zjistila, že vůz se na místě objevil v neděli večer, a to zásluhou čtyř mladíků, kteří si prohlíželi nová auta naložená na vagonech vlaku, jenž ve stanici stál už několik dní.

Jednomu patnáctiletému mladíkovi se podařilo  vůz na posledním vagónu nastartovat, takže vůz se rozjel a spadl s vagónu a jel po trati ještě 15 metrů. Zatímco policie na místě dokumentovala událost, přihlásil se svědek, který uvedl jméno mladíka, který auto nastartoval. Ten se po příjezdu policie do jeho bydliště k činu přiznal. Uvedl, že s kamarády před nehodou už několikrát automobily naložené na vlaku navštívili, aby si je fotografovali.  

Probíhá další vyšetřování, podle prvních zjištění policejních vyšetřovatelů je vozidlo pádem z vagónu na zem tak poškozeno, že jeho uvedení do provozu na silnici je nemožné. Mladíci budou vyzváni k úhradě škody.

Je pravděpodobné, že mladík neodolal pokušení, když viděl klíč ve spínací skříňce a pohnul jím. Auto mělo zařazenou zpátečku, a tak, než se nadál, auto se dalo do pohybu a spadlo z vagónu. Ti, co vozy proti pohybu nezabezpečili, by se měli hodně červenat.