Říkají tomu zeď nářků. Nářků nad tím, jak se česká společnost přepnula do módu nárokové a dotační ekonomiky.
Od roku 2014 do roku 2024 bylo zatím v rámci dotačních programů proplaceno 578 miliard korun (nejsou započteny zemědělské dotace). Nemalou část peněz spolkne i samotná správa dotací. Podle NKÚ v Praze dotace přiděluje a rozděluje 221 úřadů, přibližně 3400 plných pracovních úvazků.
Mezi lety 2014–2024 se v Česku odbavilo 172 tisíc projektů). Stal se z toho národní návyk, natažená dlaň. Efektivita, smysl a dopad těchto „peněz z vrtulníku“ je politicky a prakticky věc podružná. Co je jednou zaplaceno, více nikoho nezajímá (výjimkou je Čepí hnízdo jako terč kulometčíků ODS).
Peníze nám „někdo“ dává, tak je bereme. Využití (či spíše špatné zacílení) dotací se někdy ilustruje tím, že v ČR se staví rozhledny a cyklostezky. Tak se dotačnímu systému daří dostat peníze do některých tuzemských regionů. Vlk (EU) se nažral a koza (peníze v Praze) zůstala prakticky celá. Záměr evropských dotací – pomáhat českým znevýhodněným regionům se daří vlastně jen formálně..
Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně kritizuje, že „stát rozdává miliardy a ani neví proč“, a varuje před „plíživým přechodem z tržní ekonomiky na ekonomiku silně závislou na dotacích“. To se už dávno stalo. Česko si za dvacet let v EU přišlo jako čistý příjemce v součtu na 1,06 bilionu korun. V regionech to sice moc vidět není, ale čerpání peněz se daří plnit.
Evropská komise nyní představila své finanční plány na roky 2028 až 2034, dotací bude méně. Je to zřejmě poslední období, kdy bude ČR v roli čistých příjemců.
Žádné komentáře:
Okomentovat