Stalo se to na tzv. Sjezdu svobody roku 1935, a to zákonem s označením RGBl. 1935 I S. 1145. Tento zákon stanovoval, že vlajka, již dosud používalo jedno konkrétní hnutí s jasně deklarovanou ideologií, se napříště stane vlajkou celé země a veškerého obyvatelstva.
Nacisté přijali hákový kříž v roce 1920, předtím ho používali neoficiálně. Jakmile se během třicátých let minulého století svastika začala objevovat často a viditelně ve spojení s nacismem, mnoho organizací jí odvrhlo a později byl hákový kříž napořád spojován hlavně s režimem Adolfa Hitlera.
Její vyvěšování v Německu nebylo běžně povinné. Ale pokud někdo vlajku nevyvěsil při státních svátcích nebo jiných významných příležitostech, bylo to vnímáno jako akt odporu. Vyvěšování vlajek monitorovali tzv. vedoucí bloků, což si lze představit zhruba jako předsedy uličních výborů nebo domovní důvěrníky. A samozřejmě si vedli pečlivou evidenci domácností, které vlajku nevyvěsily.
Do konfliktu s režimem se kvůli tomu dostalo mnoho katolických a protestantských duchovních, kteří odmítli vyvěšovat vlajku zatíženou zhoubnou ideologií na kostelech nebo při náboženských svátcích. Příkladem budiž katolický farář Karl Zaschka z Hochstadtu, který pro vědomé nevyvěšení povinné vlajky čelil nebanální šikaně, ale podobný osud stihl i mnohé další duchovní.
I když zákon neobsahoval přímé tresty za nevyvěšení vlajky, sociální a politický tlak na její akceptaci byl silný. Nevyvěšení vlajky vedlo pravidelně výslechům, ale i ke ztrátě zaměstnání, zejména u státních zaměstnanců nebo učitelů. Zákon se tak stal silným nástrojem ideologické a symbolické kontroly veřejného prostoru a vytvářel atmosféru strachu a konformity, v níž totalitní moc rychle ovládla celou společnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat