Hladina přehrady Orlík je o šest metrů níž, než pamatují někteří rekreanti. Z vody vystupují zatopené domy Nedostatek vody komplikuje i život u břehů. Mimo provoz jsou některá kotviště, na nedostatek zákazníků si stěžují restaurace i půjčovny lodí.
V nadpisu je upraven Klausův výrok o penězích. Peníze a rekreace spolu samozřejmě souvisí. Kdo má peníze, rekreuje se třeba šestkrát za rok, kdo je nemá, a není právě příživník nebo bezdomovec, ten se rekreovat nemůže. Nebo, kdo žije na vesnici a pracuje v zemědělství, ten se rekreuje doma prací, které je v létě nejvíc.
Vyrazila mi kdysi dech při nástupu do nového zaměstnání jedna z prvních otázek, kdy chci mít dovolenou? Vždyť jsem ještě nic nedělal? Za co dovolenou? Pro člověka z vesnice, který byl od začátku školní docházky zvyklý trávit prázdniny prací, buď sbíráním borůvek, nebo při sušení sena, nebo při sklizni obilí a podobně, bylo cokoli jiného utrpením. Rodiče ani sousedi něco takového jako slovo dovolená nedovedli ani vyslovit, mimo neděli a svátky se pracovalo pořád, celý rok. Podobné to bylo v JZD, kde jsem po ukončení školy jako nevolník na umístěnku pracoval sedm let .
Před kolektivizací na vesnice k vesnickým příbuzným a známým přijížděli, kvůli zotavení a hodnotnější stravě, dovolenkáři z měst, i ti dost dobře situovaní. Peníze jim moc platné nebyly, bylo na nich vyžadováno, aby si pobyt a stravu odpracovali na poli. To se jim moc nelíbilo, skučeli a stěžovali si, ale vesnická strava pro děti a lidi nemocné a pobyt na slunci prý mívaly na zotavení zázračné účinky. Tyto lidi od týrání těla a puchýřů na dlaních zachránila kolektivizace. Při dovolenkovém pobytu u příbuzných pracovat v JZD už nemuseli, ale zase to s potravinami nebylo jako dříve, protože členové JZD sami byli závislí na tom, co nabízel krámek Jednoty. A ten se od městských obchodů nelišil, většinou byl zásoben hůř.
Potraviny sem, potraviny tam, české měšťanstvo začalo plnit přání normalizátorů a užívat blahodárných účinků slunce prostřednictvím chat, chalup i různých podnikových rekreací na horách i u moře. Ušetřeny od chatařského zamoření nebyly ani břehy přehrad včetně té Orlické.
Orlík je nejdůležitějším prvkem soustavy nádrží Vltavské kaskády. Jejím úkolem je udržovat minimální odtok, kdy ve Vraném před Prahou to je 40 kubíků za vteřinu. V noci z Orlíku odtéká ale i 400 kubíků. Přesto vodohospodáři tvrdí, že nic jiného než sucho za upouštěním není. Vody je v souladu s manipulačním řádem odpouštěno z nádrží Vltavské kaskády tolik, aby byl nadlepšován průtok na dolním toku Vltavy a Labe. V zimě bylo málo sněhu a už od jara jsou průtoky v celém povodí Vltavy na podprůměrných hodnotách.
Orlická přehrada je technická záležitost, která slouží k regulaci toku a až pak k rekreačním úkolům. Že je někdy málo vody, není dílo politiků ani úřadů.
Lidé často spekulují, že za odtokem může být snaha „prohnat“ co nejvíce vody přes vodní elektrárnu na hrázi Orlíku, která je takzvanou špičkovou elektrárnou. Při rozhodování o celkovém odtoku z Vltavské kaskády nehraje vodní elektrárna umístěná na hrázi vodního díla Orlík žádnou roli. (stk)
Žádné komentáře:
Okomentovat