Rok se s rokem sešel a opět jsme svědky oslav 17. listopadu. Méně zvučné výročí Mezinárodního dne studentstva, připomínající smrt studenta Jana Opletala, už je masu oslavovatelů prakticky nezajímá. Epicentrem oslav je tradičně kýčovitá deska v temném podloubíčku na Národní třídě v Praze.
Letošní volby předcházelo video s Annou Kadeřávkovou, jejíž největší problém ve 23 letech byla koupě vlastního domu. Dle vlastních slov zažívala prý stres. Odpovědí na reakce nepřekvapivě podrážděné veřejnosti byla fráze „nádech, výdech“. Takové jsou možnosti svobodné společnosti.
Společnost je skutečně svobodná tehdy, pokud lidé mají možnost rozumně rozhodovat o svém životě. Co to znamená v praxi? Abychom měli co jíst a pít, musíme si na to vydělat. Pracujeme proto pro někoho, abychom uspokojili naše základní potřeby. Platíme za potraviny, nájmy, energie, cesty do škol a zaměstnání. Pokud zbude nějaký peníz navíc, dojde i nějaký ten nepravidelný oddych.
Elity ODS a individualistická maloměstská „šlechta“ léta přehlíží stále rostoucí propast mezi nimi samotnými a obyčejnými lidmi. Blížící se sociální krize v důsledku pravicové ekonomické doktríny, a s tím spjatý rozklad porevolučních slibovaných hodnot, je pro ně něco nepochopitelného. Na všudypřítomné rozčarování často reagují výsměchem a povýšeným odplivnutím, že každý je za svůj život sám odpovědný.
Proti sobě pak stojí zajištěné politické strany. Přístup k politické moci nemá logicky logicky strana nejpočetnější ale strana movitější. Zavedené struktury k sobě navíc nerady pouští někoho nového. Jedinou jistou cestou k angažovanosti v politice je nashromážděný kapitál, majetky a z toho vyplývající vliv.
Systém dnes své kritiky neumlčuje, jako se to dělo před rokem 1989, ale skrze nepropustnou klientelistickou síť bohatých politiků, lobbistů, podnikatelů a jejich subjektů brání jim v prosazování potřebných změn. Pracujte, odvádějte daně, choďte volit a nekritizujte, jinak budete jedněmi označeni za dezoláta a druhými za havloida. Novodobá šlechta umí zavřít dveře před každým, kdo by chtěl její lehce nabytou mocenskou a ekonomickou pozici narušovat.
Podobný princip platí i v sociální sféře. Kdo má málo, dostane radu, ať prostě více pracuje. Za svůj život si podle inteligence zbohatlíků má každý zodpovídat sám. Nesmí se ale snažit příliš okatě, jinak to všechno může přijít vniveč. Svoboda, demokracie a Havlova pravda a láska? Více majetku a peněz na bankovních kontech znamená pro majitele více nesvobodných starostí.
Žádné komentáře:
Okomentovat