Vláda Petra Fialy, která nastoupila v roce 2021 s ambiciózním reformním programem, se po čtyřech letech ocitla v situaci, kdy její působení končí bez viditelného úspěchu v klíčových domácích oblastech. Místo praktické politiky se kabinet uchýlil k hodnotové rétorice, zahraničně-politickým gestům a marketingovým strategiím, které měly zakrýt nedostatek konkrétních výsledků. Tento styl vládnutí byl pravděpodobně výrazně ovlivněn akademickým zázemím Fialy a jeho poradním týmem, který ho místo kritické oponentury v jeho ideologickém pojetí politiky naopak podporoval.
Koaliční Fialova vláda deklarovala snahu o konsolidaci veřejných financí, důchodovou reformu, digitalizaci stavebního řízení, modernizaci školství a energetickou transformaci. Ve skutečnosti schodek státního rozpočtu zůstal vysoký, zadlužení narostlo. Důchodová reforma se omezila na zvýšení věku odchodu do důchodu a na odmítnutí zákonné valorizace. Ukvapená nedomyšlená digitalizace stavebního řízení zcela selhala. Ceny elektřiny dosáhly nejvyšší úrovně v EU, pokud se zohlední kupní síla. Výdaje na školství stagnovaly, učitelé čelili poklesu netarifních složek .
Tyto neúspěchy ukazují, že vláda nebyla schopna efektivně řídit klíčové reformní procesy. Mnohé z nich zůstaly nedokončené, odložené nebo nefunkční.
Namísto řešení domácích problémů se Fialův kabinet výrazně profiloval v zahraničně-politických proklamacích. Pomoc Ukrajině prezentoval jako všeobecně platný morální imperativ. Boj proti ruským dezinformacím prosazoval nejen jako součást veřejné komunikace, ale i v trestně právní rovině. Válku na Ukrajině podával jako bezprostřední ohrožení míru ve střední Evropě a nákupy zbraní a plnění závazku NATO vydával za své úspěchy.
Fiala jako akademik zaměřený na politologii vtiskl svému kabinetu styl, který se více než na správu státu soustředil na rámování reality, symboliku a ideologickou konzistenci. Místo věcných řešení volala po směřování České republiky na Západ, i když země je na Západ už 35 let téměř stoprocentně napojena.
Fialův poradní tým tvořili odborníci z ekonomie, bezpečnosti, zdravotnictví a médií — ale chyběla vnitřní kritika. Místo toho se premiér utvrzoval v nastaveném směru, což vedlo ke ztrátě kontaktu s postoji veřejnosti. Tým dodával Fialovi falešnou jistotu a vyhýbal se řešení skutečných problémů.
Po volebním neúspěchu Fialova vláda odmítla znovu předložit návrh rozpočtu, aby se vyhnula odpovědnosti za rozvrácený stav veřejných financí. Nevyvinula žádnou snahu o další politické vyjednávání, což lze chápat jako rezignaci na politiku. Ukazuje to, že vládní koalice neprovedla kritickou sebereflexi, ale spíše se dotčeně stáhla z domácí politiky s pocitem křivdy a nepochopení ze strany veřejnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat