Home

Antonín Švehla: Když má sedlák, mají všichni.

pátek 14. listopadu 2025

Když Ústava je nad chápáním Hradu

 Ačkoli požadavek prezidenta na změnu v plánovaném programovém prohlášení se jeví leckomu intuitivně smysluplně a konkrétní požadavky považuje po obsahové stránce za naprosto rozumné, tak by jej vítězové voleb měli odkázat do patřičných mezí.

Prezidentovi do programového prohlášení prostě vůbec nic není. A jeho vměšování se mezi vládu a parlament by se dokonce dalo bez nadsázky označit za pokus o porušování ústavního pořádku.

Prezident republiky není v úplně záviděníhodné pozici. Opustil jej klíčový ekonomický poradce a jeden z nejlepších makroekonomů v zemi David Marek; opustil jej klíčový ústavněprávní poradce a jeden z nejlepších ústavních právníků v zemi Jan Kysela; jeho hlavní političtí rádci (lobbista Petr Kolář a politolog Tomáš Lebeda) nemají s výkonnou politikou žádné praktické zkušenosti a teď proti němu stojí jeden z nejúspěšnějších a nejzkušenějších mocenských hráčů v zemi – Andrej Babiš.

Prezident dal velmi ostře najevo neochotu jmenovat Filipa Turka ministrem zahraničí, když před měsícem pravil: „Pokud by se ukázalo, že jsou citace, které se dnes objevují v médiích, skutečně autentické, tak by ho to podle mého názoru diskvalifikovalo z jakékoliv ministerské pozice.“ Silný výrok, jímž si možná dost zúžil manévrovací prostor, ale jinak výrok pochopitelný.

Jednou z klíčových úloh ústavy, páteřního zákona státu, je dělba moci mezi jeho jednotlivé složky. A bod jedna článku 68 ústavy říká zcela kategoricky: „Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.“ Prezidentova role je nulová. Programové prohlášení je důsledkem a výsledkem parlamentních, nikoli prezidentských voleb. Je kombinací předvolebních slibů a následných kompromisů vítězných stran, které s preferencemi a prioritami hlavy státu nemá vůbec nic společného.

Věty, které Petr Pavel chce do vládního programového prohlášení zanést, znějí racionálně. Ale přesto je požadavek prezidenta měnit tento text v posledku zcela nehorázný a ve svých důsledcích by znamenal malý, leč zcela jednoznačný posun k poloprezidentskému systému.

Tedy přesně tu změnu ústavního pořádku, před níž prezident a jeho spojenci tolik varují.


Žádné komentáře:

Okomentovat