Číslo 250 na čelech lokomotiv v USA září, jako tam kdysi u nás zářily pěticípé rudé hvězdy. Máme-li si my v České republice něco k 250 letům USA připomínat, pak třeba Willsonovu pomoc Masarykovi při rozbíjení rakousko-uherské monarchie v roce 1918, v květnu 1945 americké vojáky v Horním Dvořišti a v Plzni či prezidenta Georga Bushe v listopadu 1990 v Praze (byl vůbec prvním americkým prezidentem na české půdě). Snad ještě americkou podporu při přijímání do NATO za Billa Clintona.
Hledat za poslední čtvrtstoletí ve vztahu s USA nějaký idealismus nemá moc smysl. Spíš po roce 1989 přišlo české vystřízlivění z představ o americké zahraniční politice, která v mnohém připomíná pokryteckou politiku Brežněvovu či dokonce Stalinovu, tedy to, co se obyvatelstvu země české bytostně nelíbilo, i když povinně s tím na manifestacích a v mediích souhlasilo.
Jasnou volbou byla ve 20. století Amerika pro české levicové trampy. Ne že by tam odjeli, ale zásluhou více či méně kvalitní literatury včetně rodokapsů postavili si „Ameriku“ v podobě Niagary, Aljašky, Colorada, Arizony a vysněných starých zámořských osad na březích Vltavy, Sázavy či Berounky. A milovali Jacka Londona, od nějž si vypůjčili samo slovo „tramp“. A samozřejmou jasnou volbou byla Amerika pro ty, kteří pak utíkali před Hitlerem, posléze před komunisty.
Amerika si samozřejmě uchová velkou výkonnost a přitažlivost v ekonomice, vědě a technologiích, ve vojenství, v popkultuře. Ale zemí, kam se z východní Evropy jako po roce 1948 odcházelo za svobodou (náboženskou, občanskou, ekonomickou), už Amerika jednoznačně není. Je jiná než Evropa. Nepochopitelná pro Čecha je například americká politika, jiný vztah k lidským právům. V USA například žijí cizinci 30 let, pracují, platí daně a mají vybudovaný domov, jsou z nich prakticky Američané se vším všude, ale bez amerického občanství, pokud by vyjeli za hranice USA, svůj americký domov opustili, nikdy by se vrátit do něj nemohli. Američtí prezidenti se chovají jako monarchové či diktátoři, přesto mají podporu amerických medií i většiny obyvatelstva. Středoevropan, který život v USA pravidelně sleduje, musí mít dojem, že se v USA jedná o jednu z forem socializmu, který jednou musí vyvrcholit nějakou zrůdnou diktaturou , třeba komunizmem čínského typu.
Žádné komentáře:
Okomentovat