Český víkend bez páry, ale s úspěšným bílým sportem

Nejen většina českých, a mnoho světových medií, zásluhou londýnského finále obdivuje český tenis. Linda Nosková v nejslavnějším turnaji světa porazila Karolinu Muchovou. Odměna 100 milionů korun pro vítězku, polovina pro poraženou.

Linda Nosková přebírá trofej od britské princezny Kate

 Zdánlivě jednoduchý a na námahu nenáročný sport se stal už dávno dostupný jen určité společenské skupině, a to i za socializmu. Cesta na domácí i zahraniční turnaje není pro každého a především není levná. Talentovaní a houževnatí tenisté a tenistky se někdy dostanou k úspěchům a odměnám. 

České wimbledonské úspěchy odstartoval v roce 1954 Jaroslav Drobný, emigrant, jemuž občanství poskytla nově vytvořená Egyptská republika. Komunistický tisk v Československu Drobného vítězství ignoroval. Tenis jako buržoasní sport byl trpěn, peníze vydělané v zahraničí museli sportovci odevzdat státu, konkrétně Svazu tělovýchovy a sportu, který jim nechával jen cestovné a symbolické kapesné. Za těchto podmínek se podařilo Wimbledon vyhrát Janu Kodešovi. O tenis začal být zájem mezi mládeží, kterou ústřední sportovní orgány vysílali na vybrané turnaje. Do této skupiny patřila velmi úspěšná tenistka sedmnáctiletá Martina Navrátilová, která se vzepřela Himmlovu diktátu, odmítla mu dávat vydělané peníze a v USA požádala o občanství, které dostala. Režim musel ustoupit a nechat další mladé tenisty beztrestně zapojit do světového profesionálního kolotoče. Nebylo jich málo,  rozhodně se na světové špici neztratili a založili základy současných úspěchů 

Dlouho předem oznamované prázdninové jízdy historických vláčků tažených parními lokomotivami se kvůli velkému suchu v českých zemích zatím nekonaly. Historické parní vlaky vyjely však daleko za mořem. A stálo to zato. V Pennsylvánii se v sobotu předváděl pověstný vlak Union Pacific tažený železnou obludou, jednou z největších parních lokomotiv. Na pohled spojené dvě čtyřnápravové lokomotivy s jedním kotlem a jednou kabinou. Za tím uhlák se sedmi nápravami, potom 5 historických motorových lokomotiv a několik desítek žlutých rychlíkových vagónů. Union Pacific v době páry spojoval východní a západní pobřeží USA.

Více či méně vyjevených diváků podél tratí bylo mnoho, většinou s mobilními telefony v ruce, aby jízdu Union Pacificu natočili a  co nejdříve pustili někde na internetu. Američané jsou jako Češi. Někteří se snažili natočit jedoucí lokomotivu z co nejbližší vzdálenosti, vypadalo to, že při pořizování unikátních videí se snad někteří postaví před rozjetý vlak nebo položí na koleje. Další zajímavostí bylo, jak se lidé po projetí vlaku vrhali mezi koleje, hledali a sbírali uhlíky, které vypadly z roštu lokomotivy. Přišla doba, že i kousek škváry je sběratelská kuriozita.