V České republice zahyne zásluhou žacích strojů ročně odhadem 60 000 mláďat divoké zvěře a ptactva. Nářek v mediích se opakuje každý rok, už jistě 50 let. "Koukejte kolem sebe, apelujte na své zemědělce. Mluvte s nimi o tom, co způsobují přírodě a tisícům nevinných zvířat. Třeba pochopí…třeba se ozve svědomí…" končí rozhořčený článek majitele kočky, kterou na louce rozsekala rotační sekačka.
Mluvit s řidičem traktoru, který v husté trávě vidí to co pilot Boeingu? Mluvit s majitelem firmy, který potřebuje sklidit louku dokud je příznivé počasí? Výsledek takové diskuse bude nulový.
Problém je v druzích a množství zvěře, která se při současném způsobu obdělávání půdy v krajině vyskytuje. Přemnoženi jsou srnci a divoká prasata, naopak méně než před rokem 2000 je drobné zvěře jako jsou zajíci, koroptve a baŽAnti. Nejvíce zvěře asi nezlikvidují za týden na počátku léta zemědělci, ale celoročně řidiči motorových vozidel. Skoro při každé informaci rozhlasové Zelené vlny je hlášena alespoň jedna srážka auta se zvěří. Hlášeny však jsou jen vážnější srážky s velkými zvířaty, když majitel auta potřebuje doklad pro pojišťovnu. Srážky se zajíci, ježky, bažanty a hady samozřejmě na policii nikdo hlásit nebude, přitom těchto srážek je nejvíce.
Kdo pamatuje zemědělskou malovýrobu před rokem 1960, i kolektivizovanou do roku 1970, jistě může dosvědčit, že proti dnešku tehdy měla drobná zvířata v přírodě mnohem lepší podmínky pro život. Na malých polích s různými plodinami ohraničenými travnatými mezemi, příkopy, remízky, alejemi apod. měla zvěř pestrý výběr stravy, skrýší, snadno se orientovala než na velkých lánech. Sklízecí stroje byly pomalejší, zvěř mohla přeběhnout na pár desítek metrů na vedlejší pole. Rovněž noční provoz rychlých motorových vozidel na silnicích byl proti dnešku bezvýznamný. takže na podzim a v zimě mohli myslivci vyrážet na hony a ulovenou zvěří se chlubit, nebo ji chytali živou a prodávali lovcům ve Francii a jiných západních zemích.
Po vstupu do Evropské unie se muselo i české zemědělství změnit. Za socializmu při neustálém nedostatku některých potravin se rozšiřovala orná půda, rekultivovalo, meliorovalo a jinak zúrodňovalo. Za každý pozemek potřebný ke stavbě budov, musela být zúrodněna stejná plocha v jiném místě. To platilo i v málo úrodných horských a podhorských oblastech.
Po vstupu do EU je všechno úplně obráceně. Potravin je nadbytek, orná půda má cenu pouze jako stavební pozemek. Aby bezohlední podnikatelé všechnu zemědělskou půdu nezastavěli, nezalesnili nebo jinak znehodnotili, platí EU zemědělcům za udržování travních porostů, i když sklizenou hmotu nepotřebují. V některých oblastech bylo proto zatravněno více než 50 procent orné půdy, někde dokonce všechna. Na ploše 200-300 ha zarostlé vysokou trávou ztratí orientaci velký srnec, natož zajíček, jehož rozsekají nože sekačky, i když se co nejvíce k zemi přikrčí.
Bohužel čas, pokrok zastavit nelze. Tak jako zemědělci nepřestanou silnými John Deery sklízet velké louky, nepřestanou na zahrádkách řádit domkáři, chalupáři a chataři, kteří traktůrky, sekačkami a křovinořezy likvidují trávu, jakmile povyroste pár centimetrů. Ti nezabíjejí sice srnce a zajíce, ale tisíce kusů drobného hmyzu, brouků, pavouků, žížal, myší, hadů a všeho malého, co je potravou pro ptactvo, a především tvoří prostředí k životu v regionu, zemi, Evropy.
Žádné komentáře:
Okomentovat