SZP: Přichází vystřízlivění.

Když dojde k nějaké dohodě, za cenu velkých kompromisů, obyčejně každý říká, že je to jeho vítězství. Tak jako to v pondělí říkávali mariášníci, když v neděli hrávali v hospodě o desetníky. Hned první den po skončení lucemburského jednání o reformě zemědělství EU se ze stran zemědělských vůdců ve většině zemí EU ozývaly hlasy, že je to jejich vítězství. V ČR se samozřejmě jako Tarzani bijí v prsa předseda AK Veleba i designovaný ministr zemědělství Toman, jak se jim podařilo všechny převálcovat. Postupem času se ke však slovu dostávají ti, kteří u jednání nebyli, ti, jichž se reforma nejvíc týká a ti, kterým teprve dochází, co je asi čeká.  Náhle ozývají se hlasy nespokojené.

Důvody nesouhlasu s reformou jsou různé, nejvíc však zemědělce rozlobilo povinné ozelenění, kterým je podmíněno 30 procent plateb. Pokud to nedodrží, hrozí jim snížení dotací až o 37,5 procenta, včetně dalších sankcí. Silná slova protestu přicházejí hlavně z Německa, ale už také z Velké Británie, kde představitel organizace DAFRA Owen Peterson se dostal do sporu s prezidentem NFU Peterem Kendallem, který tvrdí, že britští zemědělci byli okradeni a jsou vystaveni sankcím za nesplnění povinného ozelenění. Kendall říká, že britští zemědělci jsou trestáni za to, že mají velké farmy.

V Německu se na stranu prezidenta rolnického svazu Joachima Ruckwieda staví kancléřka Angela Merkelová, která také kritizuje ústupky EU od volného trhu. Došlo prý k politické dohodě, nikoli k  řešení problémů zemědělství EU.

Možnost podpory malozemědělců z národních zdrojů je jako rozhodnutí chytré horákyně. Že by v České republice zemědělci do 20 ha dostávali od jakékoli vlády na 1 ha  víc než velké podniky, je těžko představitelné. Opačná praxe je už zaběhlá od dob ministrů sociální demokracie.

Ještě zbývá schválit reformu Evropským parlamentem. V něj začínají představitelé mnohých zemědělských svazů i politici vkládat velké naděje, že reformu neschválí.