Zeman nepotřebuje obcházet ústavu.

„Budeme opět rovnostářská společnost, tedy doleva. To není nadávka, to je sociologický fakt. Proto tedy Zeman bude mít pozitivní ohlas. A vůbec nemusí překračovat Ústavu, to naprosto nemá zapotřebí,“ míní Petr Pithart.

Česká ústava v podstatě dává prezidentovi pravomoci, jaké má monarcha v parlamentní monarchii. Tam rozhoduje parlament. Takovou funkci Zeman odmítá, nechce jako britská královna být jen kladečem věnců.  Problém je v tom, že v bolavém českém prostředí může mít úspěch, autokratické státy organizačně a hospodářsky obyčejně fungují (dočasně) lépe než čistá parlamentní demokracie. Zásluhou vynucené vysoké zaměstnanosti a vysokých majetkových daní mají prostředky na sociální podpory, z nichž velká část je nezasloužená, a tak autority mají většinovou podporu obyvatelstva. Extrémy: Mussoloni, Hitler, Stalin, Pinochet, Causescu, Mao-Ce-Tung, Husejn, Putin atd. Nepohodlná menšina je umlčena.

Zeman jistě má nastudovaného Masaryka, především to, jak z Hradu ovládal prvorepublikovou vládu i parlament.  Zeman si sice popularitu nemůže jako Masaryk zajistil vizáží žvatlajícího profesora-chcípáčka na bělouši, ani zákonem o tatíčkovství (Prezident Osvoboditel) a zákonem "Na ochranu republiky"(tvrdá cenzura, kterou pak převzal i komunistický režim), stačí mu, když rozdrobí významné politické strany, čímž zkomplikuje chod parlamentu a vlády a ovládne televizní obrazovky. Ta nejprimitivnější část národa bude pak před Zemanem a jeho virózami slzet a padat na kolena, tak jako kdysi slzela a padala před Masarykem. (Jiří Krž, 31.8.2013)

Úspěšný týden českého fotbalu dnes doplní Superpohár.

Velký týden českého fotbalu zahájila jeho vlajková loď Viktoria Plzeň, která zvítězila v Mariboru 1:0 a  do své nové arény ve Štruncových sadech pozvala skutečnou evropskou fotbalovou elitu (CSKA Moskva, Manchester City a Bayern Mnichov).

Slovan Liberec sice doma u Nisy nezopakoval šťastné vítězství z Terstu, ale po včerejší remíze 1:1 do Evropské ligy postoupil. Na soupeře ve skupině zatím čeká.

Jablonec po domácí prohře s Betisem si při cestě do Španělska žádné ambice na postup nedělal, protože se současným kádrem díru do fotbalového světa udělat nemůže. Po odchodu Lafaty tým je stále bez hráče schopného klidně zamířit do branky. Na klidu nepřidaly zprávy před utkáním, o odchodu Kopice a Vaňka do Plzně. V případě druhého asi truchlení není na místě, spíš v Plzni by upřímněji zavzpomínali na Daridu.

Fotbalové žně budou dnes večer v Praze-Edenu zakončeny Superpohárem, utkáním vítězů evropských soutěží Bayernu Mnichov a Chelsea Londýn.

NK Maribor - FC Viktoria Plzeň 0:1 (0:1)

Maribor: Handanovič - Milec, Rajčevič, Arghus (46. Filipovič), Viler - Ibraimi, Mertejl, Cvijanovič, Bohar (75. Mejač) - Tavares (65. Mendy) - Fajič. Trenér: Čačič.

Plzeň: Kozáčik - Řezník (28. Petržela), Čišovský, Procházka, Limberský - Hořava, Horváth - Rajtoral, Darida, Kovařík (84. Kolář) - Tecl (75. Ďuriš). Trenér: Vrba.

Branka: 3. Tecl. Rozhodčí: Brych - Borsch, Lupp (všichni Něm.).

ŽK: Viler, Filipovič, Milec - Kolář.

Diváci: 12.500.

První zápas: 1:3, postoupila Plzeň.

Slovan Liberec - Udinese Calcio 1:1 (1:1)

Liberec: Kovář - Frýdek, Kováč, Kelič, Fleišman - Sackey - Šural (84. Kolár), Rybalka (90. Hušek), Pavelka, Delarge - Rabušic (86. Kalitvincev). Trenér: Šilhavý.

Udine: Kelawa - Domizzi (31. Maicosuel), Danilo, Heurtaux - Basta, Lazzari, Allan, Pereyra, Gabriel Silva - Muriel, Di Natale (80. López). Trenér: Guidolin.

Branky: 23. Delarge - 42. Lazzari.

Rozhodčí: Sidiropulos - Efthimiadis, Gkagkas (všichni Řec.).

ŽK: Rybalka, Fleišman, Šural - Pereyra, Basta. ČK: 72. Pereyra.

Diváci: 9700.

První zápas: 3:1, postoupil Liberec

Betis Sevilla - Baumit Jablonec 6:0 (2:0)

Betis: Andersen - Chica, Amaya, Jordi, Nacho (74. Chuli) - Juanfran, Sevilla, Matilla, Xavi Torres - Molina (59. Rodríguez), Rubén Castro (52. Cedric). Trenér: Mel Pérez.

Jablonec: Špit - Eliáš, Rossi, Beneš, Novák - Loučka - Vošahlík (46. Třešňák), Vaněk, Piták (74. Kubista ), Čížek (46. Kopic) - Hubník. Trenér: Skuhravý.

Branky: 18. Rubén Castro, 28. vlastní Beneš, 50. Matilla, 57. Molina, 73. Rodríguez, 81. Xavi Torres.

Bez žlutých karet.

Rozhodčí: Nikolajev - Celovalnikov, Mosjakin (všichni Rus.).

První zápas: 2:1, postoupil Betis.

Smrt si přišla i pro vraha.

V příhraničním dolnorakouském městě Weitra (Vitoraz) minulou středu zemřel ve věku 66 let "plynový výběrčí" Harald Sassak.

Sassak v letech 1971 až 1972 spáchal ve Vídni 7 vražd, za které byl odsouzen k doživotnímu vězení. Vydával se za výběrčího plynárny, přitom vykrádal byty důvěřivým lidem. Když ho majitelé přistihli, tak je zamordoval.

V roce 1974 byl Sassak odsouzen k doživotí, před několika lety byl propuštěn do ústavu pro těžce nemocné ve Wetře. Podle ošetřovatelů byl bezproblémovým pacientem, který každé ráno, přesně v 7 hodin, vykouřil 1 cigaretu na čerstvém vzduchu.

Praha je od občana příliš vzdálena

Volit nové, ale finančně předobře provázané strany, by bylo neštěstím pro demokracii, neschopností učit se z vlastních chyb


I průměrně pasivní občan, který třeba jen chvilku sledoval přenos debat předčasných kampaní z Poslanecké sněmovny toho historického dne 20. srpna 2013, musel pochopit, že politickým stranám jde pouze o vlastní a separátní zájmy přežití, a ne o zájmy občanů, národa, či dokonce místních komunit a regionů.


Svéprávný občan chce ale být zastoupen přímo, bez zbytečných mezičlánků stran politické podnikavosti. Každá strana oddaluje a odděluje občany od svých volených zástupců. Všeobjímající procesy disintermediace (odstraňování mezičlánků) v hospodářské sféře se dnes přirozeně uplatňují ve sféře parazitujících politických s. r. o.


Co jsou základní dimenze spontánního a přirozeného regionalismu?
1. Každý skutečný ekonomický pohyb vzniká přirozeně v daném místě a regionu, nikdy ne na ministerstvu. Známá jsou různá „údolí“ a „dálnice“ (USA), specifické zóny (Čína) nebo „průmyslové distrikty“ (severní Itálie). Tyto autentické pohyby je třeba podporovat, ne je sabotovat ideologickým přerozdělováním a politickým rovnostářstvím.
2. Místní podniky a podnikatelé, když věrní Baťovu odkazu, jsou hnací silou místní a regionální ekonomiky. Své úspěchy, případně i globální, dávají do služeb vlastní, bezprostřední, své regionální veřejnosti.
3. Když měříme úspěšnost vzdělávání mírou umístění absolventů na trhu práce, pak se autonomní, regionální, podnikové a podnikatelské univerzity stávají aktivní složkou ekonomického rozvoje regionu. Vzdělávací instituce regionu jsou tak diferencované přímo pro potřeby trhu, unikají stejnosti a „gleichschaltungu“ politického dozoru státu, a soutěží svobodně o přízeň podnikatelské i samosprávní sféry.
4. Veškeré kulturní a společenské tradice a inovace jsou produktem místním, a ne státním, stranickým nebo ministerským. Respektování kultury a místního genia loci jsou klíčovou složkou úspěšného a komplexního rozvoje regionu. Kultura, tak jako politika, je vždy místní ve svém vzniku a původním rozvoji. Ani zde nelze přenechat „vládu věcí svých“ pod kontrolou státu, a tím i náhodných a dočasných politických stran.
5. I média jsou aktivní složkou regionálního rozvoje, pokud jsou nezávislá na ústředních zájmech straníků, stran, ministerstev a globálních „investorů“. Prubířským kamenem je služba veřejnosti regionu, ne politickým a finančním zájmům ideologických „přivandrovalců“.

Každý samosprávný kraj tak získává širokou rozhodovací moc, nastavení vlastních úrovní zdanění, jakož i řízení vlastních vzdělávacích institucí, sociálních služeb a policie. Nejlepším příkladem staletého a stabilního fungování místní (a následně i státní) politiky je dodnes Švýcarsko. Osobnosti krajské (kantonální) samosprávy jsou voleny přímo občany, stejně jako krajské, důsledně jednokomorové parlamenty.


Ve Švýcarsku mají dokonce i okresní, městské a obecní jednotky vysokou autonomii, vlastní parlamenty a zákonodárství ve věcech ulic a silnic, škol, cen vody a energie, parkování a podobně (každý Švýcar je především občanem své komunity, až následně Švýcarska). Při každoročním shromáždění občané vyhodnocují výsledky předchozích období, účastní se referenda v závažnějších rozhodnutích a volí nebo odvolávají nekompetentní představitele. Zodpovědnost je adresná, plně individuální, trvalá a nezpochybnitelná


Vzniká tak hospodářská, společenská a kulturní soutěživost mezi kraji, která zaručuje transparentní vyhodnocování výsledků a spolehlivé rozlišení mezi funkčními a méně funkčními modely rozvoje. Skutečným kritériem jsou pro občany skutečné výsledky a skutečná akce. Virtuální konkurence na bázi planých stranických slibů, billboardových úsměvů a politického přerozdělování chudoby je vhodná pro politické simpletony a určitě do dnešní éry relokalizace nepatří. (Zdroj: Česká pozice)

Pragocentrizmus však větší části občanů vyhovuje.  V průzkumu uskutečněném v květnu letošního roku na Sanepu souhlasilo se spolkovým uspořádáním ČR 30% respondentů, 52% nesouhlasilo, 18% nevědělo.

Kam zmizely peníze, zlato a šperky z roku 1968?

Jeden z československých projevů spontánní euforie na jaře 1968 byla lidová sbírka. Když se začaly projevovat demokratické změny pražského jara, tisíce obyvatel se rozhodly pomoci státu dobrovolnými příspěvky. Na zvláštním Fondu republiky po kouskách shromáždili přes čtvrt miliardy korun a desítky kilogramů zlata a drahých kamenů.

Pravděpodobně nechtěně podnět ke sbírce dali komunističtí protagonisté Pražského jara. V projevech si stěžovali na nedostatek peněz pro zlepšení životního prostředí či bytovou výstavbu a také na málo zlatých rezerv potřebných k navrácení koruny na trh volně směnitelných měn. Řadu lidí to přimělo reformnímu režimu pomoct. Státní banka československá proto koncem července zřídila speciální fond, o jehož naplňování se posléze starali zejména řadoví občané. Ti odvedli buď procento ze své mzdy, nebo odpracovali dobrovolnou směnu. Peníze z ní pak podnik poslal státu.

V euforii pražského jara bylo možné všelicos, co je dnes už těžko představitelné. Pro návrat života před rok 1948 byli hlavně prostí lidé ochotni darovat státu poslední korunu či nejvzácnější rodinný šperk. Dárců si všímal i dobový tisk. Vůbec nejpestřejší nádech měla akce "Každý občan nejméně gram zlata na Zlatý poklad republiky", v rámci níž začaly pobočky státní banky přijímat od dobrovolníků prsteny, zlaté mince, či dokonce části zlatého chrupu. Výsledek? V den příchodu okupačních vojsk evidoval fond 190 milionů korun a více než 60 kilogramů zlata v hodnotě dalších stovek tisíc, které se podařilo shromáždit za necelý měsíc.

Po sovětské okupaci sbírka běžela ještě několik měsíců a přibylo do ní dalších několik desítek milionů korun a asi dvacet kilogramů zlata. Po pádu Dubčeka v dubnu 1969 sbírka rychle skončila.

O tom, co se s vybranými penězi a zlatem stalo, nebyly několik desetiletí žádné zprávy. V roce 2003 proto dostal případ na stůl Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Vzniklo podezření, že pokladu se mohli zmocnit příslušníci okupačních vojsk a odvézt jej do Moskvy. Osud peněz se objasnil: vláda  v listopadu 1969 je rozhodla použít na výstavbu panelových domů, továren a ústavů sociální péče pro postižené. Obdobně prozaické bylo i další využití zlata, které se stalo součástí devizových rezerv.

Otázkou však zůstala sbírka šperků. Dodnes se ani neví jejich přibližná hodnota. Ohledně jejich dalšího osudu nejsou stopy. Peníze darované občany skončily ve státním rozpočtu, zlato v devizových rezervách, o drahých kamenech se dodnes neví.

>

Cyklista Peter Sagan opět v zeleném trikotu, tentokrát v USA.

Slovenský cyklista Peter Sagan jede závod Pro Challenge ve Spojených státech a vyhrál už tři etapy ze šesti. Stejně jako na Tour de France je bezpečně v čele bodovací soutěže o zelený trikot a dnes mu stačí jen dojet do cíle, aby se stal vítězem soutěže.

V čele závodu jsou tři Američané:1. Tejay van Garderen, 2. Mathias Fränk, 3. Thomas Danielson.

Třiadvacetiletý rodák ze Žiliny Peter Sagan diriguje patnáctičlenný tým Cannondale (černé trikoty), který mu vytváří pozice pro závěrečné spurty, které jsou jeho největší zbraní. Dnešní etapa bude dlouhá 100 km.

KSČM je nadále útočištěm udavačů.

Komunisté nasadili do voleb udavače gestapa a spolupracovníka STB Jána Hadena, který má na svědomí třináct lidských životů. Informuje o tom publicistický portál Senátorský kurýr.cz.

Autoři v článku uvádějí, že Ján Haden se narodil 28.4. 1936 v obci Malé Hoste na Slovensku v maďarské rodině. Už ve svých osmi letech ustupujícím gardistům a členům gestapa udal místního římskokatolického kněze Jána Korce, bojovníka proti fašismu a spolu s ním i dvanáct farníků. Těchto třináct lidí na základě jeho udání skončilo na popravišti. Důvod udání nebyl pravdivý, Ján Haden gestapu oznámil, že místní kněz uschovává za varhanami partyzány.

Haden má agresivní sklony. Jen v záznamech STB je popsáno jeho 189 násilnických prohřešků. Tento člověk se před třemi lety objevil na komunální kandidátce KSČM v obci Mirošov na Rokycansku. Ján Haden dál páchá násilnosti v Milošově a vyhrožuje svému okolí. Dokonce byl opakovaně pravomocně odsouzen, dostal přes tři stovky pořádkových pokut. Nadále obtěžuje lidi a vyhrožuje násilím místním obyvatelům.

Zemanova strana v mezích zákona.

První místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka vyjádřil nesouhlas s tím, že prezident Zeman dovolí svému kancléři Vratislavu Mynářovi kandidovat dokonce jako lídr za SPOZ v předčasných volbách a kancléř může přitom setrvat ve své nynější funkci na Pražském hradě.: „Tímto svým rozhodnutím prezident republiky vyslovuje souhlas s porušováním Etického kodexu úředníků a zaměstnanců státní správy, čímž se narušuje její celková důvěryhodnost.  Pan kancléř by měl sám zvážit, jestli tímto svým krokem nevytváří nebezpečný precedens, který povede ke zpolitizování státní správy“.

Kodex totiž ukládá státním zaměstnancům nestrannost a povinnost prohlubovat důvěru veřejnosti ve veřejnou správu. Článek 4, který hovoří o nestrannosti, říká, že úředník nesmí preferovat osobní či skupinové zájmy a zdrží se všeho, co by mohlo ohrozit nestrannost jeho rozhodování. Článek 6 pojednává o střetu soukromých a služebních zájmů. Soukromý zájem zahrnuje i nepřípustné politické vztahy.

Mlynář je dalším příkladem Zemanova způsobu obcházení zákonů. Podle ústavy prezident nemůže být členem politické strany. Zeman ústavu tedy dodrží, ale pošle do strany svého pobočníka, jehož prostřednictvím bude stranu řídit. 

Největší katastrofa v dějinách České republiky.

Ministr životního prostředí z let 1998 až 2002 a náš přední ekolog Miloš Kužvart zaslal začátkem srpna společně s dalšími občany otevřený dopis prezidentu Miloši Zemanovi. Žádá ho, aby se zasadil o vyšetření, kdo a proč nechal kůrovcem vědomě zničit šumavské lesy. Uvádí, že škody jsou nedozírné. Závěry soudního znalce Ing. Karla Simona hovoří o škodě ve výši asi 100 miliard korun. Sám Kužvart považuje kůrovce za největší ekologickou katastrofu v ČR. V parlamentu se před jeho rozpuštěním připravoval ke schválení nový zákon o NP Šumava. Pokud by byl přijat s chybami, znamenalo by to legalizaci vědomých chyb i v budoucnu, a to se podle Miloše Kužvarta nesmí stát.

Zničené šumavské lesy jsou výsledkem vědomého rozhodování politiků – ministrů životního prostředí z let 2003 až 2010 a jejich podřízených ve vedení NP Šumava. Vina ale padá i na všechny, kdo po roce 2002 začali prosazovat při správě šumavských lesů zhoubnou teorii „bezzásahovosti”. Dosud byly všechny pokusy o vyšetření toho, kdo a proč tuto ekologickou katastrofu způsobil, zameteny pod stůl. Prezident Miloš Zeman ještě jako důchodce z Vysočiny měl možnost si z vrtulníku Šumavu prohlédnout, pěšky vystoupal na Plešné jezero, vloni si prohlédl zdevastované lesy u pramene Vltavy i v části bavorského národního parku. Několikrát besedoval s místními lidmi, se starosty, lesníky i s vědci, takže je se situací dobře obeznámen. Věřím, že z titulu své funkce nedovolí, aby byl tento doslova zločin na naší přírodě zameten pod koberec.

Ministry životního prostředí po roce 2002, tedy Libora Ambrozka a zejména Martina Bursíka a Ladislava Mika. Svoji odpovědnost nese i ministr Jan Dusík. V důsledku jejich chybných politických rozhodnutí je přibližně 20 000 hektarů šumavských lesů zcela zničených a hrozí, že na části Šumavy budou místo zelených lesů pouze holiny. Hřbitov lesa nastojato! Politickou vinu nesou i tehdejší předsedové vlád Vladimír Špidla, Stanislav Gross, Jiří Paroubek i Mirek Topolánek i bývalý předseda Sněmovny Miloslav Vlček. Všichni dostávali dopisy, petice a protesty, aby zastavili šílené experimenty s kůrovcem, které prosazovali jim podřízení ministři a ředitelé parku. Nejvíce pak v letech 2007 až 2010 ředitel František Krejčí, jmenovaný ministrem Bursíkem. Ten má jeden z největších podílů na této přírodní katastrofě, které se dalo bez problémů předejít. Existuje i řada důvodných podezření, že právě v tomto období docházelo na území parku k závažné hospodářské trestné činnosti. Věřím, že Policie ČR veškerá obvinění řádně vyšetří!

Ministr František Benda, v roce 1994 ředitele Krejčího odvolal a jmenoval ředitelem NP Šumava zkušeného lesního inženýra Ivana Žlábka, který začal napadené lesy asanovat. Do roku 2002 byl kůrovec v těchto lesích fakticky zlikvidován do normálního přirozeného stavu.

Po volbách v roce 2002 předseda tehdejší vlády Vladimír Špidla spolu s ministrem Ambrozkem bohužel podlehli tlaku zastánců teorie, že příroda si pomůže sama, a v roce 2003 odvolali zkušeného ředitele NP Šumava Ivana Žlábka. Do vedení parku přišel Alois Pavlíčko. Ten opět začal hospodařit v duchu této teorie. Toho bych však až tak nevinil. Hlavní viník je ministr Martin Bursík, který po větrném orkánu Kyrill 17. a 18. ledna 2007 nedovolil vichřicí polámané stromy v I. zóně parku vytěžit. A jím dosazený ředitel František Krejčí pak ponechal přibližně 140 tisíc metrů krychlových polomů a vývratů na celé ploše parku ležet ladem. Kůrovec se v těchto polomech výrazně rozmnožil a v dalších letech nekontrolovatelně vylétl do okolních lesů a napadl je. To je ta pravá příčina, proč mu k dnešnímu dni padlo za oběť okolo dvaceti tisíc hektarů šumavských lesů. To představuje přibližně osm až deset milionů kubíků dřevní hmoty!

Zeman zná české maloměšťáctví, Zeman ví jak dostat k moci levici.

Zeman po příchodu na Hrad oznámil, že sesadí Nečasovu vládu. Pád vlády (Ištvanův zásah) načasoval na období, kdy velké množství podnikatelů, studentů a dalších voličů pravice bylo v zahraničí na dovolené. Ti, co zůstali doma, byli početně tak slabí, že jejich protesty proti obcházení ústavy a jmenování nelegitimní vlády nebyly vůbec slyšet.

Podobný trik oznámil Zeman nyní, po rozpuštění sněmovny. Volby vyhlásí na 25. a 26. října 2013, tj. v pátek a sobotu, kdy začíná prodloužený víkend ( pondělí 28. října), kdy lidé z měst odjíždějí na venkov a navštěvují hřbitovy, neboť 1. listopad není českým státem uznaným svátkem (na rozdíl od většiny evropských zemí), a hlavně odjíždějí na chaty a chalupy.

Zeman dovede využívat mezer v zákonech i v kulturních odlišnostech českého národa. Zeman zná psychiku českého občana, který  před nepovinnou státní akcí vždy dá přednost osobnímu pohodlí a soukromým  zájmům. Zeman počítá s tím, že především pravicoví voliči využijí čtyřdenní pracovní volno k pobytu na chatách a chalupách. Zeman počítá s tím, že tito voliči jsou příliš pohodlní na to, aby si v místě bydliště brali volební průkazy a příliš namyšlení na to, aby volili na venkově. Předpokládá tedy, že tito lidé k volbám nepůjdou. A to je voda na mlýn levicových stran, jejichž základna je především v malých městech a obcích, odkud lidé na víkendové pobyty příliš neodjíždějí. 

Vesnice statisticky rostou, ale skutečně...

Oficiálně ve venkovských obcích České republiky přibývá obyvatel rychlejším tempem než ve městech. V období 2001 až 2012 vzrostl celkový počet obyvatel venkova o 5,8 procenta, zatímco celorepublikový počet obyvatel se zvýšil pouze o 2,7 procenta.

Správně by mělo být uvedeno "Ve střediskových obcích ČR přibývá obyvatel…", protože v místních částech a osadách obyvatelstvo ubývá právě na úkor obcí střediskových. Zvyšování celkového počtu obyvatelstva v obcích dochází také zásluhou toho, že na vesnicích  mají trvalé bydliště chataři a chalupáři, kteří tam trvale nebydlí. Přihlašují se tam, protože jinak obce proti nim uplatňují diskriminační politiku, tj. předepisují jim vyšší poplatky a znevýhodňují je při nákupu pozemků apod. Každá hlava, na kterou malá obec dostane od státu příspěvek, je dobrá.

 V loňském roce bylo v České republice celkem 5578 obcí s méně než dvěma tisíci obyvateli, což představovalo téměř 90 procent všech obcí v zemi a 73 procent její rozlohy. Přitom v těchto obcích žilo 26,8 procenta obyvatel státu. Zatímco počet obcí nad 500 obyvatel i počet jejich občanů se zvyšuje, počet obcí do 500 obyvatel i počet jejich obyvatel naopak klesá. Souhrnně ve sledovaném období ubylo 5,9 procenta obcí do 500 obyvatel a jejich obyvatelstvo pokleslo o 3,3 procenta.

Ekonomická aktivita Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva ve venkovských obcích s méně než 2 000 obyvateli, dosáhl podle zprávy počátkem roku 2012 stejné hodnoty jako ve městech, tedy 49 procent. V nejmenších obcích s méně než 200 obyvateli byl i nadále podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva nejnižší a činil 47,6 procenta.

Zpráva uvádí, že venkovské domácnosti jsou u nás tvořeny o něco větším počtem členů než průměrná domácnost v ČR (2,49 vůči 2,26 osoby). Úroveň příjmů byla na venkově nejnižší a rostla s velikostní kategorií obcí. Ve všech kategoriích obcí rostly sociální příjmy, které dosáhly zhruba 30 procent čistých příjmů domácností celkem. Samotné důchody tvořily již zhruba čtvrtinu celkových čistých příjmů domácností. Jak důchody, tak celkové sociální příjmy však rostly nejpomaleji ve venkovských domácnostech. Ostatní příjmy, dosahující šesti- až sedmiprocentního podílu, celkově mírně vzrostly, na venkově stagnovaly. 

 Zpráva uvádí, že i přes pokles příjmů došlo vloni ke zvýšení celkových vydání domácností, přičemž na venkově byl tento nárůst nadprůměrný – čistá peněžní vydání celkem vzrostla v ČR o 1,7 procenta, ale na venkově o celá tři procenta.

Zpráva obecně konstatuje, že venkov, vykazuje při srovnání s městy odlišnosti v ukazatelích jak demografického, tak ekonomického a sociálního charakteru. Ekonomická aktivita, či míra zaměstnanosti zůstávají pro venkovské oblasti nadále nepříznivé. Na venkově je nejvyšší míra nezaměstnanosti, mezi městem a venkovem se prohlubují rozdíly v možnostech uplatnění uchazečů o zaměstnání a příjmy  venkovských domácností jsou setrvale nižší. Nepříznivá situace přitom přetrvává zejména v malých obcích a zejména v jejich místních částech. 

Temné mraky v pondělí zasáhly pražský fotbal.

Dva zbývající zápasy 5. kola 1. Gambrinus ligy se v Praze hrály v pondělí večer, kdy byla ukončena vlna veder, ochladilo se a pršelo. Obě utkání dopadla pro pražské kluby méně úspěšně.

Bohemians 1905 - Slovácko 1:1 (1:0)

V prvním utkání Bohemians 1905 sice remízovala se Slováckem, ale vzhledem k tomu, že velkou část utkání hrála přesilovku, v závěru měla dokonce o dva hráče více, a přitom dostala gól nelze příliš hovořit o úspěchu. Navíc Slovácko bylo fotbalovější a trpělo nepřízní rozhodčích, takže za plného počtu hráčů by to s domácími vypadalo spíš hůře než lépe.

 Slávia Praha - Teplice 0:7 (0:2)

Ve druhém utkání přišel debakl Slávie. Teplice, které se na jaře horko těžko zachraňovaly, jsou na podzim jako polité živou vodou a nečekaně útočí na čelo tabulky. Výborně jim vyšly letní posily, zvláště afričtí hráči mají zásluhy na zrychlení hry. Navíc v Teplicích se zabydlel balkánský sprintér Mahmutovič, který při plné síle je k nezadržení. Což v pondělí potvrdil čistým hattrickem, kterým se prezentoval po přichodu na hřiště ve druhém poločase. Porážka Slávie je sice dána slabší hrou týmu, ale třeba vyzdvihnout výbornou hru Teplic, kterou media ignorují, jako by si Slávie těch 7 branek nastřílela sama.

Šedesátá léta versus současnost.

Že se porovnává nesrovnatelné? Jistě, historický kontext je zcela jiný. Přesto – nebo právě pro to – zamysleme se, jaké základy pro demokratický systém se hloubily koncem šedesátých let – a na jakých stojíme dnes.

Pro demokracii není nejpodstatnější počet politických stran. Mnohem důležitější je, jaká práva má co největší počet občanů, a jak fungují jednotlivé systémy – zdravotnický, vzdělávací, systém sociálního zabezpečení. Jak je v dané zemi pečováno o kulturu. Jaký důraz klade na ochranu životního prostředí. Jak se dovede postarat o své handicapované a nemocné.

Charakteristika československých šedesátých let: Na jedné straně uzavřené hranice, nedostatečně zásobený trh, uniformita v oblékání, kasárenská disciplina ve školách a na pracovištích, zákazy vstupu, fotografování, kontroly totožnosti ve vrátnicích i na ulicích apod., na druhé straně pořádek, funkční soudy, úřady, policie, armáda a spousta možností pro využití volného času.

V šedesátých létech, kdy se pomalu začalo zapomínat na poválečné a poúnorové zabavování majetku a represe,  bylo Československo „překulturizované“ a "přesportované". Lidé četli, chodili do divadel, na sport. Rozvíjela se zde divadla malých forem, což je svým způsobem světový unikát. Kulturní scéna zde nebyla jen pro „privilegované“, v každé vesnici s více než 300 obyvateli hrálo pravidelně nejméně jednou týdně týdně kino, každá podniková odborová organizace nabízela návštěvy (z menších měst autobusové zájezdy) divadel, koncertů a sportovních utkání. Herci, i když jejich mzdy se nevyrovnaly mzdám dělnickým, se mezi sebou nenapadali, neočerňovali se, nepropůjčovali se do reklam.

Dne 26. 6. 1968 byla zákonem Národního shromáždění zrušena cenzura. Nevyostřoval se pseudoetnický konflikt, který by štval občany jednoho státu proti sobě na základě jejich národnosti či etnického původu. Neexistoval zde tlak nadnárodních korporací, které by vyváděly zisky ze země a využívaly toliko levnou – a přitom kvalifikovanou - pracovní sílu.

Největší kontrasty k dnešním dnům: Práce, spokojenost, důvěra v politiky. Tehdy aktivita a nadšení  – dnes pasivita a frustrace.  Byla sice tehdy velká skromnost (nevadily malé mzdy) generace, která zažila dvě války, hospodářskou krizi, poválečné vyřizování účtů, znárodňování a kolektivizaci, byla také tehdy pokora  mladé generace k těmto zkušenostem, trpělivost a upřímné nadšení chtít blahobyt pro všechny.

S odstupem času lze také konstatovat, že Československo 60. let bylo hrozbou pro západní kapitalizmus. Prosperovat hospodářsky a přitom zajistit sociální jistoty všemu obyvatelstvu, to na Západě, který se chlubil zaplněnými ochody a nadstandardní životní úrovní vyšších vrstev, bylo něco neuskutečnitelného. Byl to jistě Západ, kdo se významně podílel na vyprovokování Kremlu k vpádu do Československa a byl to Západ, komu prospívala československá normalizace.   (Josef. Ř., 20.8.2013) 

Viktorce lépe Maribor zmásti než Spartu poraziti.

Viktoria Plzeň - Sparta Praha 0:0.

Hráči Plzně sice do utkání vlétli jako draci, Spartu zatlačili na vlastní polovinu a potom teprve plnili pokyny trenéra Vrby: "Nic neuspěchat." Takže ve chvílích, kdy byla očekávaná přihrávka, přišla klička a ztráta míče, když celý stadion očekával střelu přišla další zbytečná přihrávka. Několik alibistických střel Pánu Bohu do oken poslal Horvát. Sparta tedy zformovala obrannou hru a podnikala protiútoky, v závěru prvního poločasu i nebezpečné. Druhý poločas se už z obou stran hrál jako povinnost, neudělat nikde chybu a utkání bez zbytečných problémů dohrát.

Plzeň: Kozáčik - Řezník, Čišovský, Procházka, Limberský - Darida (87. Tecl), Horváth - Petržela (72. Rajtoral), Hořava, Kovařík - Wágner (61. Ďuriš). Trenér: Vrba.

Sparta: Vaclík - Kadeřábek, Švejdík, Holek, Costa - Dočkal (70. Přikryl), Hušbauer, Vácha, Krejčí (88. Vacek) - Lafata (82. Bednář), Kadlec. Trenér: Lavička.

Rozhodčí: Příhoda - T. Kovařík, Blažej. 

ŽK: Wágner, Hořava - Costa, Hušbauer.

Diváci: 11.360 (vyprodáno).

Veterináři varují před pojídáním divočáků.

Pokud máte právě v plánu zajít si do restaurace na zvěřinové hody, měli byste vědět, že zdravotní nezávadnost masa většiny ulovené divoké zvěře nezkoumal žádný odborník. Z informací Státní veterinární správy totiž vyplývá, že veterinárním vyšetřením u nás prochází pouze čtvrtina úlovků volně žijící zvěře. Pro ilustraci: v roce 2011, ze kdy jsou poslední údaje, bylo v České republice uloveno 285 249 kusů zvěře, z toho však bylo odborně vyšetřeno pouze 63 611 kusů.

Problémem zdravotně nevyšetřeného masa by mohli být jak paraziti, tak nákazy přenosné ze zvířat na člověka. Z parazitů je to například možný výskyt hlístice rodu Trichinella v masu divočáků. Larvy parazita přežívají v nedostatečně tepelně upraveném mase, třeba v klobásách uzených studeným kouřem a po požití napadeného masa se zavrtávají do střev a svalů konzumenta. To může vést k poruchám vidění a ochrnutí částí těla. Z přenosných nemocí hrozí například toxoplazmóza, která poškozuje nervový systém a zrak. Na člověka může přejít z masa nakažené jelení a srnčí zvěře nebo divočáků a zajíců.

Nemalá část úlovků se na trh dostane i nelegální cestou, jak si veterináři ověřili v restauracích v létech 2009 až 2012 během společných kontrol s hygieniky. V restauracích tak bylo používáno maso, které neprohlédl ani úřední veterinární lékař, ani proškolená obsluha.

Připomeňme, že právo kontrolovat zdravotní stav surovin a pokrmů ve veřejném stravování mají až dosud jako jediní pouze hygienici. Podle vládního návrhu novely zákona o potravinách by kontrolu nad zvěřinou v restauracích a jídelnách měli převzít veterináři. Ti až dosud kontrolovali pouze maso divoké zvěře ve specializovaných zvěřinových závodech a v maloobchodě. Loni, tedy v roce 2012, veterináři zkontrolovali zvěřinu v 962 prodejnách z celkového počtu 5242.

Podle současné legislativy je zvěřina z veterinárně nevyšetřených kusů určena výhradně pro osobní spotřebu lovce. Lovci však mají současně právo takovou zvěřinu prodat konečnému spotřebiteli nebo ji dodat do maloobchodu, a to v množství maximálně 30 procent ulovené zvěře z honitby. Stačí, když bylo toto maso prohlédnuto tzv. proškolenou osobou, tedy nikoli vysokoškolsky vzdělaným zvěrolékařem.

Na další úskalí spojené s konzumací zvěřiny upozornil Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Tím je nadlimitní obsah radioaktivního cesia v divočácích ze Šumavy. Cesium je jedním z produktů rozpadu izotopů uranu z paliva v jaderných elektrárnách.

Úřad pozoruje jeho zvýšené hladiny v šumavské divoké zvěři, ale i houbách a rostlinách od konce osmdesátých let minulého století a dává to do souvislosti s havárií v jaderné elektrárně Černobyl. Když tehdy radioaktivní mrak přecházel nad vrcholky Šumavy, dalo se do deště. Spolu se srážkami se radioaktivní částice dostaly do půdy a odtud přes rostliny potravním řetězcem postupně i do těl divokých zvířat. Protože je vrstva půdy na mnoha místech Šumavy velmi slabá a spočívá na nepropustné žule, nemigruje cesium do hloubky a drží se na povrchu.

Z loni zastřelených 44 divočáků v lokalitách Srní a Prášil jich 33 mělo v sobě nadlimitní obsah cesia, a tak museli být zlikvidováni v kafilerii. Státní úřad pro jadernou bezpečnost však v tiskové zprávě vysvětlil, že náhodná konzumace takového masa nemůže poškodit lidské zdraví. Ostatně sama spotřeba zvěřiny na obyvatele a rok je u nás velmi nízká. Podle Českého statistického úřadu to v roce 2011 připadalo na každého Čecha 0,7 kilogramů zvěřiny.

Vyšší hladina radioaktivních látek ve zvěřině se neomezuje jen na českou stranu Šumavy. Zaznamenávají ji i v Německu v bavorské části šumavských hvozdů. Tamní úřady kvůli tomu dokonce zakázaly konzumovat veškeré ulovené divočák

Zelení vzali práci českým horníkům, a uhlí se musí dovážet.

Vývoz severočeského hnědého uhlí do Německa byl v 90. letech politicky citlivým tématem. Dnes se situace obrací, uhlí se dováží z Německa do České republiky.

Za vývozem stojí německá důlní společnost MIBRAG, která má od roku 2009 české vlastníky. Od loňského roku ji stoprocentně vlastní Energetický a průmyslový holding (EPH) řízený Danielem Křetínským. Jen loni se odsud do Česka vyvezlo 161 tisíc tun hnědého uhlí, které skončily hlavně v kotlích Elektráren Opatovice na Pardubicku.

Rostoucí dovoz hnědého uhlí z Německa potvrzují také údaje Českého statistického úřadu. Zatímco v roce 2008 hodnota zmíněných importů nepřesáhla 100 milionů korun, loni se jednalo již o 533 milionů korun.

Spalování méně kvalitního uhlí z Německa tedy najednou nevadí. Zelení dosáhli svého. Otevírá se tím cesta k výraznému nárůstu dovozů uhlí v příštích letech. Hlavně, že ekoteroristi připravili o práci tisíce českých horníků a zaměstnanců těžkého i lehkého průmyslu..

Je čas na změnu: Ekonomika

A my máme plán
- Protože vlastníci této země to nechtějí.
Teď mluvíme o těch skutečných vlastnících.
Velký bohatý obchodní zájem, který ovládá všechny věci a dělá všechna důležitá rozhodnutí.
Zapomeňte na politiky. Ti jsou zde od toho,
abyste měli iluzi možnosti volby.
Tu nemáte!
Nemáte možnost volby, máte vlastníky a ti vás vlastní.
Vlastní všechno. Vlastní všechny důležité pozemky.
Vlastní a ovládají korporace.
Už dávno koupili a zaplatili za senát,
kongres, vládní domy, radnice.
Mají v kapse soudce
a vlastní všechny velké mediální společnosti, takže ovládají
skoro všechny zprávy a informace, které uslyšíte.
Drží vás za koule!
Každý rok utrácí miliardy dolarů na lobování, aby dostali, co chtějí.
Dříve či později od vás všechno dostanou,
protože vlastní tohle zasrané místo.
Je to velký klub
a vy v něm nejste!
Vy ani já v něm nejsme.
A zdá se, že si toho nikdo nevšimá, nikoho to nezajímá.
Dobří, čestní, těžce pracující lidé, bílé barva, modrá barva -
nezáleží, jakou barvu má vaše košile.
Dál volte tyhle zazobané parchanty, kteří na vás serou.
Serou na vás, serou na vás,
vůbec, vůbec, prostě vůbec je nezajímáte.
Pokud ropné společnosti ví,
že vydělají víc, když budou jejich produkty vzácné,
sklony k úmyslnému limitování produkce bez ohledu na zájmy společnosti
nebo jednoduše jen k tvrzení nepravdy o dostupných zdrojích,
je velmi vysoká.
To samé naneštěstí platí o všech dalších společensky naléhavých problémech
jako znečišťování prostředí.
Čím více budou naše zásoby pitné vody znečištěny,
tím více příležitostí má průmysl nabízet řešení, ze kterých budou mít zisk.
To vytváří zvrácené posilování lhostejnosti
vůči ekologickému dopadu průmyslu,
protože čím více máme škody, tím více peněz se dá vydělat.
Takto je zkrátka tato hra nastavena
a její psychologické důsledky jsou nezdravé a závažné.
- Peníze nemají vůbec žádnou hodnotu.
Nejsou kryty zlatem, ani ničím jiným.
Je to jen obrázek na levném kusu papíru
a dohoda mezi lidmi, co se za ně dá koupit.
A já bych řekl, že je to vnucená dohoda,
protože my ve skutečnosti cenu věcí neregulujeme.
Lidé přemýšlí tak, že chtějí práci,
aby získali peníze, aby si mohli koupit věci, které potřebují.
Ale kdyby o tom opravdu přemýšleli, zjistili by,
že nepotřebují práci nebo peníze, ale přístup k nezbytnostem života.
Mnoho kultur říká svým lidem, že jsou svobodní.
Ale ve skutečnosti jste jen tak svobodní, jako vaše kupní síla.
Pokud to stále nechápete, zvažte tohle:
Kdyby skupina lidí uvázla na ostrově
a měla zlato, diamanty, peníze,
ale na ostrově by nebyla orná půda, čistá voda a žádné ryby,
jejich bohatství by bylo pro přežití irelevantní.
Nejsou to peníze, co lidé potřebují,
ale spíše nezbytnosti života.
Konzumujte, konzumujte, konzumujte, až nezbyde žádná planeta ke konzumaci.
Co potřebujete dělat, je kupovat věci, které nepotřebujete.
To je nejlepší způsob, jak podporovat tuto ekonomiku.

Nesprávně použité dotace EU se musí vracet.

Evropská komise nyní oznámila několika státům, že nesprávně použily prostředky Společné zemědělské politiky. Tyto prostředky ve výši 180 milionů eur musejí tyto státy vrátit do Bruselu.

Nesprávné použití peněz se týká 15 států. Nejvíc má vrátit Spojené království (59,9 mil.eur), Polsko (39,2 mil eur), Itálie (14,8 mil.eur), Dánsko (11,5 mil.eur) a Německo (7,2 mil eur). JIné státy musí opravit nedostatky v čerpání peněz. Jedná se o: Belgii, Irsko, Řecko, Španělsko, Francii, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Slovinsko a Finsko.

Největší nedostatky EU zjistila při čerpání plateb na plochu (133 mil.eur), pěstování ovoce a zeleniny\20,9 mil.eur), rozvoj venkova (6,9 mil eur), a výrobu bramborového škrobu (6,1 mil.eur).

EK uskutečňuje ročně okolo 100 kontrol přímo v jednotlivých státech. Stále zjišťuje, že  místní orgány se při vyplácení dotací dopouštějí velkých chyb, takže je nutno vyplacené prostředky vracet.

Valí se k nám vejce a kuřata z Ukrajiny.

 Do konce letošního roku začnou ukrajinští drůbežáři exportovat vejce, vaječné výrobky a drůbeží maso do EU. Očekává se, že k dohodě dojde co nejdříve.

Ukrajinský ministr zemědělství sdělil, že do konce roku 2013 by mohlo být z Ukrajiny do EU dodáno 50.000 tun drůbežího masa.

Evropská komise už v roce 2012 oznámila, že probíhá jednání s Ukrajinou o dodávkách vajec a drůbeže. Koncem července 2013  první čtyři ukrajinské společnosti dostaly licenci vyvážet drůbež do EU.

Ohlédnutí za vládou ODS.

Evropští statistici konstatovali skutečnost, že životní úroveň České republiky se od roku 2010 vzdaluje průměrné úrovni Evropské unie. Ukazatel od roku 2009 klesá nebo stagnuje a loni bylo ČR na 79 procentech průměru celé Evropské unie.

Normální občané komentují platy zákonodárců – čili 56 tisíc základu a až 35 tisíc korun náhrad. A nyní se dozvěděli. Měsíční plat 180 tisíc pro, byť pracovitou úřednici Nagyovou, plus to samé nebo i větší částka odměn, což ročně dělá sumu přes dva miliony a za tři roky pět a půl milionu korun. Šéf Českých drah si nejen měsíčně přišel na půl milionu základu a statisícové odměny, které nahradilo 12 bezpracných milionů Kč. K efektivitě činnosti člověka s astronomickým platem, který stovkami procent přesahuje plat průměrného železničáře, přičemž za jeho šéfování se část ČD Cargo se propadla do gigantickém dluhu 24 miliard korun. Špatná práce byla "potrestaná" dvanáctimilionovou odměnou (nikoli pokutou).

Přiznání bývalého premiéra Mirka Topolánka: "Pokud budeme lidem říkat, co máme v plánu, nikdy ve volbách nevyhrajeme." Věta je to pěkná, ale není zcela přesná. Předvolební programy totiž voliči většinou nečtou, protože jsou si podobné jako vejce vejci.  Škrty ve výdajích, zvyšování daní a politiku vedoucí k likvidaci sociálních jistot samozřejmě v programu nikdo neuvádí.

Kalousek se proslavil „řeckou lží“, kterou "žrali" mimořádně "chytří" lidé, hlavně ti s akademickým vzděláním. Doprovázela ji příslušná složenka. Jeho ministerstvo financí si bruselskou kasu spletlo s kapsami českých občanů, ve kterých kradlo soustavně, a tak se ani neobtěžovalo plněním základních podmínek k výplatě evropských dotací. Nu a posléze lucemburští auditoři EU zjistili rozpor, že jen v nejdražší oblasti – dopravě - zatajili 42 procent zfušovaných projektů! (Jiří Krž, 13.8.2013)

Zeman pod sebou podřezává větev, ČSSD asi chce spadnout dolů s ním.

Sněmovna vládě po právu vyslovila nedůvěru. Kdyby jí vyslovila důvěru, byla by to kapitulace Parlamentu před prezidentem, a možná i konec našeho parlamentního systému. Sněmovna však Zemanově-Rusnokově vládě důvěru dát odmítla.

Během projevu ve sněmovně se Zeman dopustil první zásadní chyby, za niž by ho mohl parlament usmažit. Řekl, že nejmenuje nového premiéra, dokud nebude vyšetřena kauza Nagyová. Zeman tím otevřeně prohlásil, že zamýšlí porušit Ústavu hrubým způsobem, a koledoval si o ústavní žalobu za neplnění Ústavy. Prezident by neměl rozhodnutí podmiňovat například tím, dokud policie nevyšetří, kdo ukradl kovovou mříž z kanálu před hospodou...

Sněmovna mohla po nevyslovení důvěry Rusnokově vládě Zemana například žádat, aby do osmi dnů (stejně jako po pádu Nečasovy vlády)  jmenoval kohokoli novým premiérem, a když ne, hrozit ústavní žalobou. Nebo něčím pro Zemana ještě horším – tři nejsilnější demokratické parlamentní strany ČSSD, ODS a TOP 09 doposud mají v obou komorách Parlamentu pohodlnou ústavní většinu, a proto mohou nejen okamžitě Kanceláři prezidenta seškrtat rozpočet, ale i změnit Ústavu a odebrat prezidentovi pravomoci, případně mu stanovit přísnější ústavní povinnosti.

Potom můžou být volby. Jenže to by napřed musela být ČSSD suverénní sebevědomou stranou, nikoli starou pavlačovou diskutérkou, které nejenže nevadí, že ji pan domácí (Zeman) okrádá, ale už se na to dokonce těší… (Jiří Krž, 9.8.2013)

České zemědělství je černou ovcí zemědělství EU.

V zemědělství EU pracují zemědělci a jejich rodiny, zaměstnanců je jen bezvýznamné množství. V EU je 12 milionů zemědělských podniků, ve kterých pracuje 25 milinů lidí.

Lidí, kteří mají příjem pouze ze zemědělství není mnoho, většinou zemědělci vykonávají i práce mimo zemědělství, další lidé mají zemědělství jako sezónní práci. Jako hlavní zaměstnání má zemědělství 30 procent zemědělců. Na 92,2 % zemědělských závodů pracují jen majitelé  a jejich rodinní příslušníci. V průměru jen 7,8 % lidí vykonává zemědělskou práci za měsíční mzdu. Celkem zemědělství zaměstnává 5 procen práceschopného obyvatelstva EU. Zemědělstvím se zabývají hlavně starší ročníky, mladších 40 let je pouze 33 lidí.

Ve struktůře zemědělství jednotlivých zemí jsou rozdíly, přičemž zcela z řady vybočuje české zemědělství, jehož struktura je zcela odlišná. V českém zemědělství pracuje 68 % zaměstnanců. 

Podíl zemědělců na zaměstnanosti obyvatelstva je rozdílný. Více než 1 milion zemědělců je v Polsku, Itálii, Španělsku, Řecku, Francii, Maďarsku a Rumunsku. (V Rumunsku a v Polsku zemědělství zaměstnává 37 % práceschopného obyvatelstva.) Průměrně v 1 zemědělském podniku EU pracují 2 lidé. Výjimkou je opět Česká republika a částečně Slovensko, kde průměrný počet pracovníků v zemědělských závodech je několikanásobně vyšší. Naopak zemědělské závody s méně než dvěma lidmi jsou v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a na Maltě.

Nejvíce mladých lidí pracuje v dánském zemědělství (42%), Nizozemsku, Španělsku a Rumunsku.  Nejnižší podíl mladých lidí je v Portugalsku a na Kypru (průměrný věk 65 let).  Více mužů (70 %) pracuje ve Velké Británii, Lucembursku, Dánsku a na Malte, naopak více žen je v zemědělství v Rumunsku, Slovinsku, Rakousku, Polsku, Portugalsku a Litvě.

Za socializmu v létě hospody praskaly ve švech.

Leckdo se z letošního horkého léta raduje, ale provozovatelé hospod a restaurací to rozhodně nejsou. Vyprahlí lidé na točené pivo do hospod zkrátka nechodí a platí to i v tradičních metropolích zlatavého moku.

"Život se změnil neuvěřitelně," řekne leckterý starší konzument piva, "před takovými 30 až 40 léty by při vedrech, jako jsou letos, většina hospod byla 5 dní v týdnu na suchu."  V 70. létech minulého století vymlouvali se hospodští (oficiálně vedoucí provozoven), že pivovary nestačí pivo stáčet a rozvážet. Pravdou je, že tenkrát se pivo nevyrábělo zrychleně jako v současnost a nepasterizovalo se, mělo trvanlivost jen několik dní, takže kvalita čerstvého piva byla vyšší, hlavně u známých pivovarů. I chuť byla různá, podle pivovaru, žádné rychlokvašené europivo bez pěny a jednotné chuti. Hlavní příčinou nedostatku piva v hospodách asi bylo to, že cena 10° točeného piva v hospodě IV. cenové skupiny (což bylo 90% vesnických hospod) byla stejná jako piva lahvového, tj. 1,70 Kčs.  Ve městě i na vesnici každý si raději zašel na čerstvě naražené točené, i ti, kteří v jiném období do hospody nevkročili. Večer po příjezdu pivovarského auta v hospodách nebylo k hnutí. I když hospody, hlavně vesnické, zápolily s nedostatkem piva, letní období jim zpravidla splnilo plán tržeb za celý rok.

Současné léto v hospodách vypadá úplně jinak. Do hospod chodí už jen stálí zákazníci a štamgasti, kteří mají svou míru, ostatních hostů spíš ubylo. Více hostů bývá mezi sedmou a devátou, nejslabší návštěvy jsou o víkendech. Piva se víc než v jiných obdobích roku nevytočí, tvrdý alkohol v pařácích nejde na odbyt skoro vůbec. O něco vyšší je odbyt nealkoholických nápojů. Velkou roli hraje cena, lahvové se dá v supermarketu koupit za čtvrtinu ceny točeného.

Drtivá většina hospod letos přes prázdniny nijak neupravila svou otevírací dobu a navíc pro hosty otevřela předzahrádky nebo venkovní sezení. Spousta hostinců dokonce nabízí i možnosti rezervace pro nejrůznější oslavy a soukromé akce, kdy jsou i ochotni se otevírací dobou přizpůsobit svým hostům. Přesto se už všichni provozovatelé těší na podzim. Právě v tomto ročním období, a pak také na jaře, se jim nejvíc daří. (M.V.)

Komunisté a StB útočí v davu i na internetu.

 V rodinách bývalých pilířů totalitního režimu dorostla nová generace. Estébáci, vyšetřovatelé, milicionáři, komunističní politrukové a bachaři předali svým nástupcům školu, kterou kdysi sami prošli. Po 23 letech oprášili tyto asociální existence staré estébácké metody, mezi které patří i agresivní výhrůžky včetně hrozeb smrtí i neuvěřitelně primitivní slovní útoky. 

Není se vlastně čemu divit. Komunisté kdysi do služeb státu povolali zástup společenské spodiny a geny se přenášejí z generace na generaci. Můžeme se s nimi setkat každý den. Na facebooku, v internetových diskusních fórech, i pod články na zpravodajských portálech. Nikdy se ale nespokojí s občasným slovním výronem v anonymním davu. Začínají vyhrožovat v telefonických hovorech, nabourávají soukromé emailové schránky, likvidují facebookové profily a občas napadají i klasické weby. To je tzv. druhý stupeň.

Otevřenou agresi tedy třetí stupeň už ventilují i veřejně. O tom se letos mohli přesvědčit antikomunističtí aktivisté před pražským výstavištěm. Když se člověk zaposlouchal do urážek a neuvěřitelných vulgarit a především když si pozorně prohlédl obličeje, ze kterých doslova tekla nenávist, tak právě tady bylo možné najít mnoho odpovědí na své otázky.

Je tedy možné si domyslit, že kdysi komunisté spolupracovali s nacisty, protože se někteří vyšetřovatelé StB chovali u výslechů hůř než gestapáci, že komunističtí politruci nutili vojáky odstřelovali svoje spoluobčany na hranicích jako dobytek, že komunističtí soudci na šibenice poslali elitu národa, že komunisti z Pragovky na spoluobčany kdysi pozvali cizí tanky.

Po listopadu jsme se nechali zblbnout heslem "nejsme jako oni" a všichni si naivně mysleli, že sklopí hlavu a začnou se alespoň trochu stydět za všechno zlo, které mají na svědomí. Byl to tragický omyl. V revoluční euforii nikdo neslyšel varování, že rakovina metastázuje a po nějaké době znova udeří. Dnes na facebooku vykřikují, že revoluční Občanské fórum jednou prohlásí za zločineckou organizaci.

Prostě už jsou zase tady a neštítí se ničeho.

Zatímco jedna jejich část 23 let drancovala republiku, druhá část vyřvávala, že miliardové zlodějny jsou dílem pravice. Scházejí se u hrobu masového vraha, vyhrožují zabitím slušným lidem ale především: opět chtějí vládnout.

A samozřejmě vyřídit si účty s těmi kdo jejich pohled na svět nesdílí. Za necelý rok se ve volbách rozhodne o dalším osudu naší země. Co myslíte? Nechá si pověstná šedá zóna opět za pár nesplnitelných slibů a za několik jistot vzít svobodu?  

Aktuální informace: Členové iniciativy Inventura demokracie oznámili, že po zveřejnění termínu protivládní demonstrace byl během několika hodin napaden jejich profil na sociální síti facebook a zmizela i pozvánka na tuto protestní akci.     (TK , 7.8.2013

Rusnok rozdává ze státní pokladny.

Úřednická vláda, která se teprve dnes dozví, zda získá důvěru Poslanecké sněmovny, už rozděluje miliardy ze státních peněz. Podle toho, co zatím vláda sama avizovala, chtěla by přesměrovat zhruba 6,5 miliardy korun, ve hře je ale dalších 3,7 až 5,7 miliardy.

Vláda hodlá především pomoci zemědělcům - na likvidaci následků povodní pro ně uvolní dvě miliardy korun.
Další tři miliardy by chtěla dát na odkup nedobytných pohledávek zdravotních pojišťoven - a tak jim ulehčit.
Peníze za pochybení krajů. Miliardu a 200 milionů pak dá na pokutu za pochybení v Regionálním operačním programu Severozápad - Karlovarský kraj tak zaplatí jen asi 300 milionů korun a Ústecký kraj téměř 600 milionů korun. Původně jim - podle plánu bývalého ministra financí Kalouska - hrozilo, že zaplatí pokutu celou.

Stručně lze chování Zemano-Rusnokovyvlády-nevlády označit za volební kampaň SPOZ financovanou všemi občany ČR.

Co Kalousek těžce našetřil, to Rusnok lehce rozhází.

Rusnokova vláda se začala před třemi týdny zbavovat vysoce postavených úředníků na ministerstvech. Současní ministři se tak snaží změnit mapu moci nad Českem, změny ale nejsou zadarmo.

Odvolaní náměstci a vedoucí odborů totiž dostali na vybranou: buď přijmou jinou a často hůře placenou práci, nebo se musí poroučet. Pak jim ale běží dvouměsíční lhůta, během které ještě budou pobírat svůj průměrný plat.

Náměstci odvolaní z ministerstva vnitra dostanou navíc i odchodné, tedy peníze za odchod z vedoucí funkce.

Daňoví poplatníci tak přispívají jak na úředníky, které si už noví ministři přivedli, tak na ty, co odcházejí. A částky jdou u jednotlivých ministerstev do statisíců. 

Kolik peněz odvolaní úředníci dostanou:

Ministerstvo vnitra

První náměstek pro vnitřní bezpečnost Jaroslav Hruška – 249 tisíc

Ministerstvo kultury

Vedoucí kabinetu ministryně Markéta Ševčíková – zhruba 120 tisíc

Ředitel úřadu ministerstva Milan Kupka – zhruba 140 tisíc

Náměstek pro ekonomiku Martin Sankot – zhruba 160 tisíc

Ministerstvo financí

Ředitel kabinetu ministra Miloslav Müller – zhruba 120 tisíc

Náměstek pro hospodaření s majetkem státu Zdeněk Zajíček – zhruba 140 tisíc 

Ministerstvo zemědělství

První náměstek Vilém Žák – zhruba 160 tisíc

Náměstek úseku lesního hospodářství Radek Braum – zhruba 160 tisíc

Ředitel sekce zemědělských komodit Michal Prokůpek – zhruba 100 tisíc

Ředitel sekce správní Jan Ludvík – zhruba 100 tisíc

Ředitelka odboru komunikace Eva Chaloupková – zhruba 100 tisíc

Ministerstvo práce a sociálních věcí

První náměstek Petr Krůček – zhruba 160 tisíc

Ředitel sekce fondů EU Vladimír Kváča – zhruba 120 tisíc

Ředitel odboru koncepcí a mezinárodní spolupráce Roman Seidl – zhruba 120 tisíc

Ředitelka odboru kabinetu ministra Luisa Petráková – zhruba 180 tisíc

Otázka základního příjmu se opět vrací na scénu.

Kypr opět rozvířil jednu dlouhodobou a velmi zajímavou debatu, která s ohledem na zhoršující se ekonomickou kondici sociálních států bude zřejmě sílit. Sociální reforma na Kypru má podle slov jeho prezidenta Nikose Anastasiadise na takzvaném nepodmíněném příjmu, jenž by všem občanům, kteří splní určité podmínky, garantovat dostačující zdroje.

„Z nové reformy budou těžit všichni občané, jejichž příjem jim nedokáže zajistit důstojný život,“ prohlásil prezident. A dodal, že nebude záležet na věku, profesi ani třídě, ze které dotyčný pochází. Základní nepodmíněný příjem se proto bude týkat nezaměstnaných vysokoškoláků stejně jako například důchodců. Z vyjádření prezidenta lze vyčíst, že kritériem pro poskytnutí bude výše příjmu, která zřejmě na základě nějakého vládního nařízení bude vyhodnocena jako taková, která „nedokáže zajistit důstojný život“.

To je jedna z možných variant myšlenky základního příjmu. Nutno říct, že ta nejmírnější a nejméně „revoluční“. Další možné modely lze nalézt na Aljašce, kde platí, že každý, kdo v tomto americkém státě trvale žije, dostává měsíčně v přepočtu okolo 17 tisíc korun. S podobným nápadem přišli i Švýcaři a chystají se na toto téma vypsat referendum.

Myšlenka základního příjmu není nic nového a objevuje se vcelku pravidelně. V Česku ji vehementně prosazoval exministr financí Vlastimil Tlustý. Cílem bylo, aby každý občan státu starší 18 let dostával jakousi dávku v jednotné výši (tehdejší návrh z let 2006 až 2007 zněl šest tisíc korun). Tato dávka by nahradila prakticky všechny sociální dávky, a to včetně důchodu. Výjimkou by byly jen dávky pro invalidy, jejichž pracovní možnosti jsou objektivně omezeny. Dávka by navíc byla považována za standardní příjem, tudíž by se z ní platila daň i pojistné na sociální a zdravotní zabezpečení.

Existovalo by dlouhé přechodové období, aby se vypořádaly například nároky z důchodového systému. Ale ve výsledku by to znamenalo faktický zánik systému sociálních dávek a důchodového systému, jak jej známe. Stát by se tím primárně postupně zbavil svých závazků vůči budoucím důchodcům či příjemcům jiných pojistných sociálních dávek, protože pokud někdo dnes platí pojistné (primárně na sociální zabezpečení), vzniká mu nárok na pojistné plnění (tedy důchod, nebo například nemocenská).

Dle zastánců konceptu by vznikla motivace k práci, protože když si člověk přivydělá, o dávku nepřijde. Dále by bylo možné podstatně zredukovat státní aparát, který dnešní nesmírně složitou strukturu sociálních dávek a důchodů obhospodařuje (jen mzdové náklady ministerstva práce a sociálních věcí, které dnešní systém zajišťuje, se pohybují okolo pěti miliard korun ročně).

Jiný názor zastávají například krajní liberálové či libertariáni, kteří takové přerozdělování odmítají z principu. A kromě toho tvrdí, že tento systém bude zabíjet ekonomickou aktivitu a zvyšovat nezaměstnanost podobně jako dnešní systém dávek. (Zdroj: Česká pozice)