Režisér Troška opět kandidátem na mnoho Oskarů?

Zdeněk Troška točí a libuje si v tom. Lidé s průměrnou inteligencí se takovému umění z dálky vyhýbají, neb poznali, že jde vždy o dílo pokleslé.  I jeho divadelní režie jsou kýčovité obrázky.

Troškovy primitivní komedie ale mají v jiných skupinách obyvatelstva značné divácké odbytiště a režisér také nemá nouzi o herce, kteří tvrdí, že to je práce jako každá jiná. V takovém veledílu nyní také "krejíruje" ministr obrany.

Absurdnější je jiná věc, kterou Troška sám vydatně živí. A to sice že je milovník duchovna, estét a vzdělanec. A kdyby na to přišlo, vysoké umění by prý zvládl s prstem v nose. Je neuvěřitelné, jak má tento žvást tuhý život. A kolik lidí věří chrapounské vizi mistra Trošky, jak ve svém soukromí hltá filozofické spisy a vysokou literaturu a poslouchá výlučně vážnou hudbu. Inspirován Mozartem či Wagnerem jde natočit ten nejprimitivnější humor. Nestačí mu ovšem jen to, že ho vnucuje lidem přes filmová plátna a obrazovky, ale obohacuje jím na různých besedách hlavně venkovské důchodce, přičemž za hodinu těch nejoplzlejších vtipů a vymyšlených sviňáckých příhod "z natáčení" si nechá zaplatit částku, za kterou většina důchodců musí přežívat půl roku a déle. 

Jakápak záhada, Troška se přece nezapírá ani trochu, jemu se líbí, co dělá. Předvádí jen svůj vlastní duševní obzor a pokleslý vkus. I on využívá starý osvědčený recept - dejte lidu chléb a hry. Je-li právě olympiáda, jeho tým rychle pochopil, že Babovřesky k napětím a oslavám s ní spojeným pasují jako k velbloudu hrby. A protože ve snímku hrají hokejisté, máme tu hokejový dort Babopuk, který prý "tvarem a tmavě čokoládovou barvou připomíná puk a obal dortu je ozdoben motivem filmu". Uvedená barva může připomínat leccos jiného, co se k filmu hodí ještě lépe. Zdroj: LN (Jiří Krž, 13.2.204)