Máme první dámu, která toho ví mnoho o armádě

 Naše první dáma Eva Pavlová, dívčím jménem Zelená, se narodila roku 1964 v Šumperku a vyrůstala v podhůří Jeseníků. Její otec byl voják z povolání, což mělo vliv na její pohled na armádu. Sňatek s Petrem Pavlem uzavřela v roce 2004, kdy přijala příjmení Pavlová. Budoucí první dáma v Šumperku nastoupila na gymnázium, kde se už tehdy věnovala sportovní střelbě a údajně ještě dnes svého manžela na střelnici dokáže porazit. 

Protože nechtěla nynější manželka našeho prezidenta zatěžovat rodiče při dalším studiu, využila na gymnáziu náboru do armády. Protože tehdy tíhla k Moravě a Slovensku, zvolila studium v Košicích. Tam nastoupila na vojenskou odbornou školu žen při Vysoké vojenské letecké škole, následně se pak na Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda v Bratislavě (VPA KG) připravovala na kariéru v armádě. V tehdejším systému Československé lidové armády studenti vojenských vysokých a odborných škol měli vojenský status, pobírali služné (vojenský plat), podléhali vojenským předpisům i disciplíně, přičemž absolventi vojenské vysoké školy měli závazek služby 15 let se stabilním platem a sociálním zajištěním.

Po ukončení studia na bratislavské vojenské akademii působila nynější manželka našeho prezidenta od roku 1990 v oblasti vojenské logistiky u letectva. Během služby v Armádě ČR však pracovala převážně v oblasti vzdělávání pro pozemní i vzdušné síly, v závěrečné fázi své vojenské kariéry pak na Generálním štábu Armády České republiky v oblasti zahraničních vojenských vztahů. Koordinovala agendu vojenských a leteckých přidělenců (defence attachés), zajišťovala protokolární i logistické záležitosti spojené s jejich službou a komunikovala s ambasádami, ministerstvy a vojenskými institucemi. 

Kritici vyčítají Evě Pavlové členství v KSČ a mnozí ji za to zesměšňují a urážejí. Členství ve straně bylo i v armádě  spojeno s urychlením kariéry. V roce 1987 jako posluchačka vojenské akademie vstoupila do KSČ, aby po dvou letech členství dobrovolně ukončila. Komunistů mezi vojáky z povolání bylo 66,4 %. Pro vyšší hodnosti bylo členství nutné, u velení útvarů prakticky povinné .Vstup do strany důstojníci vnímali jako nutnou formalitu, nikoli povinnost vyznávat komunistické ideologii.