Proč se jihovýchodní Asii daří pandemii zastavit?

 Zatímco Francouzi nebo Britové mají zakázáno opouštět domov s výjimkou zásadní práce, zdravotnických důvodů, nákupu potravin a cvičení, Jihokorejci často navštěvují restaurace, zpívají karaoke a pijí v barech, píše John Power.

Zatímco Spojené státy jsou každý den svědkem takřka 200 000 nových případů infekce, Vietnam hlásí pouze jednotlivé případy.

A zatímco jedna západní země za druhou zápasí se zotavením z nejhorší recese v historii, Tchaj-wan očekává na konci roku 2020 nulový ekonomický propad.

Poté co nezvládly počáteční stadia pandemie tak, jako mnohé východoasijské protějšky, západní úřady opět zápasí s virem, když se vrací ve druhé vlně. Zdá se, že rezignovaly tváří v tvář nárůstu nových případů, nebo zavádějí uzávěry, které v minulosti vylučovaly kvůli vysokým ekonomickým a sociálním nákladům.

Takřka rok od prvního objevení viru v čínském Wu-chanu, které vyvolalo globální experiment s reakcí na pandemii, západní vlády nedokážou nebo nejsou ochotny napodobit zkušenosti asijských jurisdikcí, které udržely počet obětí nízký a současně minimalizovaly ekonomické dopady i sociální izolaci.

"Zdá se, že většina zemí sleduje svůj vlastní přístup, s malým podílem učení a adaptace na základě úspěchu jiných zemí," říká virolog Jeremy Rossman z University of Kent.

"Pokud jde o to, proč teď není zvažována změna politiky, to je těžko říci," říká Rossman. "Zdá se, že existuje určitá politická vůle ohledně pokračování v přístupu, který spustily. Je také možné, že měnící se přístupy by vyžadovaly jednak připustit, že současný přístup nefunguje a že situace je dost vážná na to, aby vyžadovala významné reinvestování."

Ačkoliv mnohé západní země opožděně přijaly opatření uplatňovaná v Asii, jako nošení roušek a masové testování, úřady byly pomalé nebo váhavé, pokud jde o další strategie jako invazivní technologická řešení, která posílila trasování kontaktů a karanténu v Jižní Koreji a na Tchaj-wanu.

Někteří pozorovatelé poukazují na kulturu jako na faktor v případě jihokorejského a tchaj-wanského přístupu k pandemii, přičemž naznačují, že individualističtí obyvatelé Západu byli méně svědomití ohledně nešíření viru a více je znepokojují dopady technologických řešení na soukromí.

Profesorka medicíny Leslie A. Saxonová z Keck School of Medicine při University of Southern California je skeptická ohledně toho, zda by Američané byli připraveni přijmout některá z opatření zavedených v Asii, ale tvrdí, že země utrpěla kvůli "sdružené chaotické reakci, která byla vysoce zpolitizována".

"Nevyužili jsme racionálně, systematicky nebo centrálně enormní talent, který v západním světě existuje, k boji s touto výzvou, jinde než zřejmě v závodech o vakcínu, který bude patrně historickou událostí," říká Saxonová.

Jiní naznačují, že rozdíl leží nikoliv v hodnotách, ale v nedostatku politické vůle a rozhodného vedení, zejména s ohledem na obecné přijetí bezprecedentních omezení osobních svobod ve formě uzávěr a zákazů vycházení západní populací.

Ne všechny západní země byly pandemií zasaženy stejně. Zejména Austrálie a Nový Zéland udržely počet úmrtí nízko.

Obě země však po zavedení přísných uzávěr utrpěly vážné ekonomické šoky, když omezení v Melbourne a okolním státě Victoria patřila k nejpřísnějším a nejdlouhodobějším na světě.

Ředitel centra výzkumu a politiky infekčních chorob Michael T. Osterholm při University of Minnesota tvrdí, že dosud není jisté, jak významnou roli sehrála digitální řešení v asijských podmínkách, ale uvádí, že "soustředěná a rychlá reakce vládních vyšetřovatelů a vyšetřovatelů veřejného zdraví byla opravdu, opravdu důležitá."

Osterholm upozorňuje, že případy Austrálie a Nového Zélandu podkopávají argument, že kontrola viru ba Západě je prostě příliš obtížný úkol.

"Není důvod," říká. "Jde o vedení, jde o přidělení potřebných zdrojů a snížení počtu případů."

Expert na infekční choroby Peter Collignon z Australian National University tvrdí, že zkušenosti Austrálie a Nového Zélandu, i když jsou z velké části pozitivní, nepochybně ukazují na omezení modelu uzávěry. Nejenže nejpřísnější omezení nelze dlouhodobě udržet, ale některá opatření - jako omezení aktivit venku, kde riziko přenosu je relativně nízké - ani "nedávají biologický smysl".

Profesorka bioetiky Effy Vayenová ze švýcarského Federal Institute of Technology varovala, že země se budou dál zmítat mezi zaváděnými a opět uvolňovanými plošnými uzávěrami, pokud vlády nezavedou udržitelnější a systematičtější alternativy.

"Právě teď, i když se podíváte na Evropu jako celek, chybí plán," uvedla. "Neexistuje strategie. Uzávěry nejsou strategie. Malé uzávěry každé dva nebo tři měsíce nejsou strategie - není to udržitelná strategie, je to katastrofální strategie."