Válka za dveřmi. Jak přežít?

 Ruská invaze na Ukrajinu v plném rozsahu dramaticky zvýšila bezpečnostní napětí v celém pobaltském regionu a přiměla Finsko a Švédsko opustit desetiletí trvající neangažovanost a připojit se k NATO. Vojenské schopnosti však nejsou vše: připraveni musí být i občané.

„Žijeme v nejisté době. V našem koutě světa se v současné době vedou ozbrojené konflikty. Terorismus, kybernetické útoky a dezinformační kampaně jsou využívány k   podkopávání a ovlivňování našeho státu,“ píše se v úvodu švédské brožury.

Švédové jsou s podobnými informačními brožurami pro veřejnost obeznámeni již dlouho: první byla vydána za druhé světové války. Nejnovější poskytuje informace mimo jiné o varovných systémech, protileteckých krytech, digitálním zabezpečení a o tom, jak používat toaletu, když není voda.

Doporučuje také mít doma dostatečné zásoby vody (a  kontrolovat, zda je stále pitná), mít dostatek přikrývek, teplé oblečení a alternativní vytápění, pořídit si rádio na baterie a uchovávat dostatek rychle připravitelných potravin bohatých na energii.

Reakce švédských obyvatel byly smíšené. Johnny Chamoun, 36letý kadeřník v Solně u Stockholmu, řekl, že je „dobré být připraven“. Podle něj je však brožura sice dobrý nápad, ale příliš se o ní nemluví.

„V salonu jsem neslyšel moc lidí o tom mluvit. Jen jeden řekl, že ji dostal,“ řekl. „Nestresují se, ani nic podobného.“ Muna Ayanová, zdravotnická pracovnice ze Stockholmu, však byla znepokojena tím, jak je mnoho Švédů nezúčastněných.

Protože na vlastní kůži zažila konflikt v Somálsku, Ayanová řekla, že je vyděšená. „Bojím se, protože vím, co válka znamená - válku jsem přežila,“ řekla a dodala, že si udělala zásoby vody, baterií, svíček a vazelíny.

Snažila se také přijít na to, jak to říct svým pěti dětem, aniž by je vyděsila. Pro lidi ze Somálska, Sýrie nebo Iráku jsou řeči o konfliktu ve Švédsku traumatizující, řekla.

„My, kteří jsme byli ve válce, se necítíme dobře. Máme velké obavy, protože pokud dojde k válce, víme, co se stane. Ve válce jsme přišli o příbuzné, některé děti zmizí.“

A Fatuma Mohamedová, zdravotnická komunikátorka ve Stockholmu, uvedla, že mnoho rodin v chudších oblastech nemá potraviny pro běžný život, natož pro vytváření zásob, zatímco jiné se snaží zjistit, kde se nacházejí jejich místní kryty.

Řekla, že by uvítala, kdyby se lidem poskytovalo více informací osobně, a ne jen v brožurách.

Norské ředitelství pro civilní ochranu DSB distribuovalo podobnou brožuru do 2,6 milionu domácností v zemi. „Žijeme ve stále neklidnějším světě,“ píše se v ní, který ovlivňují klimatické změny, digitální hrozby a ‚v nejhorším případě válečné činy‘.

Norská brožura například radí, aby lidé měli v zásobě alespoň týdenní zásobu potravin, které nepodléhají zkáze, včetně „chipsů, luštěninových a fazolových konzerv, sendvičových pomazánek v plechovkách, energetických tyčinek, sušeného ovoce, čokolády, medu, sušenek a oříšků“.

Norsko také doporučuje obyvatelům, aby se zásobili základními léky - včetně jodových tablet pro případ jaderné havárie - a stejně jako Švédsko doporučuje, aby lidé měli několik bankovních karet a doma připravenou zásobu hotovosti.

Ve Finsku je k dispozici vyčerpávající internetový průvodce nazvaný Příprava na mimořádné události a krize, který obyvatelům nabízí informace a rady pro všechny případy, od výpadku vody přes požáry, kolaps internetu až po „dlouhodobější krize ... jako je vojenský konflikt“.

Praktičtěji řečeno, na samostatné webové stránce 72tuntia.fi se Finsko, které sdílí 1 340 km dlouhou hranici s Ruskem, svých občanů přímo ptá: „Přežili byste 72 hodin?“ v různých krizových situacích a vyzývá je, aby vyzkoušeli své schopnosti i zásoby.

Na stránkách najdete tipy na posílení psychické odolnosti, „abyste zvýšili svou schopnost zvládat obtížné situace“, zlepšení osobní kybernetické bezpečnosti a ukrytí v interiéru („Utěsněte dveře a okna. Zapněte rádio. V klidu vyčkejte na pokyny.“).

Suvi Aksela z ženské národní asociace pro připravenost na mimořádné události (Nasta), která je členkou expertního výboru 72 hodin, uvedla, že se zvažovalo zvýšení finského doporučení pro skladování potravin na zásoby na celý týden, jak to udělalo Švédsko a Norsko.

Nakonec se však výbor rozhodl, že to neudělá, protože informace o přežití 72 hodin jsou ve Finsku dobře zavedené, uvedla. „72 hodin se zde ve Finsku stalo značkou, takže jsme to nechtěli porušit. Ale je to jen minimum.“

Ruská válka na Ukrajině je podle ní „budíčkem“ i v zemi, která byla již dlouho připravena: ženy se přihlásily do kurzů připravenosti, z regálů mizí bateriová rádia a otázky typu „kolik máte doma vody?“ nebo „máte táborový vařič?“ se staly „mainstreamovějšími“.

Německo se mezitím zaměřilo na zvýšení počtu bunkrů a ochranných krytů poté, co podle oficiálních odhadů má 84milionová země méně než 600 veřejných krytů, které dohromady pojmou jen 480 000 lidí.

Mnoho krytů z dob studené války bylo demontováno, protože se věřilo, že už nebudou potřeba, ale Berlín nyní zahájil národní plán bunkrů pod Spolkovým úřadem pro ochranu obyvatelstva, včetně aplikace pro geolokaci v telefonu.

Odborníci předpovídají, že v příštích pěti letech může dojít k útoku ze strany Ruska, a proto se nyní hledají všechny stavby, které by mohly být v případě takové události využity, včetně stanic metra a sklepů úřadů, škol a radnic.

Německé domácnosti byly vyzvány, aby upravily své vlastní sklepy, garáže nebo sklady, případně vyhloubily staré bunkry, zatímco stavitelé domů budou mít zákonnou povinnost zahrnout do nových domů bezpečné úkryty - jak to již učinilo Polsko.

Deník Frankfurter Allgemeiner tento měsíc odhalil podrobnosti o tisícistránkovém armádním dokumentu, který je určen německým podnikům - doporučuje jim například vyškolit další řidiče nákladních automobilů -, ale obsahuje i doporučení pro civilní připravenost jednotlivců.

Co bude za 40 let, to dovedou předpovídat jen idioti.

Téměř denně je možné někde číst nebo slyšet, že po roce 2050 nebudou peníze na důchody, čas od času jsou mladým lidem vymývány mozky strašením, že pokud se nezmění důchodový systém, budou muset živit současné důchodce, a sami budou v 65 letech živořit. V pětadvaceti letech je jim přikazováno řešení výšek důchodů za 40 let. 

Zkušenosti jsou takové: Ekonomovi, který začne mluvit o spokojeném životě v budoucnosti, je budoucnost mladé generace ukradená, jde mu jen o okradení všech generací současných. Vzorem pro luštění budoucnosti třeba z křišťálové koule může být současná asociální vláda, která neví o ničem lepším než o  systému středověkých daní pro poddaný lid.

Skutečná budoucnost je nepředvídatelná. Z blízké budoucnosti profitují sázkové kanceláře. Kdo před 40 lety předpokládal, že v roce 2024 zde bude kapitalistická Česká republika jako součást bezcelní Evropské unie a Schengenského prostoru?  Koho například napadlo, že za 40 let bude v obchodech nadbytek zboží a že se nebude v hospodách kouřit?

V roce 1984 určité signály, kam budeme v českých zemích směřovat, zde byly. V současnosti všudypřítomná výpočetní a telefonní technika, kterou se okázale nechává nadnášet mladá generace, byla tehdy drahá a dostupná jen velkým státním či družstevním organizacím. Na Západě se už v té době  uplatňovaly osobní počítače, ale jejich dovoz do Československa nebyl dovolen.

 V roce 1984 se svět zajímavě rozhýbal politicky. Schůzka signatářů Závěrečného aktu se konala 17. ledna v Helsinkách a opět skončila nerozhodně na výkladu lidských práv. Moskvu zasáhl opět smutek, protože 9. února 1984 zemřel sovětský vůdce Jurij Andropov a byl nahrazen podobně churavým Konstantinem Červoněnkem. V květnu země východního komunistického bloku odřekly "kvůli bezpečnosti svých sportovců" účast na Olympijských hrách v Los Angeles. 31. října 1984 byla příslušníky vlastní ochranky zavražděna indická předsedkyně vlády Indíra Gandhiová, jedna z historicky nejúspěšnějších političek světa. 

V Československu byli lidé pobouřeni zvyšováním cen. 1. ledna 1984 byla cena nafty zvýšena z 3,50 Kčs a 5,30 Kčs. 1. března Federální cenový úřad zvýšil cenu plynu propan-butan z 37 Kčs na 45 Kčs a 15. října zvýšil ceny nápojů. Cena desetistupňového piva byla zvýšena z 1,70 Kčs za půllitr na 2,50 Kčs. Mezi lidmi se šířila předpověď, že "vláda, která zdraží pivo brzy padne." Vyplnilo se to - ale až za 5 let.

 Přestože byl všeobecný nedostatek zboží a lidé měli nízké příjmy, životní podmínky byly stabilní, neměnily se, takže hlavně mezi staršími lidmi, kteří poznali prvorepublikovou nejistotu, byla v 80. letech poměrně spokojenost. Mladým lidem pošilhávajícím po Západě vadil nedostatek atraktivních automobilů, moderních oděvů a exotického ovoce. Rovněž uzavřené hranice spoustě lidem vadily.. Dostat se ven legálně se dalo jen výjimečně, a tak i za cenu života se to zkoušelo nelegálně.

 30. října 1984 českoslovenští pohraničníci vnikli na rakouské území, kde zastřelili prchajícího Františka Faktora. Byl z toho mezinárodní diplomatický konflikt.

 8. listopadu 1984 večer Slovák Vladimír Beňo, vyzbrojený pistolí a podomácku vyrobenými pumami, u Českých Budějovic unesl autobus i s cestujícími. Devítihodinový únos skončil na falešné německé celnici ve Strážném. Po celonočním vyjednávání byl únosce omráčen důstojníky Pohraniční stráže v civilních oblecích, vydávajících se za německé úředníky.    

Uplynulo 40 let, hodně se toho změnilo, především technika, chytré telefony už ohrožuje umělá inteligence. Ve východní Evropě, která se před rokem 1989 vydávala za "Tábor míru a socializmu," zuří válka. Lidské mozky však se nemění, všechny současné špatné i dobré vlastnosti jsou známé od nejstarších biblických dob a budou se vyskytovat i v budoucnosti. Zlo mezi lidmi bylo, je a bude.

Jak asi se zde na rok 2024 bude vzpomínat za 40 let? 

Je severokorejská armáda na Ukrajině?

V minulých dnech oblétla svět zpráva, že do rusko-ukrajinské války zasáhla severokorejská armáda. Media ruská a KLDR nic konkrétního neuvedla, takže zatím jsou všechno jen dohady.

 "Techničtí poradci severokorejské armády dorazili do okupovaného Mariupolu a další vojáci z KLDR byli viděni na východě Charkovské oblasti," uvedl zdroj v ukrajinských bezpečnostních silách. Podle mluvčího kanálu zůstal účel návštěvy severokorejské armády v Mariupolu nejasný. Vojáci jsou oblečeni v ruských uniformách, ale odděleni od ruských jednotek.

Zatímco ostatní zahraniční bojovníci v řadách ruské armády jsou obvykle integrováni do místních jednotek, severokorejští vojáci jsou drženi odděleně, s odděleným ubytováním, kuchyní a kulturním zázemím. Severokorejští vojáci byli také spatřeni na východní Ukrajině. "Mohu potvrdit, že podle rádiových odposlechů byly v Charkovské oblasti spatřeny severokorejské jednotky," řekl Jevgenij Romanov, mluvčí sdružení vojenských jednotek v Charkově. Další ukrajinský vojenský zdroj tuto informaci potvrdil.

"Čekají, až se počasí zhorší, protože to je ten správný čas, aby nepřítel zahájil útočné operace," uvedl velitel společné jednotky 153. samostatné mechanizované brigády.

V říjnu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj řekl, že Severní Korea vyslala své vojáky na pomoc Rusku. Později byla tato informace potvrzena jihokorejskou rozvědkou a Pentagonem. Podle Kyjeva může počet vojáků přesunutých z KLDR dosáhnout 12 tisíc lidí. Jihokorejská rozvědka také uvedla, že Moskva platí Pchjongjangu 2 000 dolarů (48.000 Kč) za každého vojáka, což odpovídá 83 ročním platům běžného občana KLDR.

V listopadu ministerstvo zahraničí uvedlo, že většina severokorejských vojáků vyslaných na pomoc Rusku se již účastní bojů v Kurské oblasti. The New York Times již dříve uvedly, že Rusko shromáždilo skupinu 50 tisíc lidí, včetně severokorejské armády, pro protiofenzívu v Kurské oblasti, jejíž část je od srpna pod kontrolou ukrajinských sil.

V červnu ruský prezident Vladimir Putin navštívil Severní Koreu a podepsal komplexní dohodu o strategickém partnerství s Kim Čong-unem. Tento dokument ve skutečnosti zakotvuje vojenskou alianci mezi těmito zeměmi. Podle článku 4 dohody se v případě útoku na jednu ze stran druhá strana zavazuje poskytnout vojenskou pomoc všemi dostupnými prostředky.

Polsko dospívá v evropskou velmoc

 Polsko opět má náběh stát se hlavní evropskou velmocí – ekonomickou, politickou a vojenskou. Tentokrát to nejsou západoevropské sny z počátku devadesátých let, ale spousta skutečných faktů.  

Svůj ekonomický výkon od pádu komunismu Polsko navýšilo devítinásobně, částečně zásluhou prozápadních prozíravých politiků,  částečně zásluhou přílivu zahraničních investic, a také zásluhou zkušeností několika milionů navrátilců z dlouholetých pracovních pobytů na Západě, a hlavně zásluhou obětavosti, odolnosti a pracovitosti většiny obyvatelstva.

 Politickým vlivem se Polsko posouvá mezi nejsilnější evropské hráče jako Velká Británie, Německo a Francie. Jeho bezpečnostní význam prudce posílila rusko-ukrajinská válka. Poláci předpokládají, že budou  „další na ráně.“ Mají s Ruskem mnohasetleté nepříjemné zkušeností, na rozdíl od ostatních středoevropských států, které se s ruskou rozpínavostí naplno seznámily až po roce 1945.

 V Polsku, na rozdíl od České republiky, těžko najdeme umělce doporučujícího rozpuštění NATO. O budoucích ruských záměrech si Poláci nedělají iluze, a také se nespoléhají na to, že po zavolání přijde NATO bojovat místo nich . 

Místo Visegrádu stmelují koalici s Pobaltím Zvýšení rozpočtu na obranu nastavují v příštím roce na 5 procent. Už nyní má Polsko nejsilnější armádu v Evropě (třetí v NATO po USA a Turecku). Své 600kilomerové východní hrance opevňují ploty z žiletkového drátu, protitankovými zátarasy, bunkry, arsenály, zákopy, minami, protidronovými systémy, sledovacím zařízením s umělou inteligencí a satelitním propojením. Ročně vydávají na obranu 2 miliardy eur. 

V domácí politice si oba hlavní politické tábory jdou vzájemně po krku, ale proti obraně Polska nevystupují  – Tuskův liberálně-levicový eurovstřícný i Kaczyńského a Dudův konzervativně euroskeptický.  .

Příslušníci SS měli po válce svou organizaci

 V Rendsburgu (Šlesvicko-Holštýnsko), v místě, kde nyní stojí dům s pečovatelskou službou, stával do konce 60. let minulého století hostinec Schutzenhof, ve kterém se každoročně konala setkání příslušníků organizace HIAG (Asociace vzájemné pomoci pro členy bývalých Waffen-SS).

"Nevítali jsme je tady," říká Günter Neugebauer (*1948), "jako mladí hoši jsme bezmocně stáli a pozorovali je. Bylo mezi nimi hodně invalidů, kteří se sotva pohybovali. Seředili se Schützenhofu a pochodovali na Paradeplatz. To se opakovalo každý rok. Příslušníci SS byli pro nás zločinci."

HIAG (Asociace vzájemné pomoci pro členy bývalých Waffen-SS) byla založena veterány Waffen-SS v západním Německu v roce 1951. Jejím záměrem bylo: Sociální integrace do německé společnosti a rovnoprávnost jejích členů se všemi občany BRD. Chtěli stejné právní zacházení a důchodové dávky jako měli vojáci Wehrmachtu. HIAG usilovala o revizi historiografie. Snažila se vykreslit Waffen-SS pozitivně, a to i prostřednictvím článků ve svém časopise „Der Volunteer“. Viděli sami sebe jako hrdinné vojáky, kteří bojovali za sjednocenou Evropu. 

Německé organizace zastupující oběti válečných zločinů bojovaly proti HIAG a proti historickému revizionismu. Tak, jak stárnoucí příslušníci zbraní SS odcházeli na věčnost, HIAG postupně ztrácela na významu a v roce 1992 se rozpadla.

SS vznikly v roce 1929 z Hitlerovy osobní stráže, velel jim Heinrich Himmler, jenž se stal ministrem vnitra v Hitlerově vládě. Po pádu SA v roce 1934 využil Himmler nářku ostatních nacistických pohlavárů, že nacistické hnutí ztratilo ozbrojenou ochranu, a vymohl si u Hitlera souhlas k založení tří pluků SS. Tyto tři pluky se měly stát jádrem armády, ke kterému se měly nabalovat další ozbrojené složky.  Od běžné armády se SS měly odlišovat politickým pojetím výcviku a speciálním vnitřním řádem. Zbraně SS se staly nejradikálnější vojenskou složkou Třetí říše, vyznačovaly se tím, že neměly žádné zajatce, protože nepřátele beze zbytku zabíjely. V roce 1944 Zbraně SS měly 38 divizí s 910.000 muži.

Nároky na příslušníky SS byly nesmírně tvrdé. Ukázalo se však, že velmi účelným doplňkem drastického výcviku byla nacistická osvěta. Političtí instruktoři vojáky neustále přesvědčovali o tom, že jsou elitou, která ve všech směrech převyšuje běžnou armádu. Nezanedbatelný byl i kolektivní kamarádský duch ve všech řadách. Neexistovala žádná neoficiální pravidla nadřazenosti a podřízenosti. Důstojníci, poddůstojníci a vojáci si byli rovni, rozlišovali se jen mírou odpovědnosti. Velitelé museli absolvovat stejný výcvik jako mužstvo. Do jednotek SS nesměl být přijat důstojník, který by neabsolvoval základní výcvik jako řadový voják. V SS nemohl sloužit pouhý absolvent důstojnické školy, který byl vycvičen pro práci v kanceláři. Důstojníkem v SS se mohl stát kdokoli bez vzdělání, povyšování do důstojnických hodností se dělo na základě bojové a ideové zdatnosti. Zde se uplatnili muži z vesnic, ze zemědělských rodin, kteří tvořili 90 procent důstojnického sboru (v armádě se uplatnili jen v 5 procentech). Bylo to pochopitelné. Vesničtí muži, pocházející z polovzdělaného, drsného a sociálně nejistého prostředí, byli zoceleni tvrdou prací od dětství dostali možnost být rovni šlechticům, měšťanům a úředníkům. Vojáci ze selských rodin v jednotkách SS nedostatek vzdělání nahrazovali houževnatostí a nadšením pro rovnostářský vojenský řád. To v běžné armádě byla věc naprosto neznámá.

Do roku 1938 byly pluky SS uznávány jako policejní složky. Po reorganizaci armády rozhodl Hitler, že SS nebudou policie ani armáda, ale speciální ozbrojený sbor, ve kterém si mohou branci odsloužit povinnou základní vojenskou službu. 

První setkání příslušníků organizace HIAG bylo v Rendsburgu v roce 1954. Setkání tehdy pozdravila řada německých politiků a ve městě je přivítal starosta Heinrich de Haan. Už přístí rok byly proti HIAG protesty. Media protesty označovala jako akce komunistů z Východního Německa. Existuje mnoho důkazů o tom, že bývalí zločinci z SS zastávali vysoká postavení v politice, v policii a v soudnictví. Zvláště severoněmecké Šlesvicko-Holštýnsko si vydobylo pověst tolerantní země k nacistickým elitám.

  

Němci se připravují na válku s Ruskem

 

Německý deník Frankfurter Algemeine Zeitung zveřejnil první informace o německé bezpečnostní strategii: Bundeswehr již provádí školení německých firem pro případ válečné krize a zároveň předpokládá, že Německo se stane základnou pro západní vojáky i techniku mířící na východní frontu.

V případě ruského útoku na východní hranici NATO by se Německo stalo logistickým centrem, přes který by na východ proudily desítky, a možná stovky tisíc vojáků společně s válečným materiálem, potravinami i léky. Bojovníci NATO by v ideálním případě sloužili jako odstrašující prvek pro další ruské válečné ambice.

Zahajováno je školení řidičů, protože sedmdesát procent všech kamionů v Německu řídí Východoevropané. Nutná je energetická soběstačnost skrze pořizování svých vlastních dieselagregátů, anebo větrných turbín ve firmách.

 Rusko může podle německé armády zaútočit během následujících čtyř až pěti let. Evropské země již nyní čelí z ruské strany tzv. „formování bojiště“. 

Přelety dronů neznámého původu nad armádními základnami, pokusy o špionáž, pokusy o atentáty na vrcholné manažery klíčových podniků, anebo kybernetické útoky.

Neotravujte s válkou, když nám zdražili máslo

Některé evropské země se opravdu seriózně připravují na nadcházejí konfrontaci s Ruskem, které se po Trumpově volebním vítězství zřejmě nevyhneme. Už vlastně pomalu začíná, jak ukazuje vlna ruských útoků na strategické podmořské datové kabely či pokusů o ně v irských pobřežních vodách, v Baltském moři mezi Litvou a Švédskem a mezi Finskem a Německem.

Polsko masivně investuje do armády, Dánsko, Norsko, Finsko a Švédsko mají vlády, které oficiálně varovaly své občany před zvýšeným rizikem ruské agrese. Dodaly jim také podrobné instrukce, nač je dobré se připravit a co mít doma nakoupeno pro případ konfliktu. Takhle totiž vypadá reálná budoucnost. Žádné světlé zítřky bohužel nejsou v zásobě.

A pak tu máme český chlíveček, jehož vláda, pokud jde o přípravu na potenciální válečný konflikt, volí kombinaci prázdné rétoriky s prakticky prováděnou pštrosí politikou. V době, kdy se realistické evropské vlády připravují na nebezpečné časy s destabilizovanými USA a agresivním Ruskem, se jedná o ceně másla.  

Když čte člověk některé diskusní příspěvky, musí chtě nechtě vzpomenout na film o Švejkovi Poslušně hlásím. Česká republika se dnes ruskými špiony jen hemží, a to daleko víc než za Rakouska, které pro české vlastence, kteří v roce 1918 převlékli kabáty, bylo prohnilé. Proruská propaganda na sociálních sítích nabírá převahu. "Když vystoupí ČR z NATO a EU, bude válka zažehnána, Putin nás vezme do náruče. " 

 

Dezinformace od Fialy v přímém přenosu

 Pár měsíců po nástupu vlády Petra Fialy vypracovali Čeští elfové premiérovi jeho personální dezinformační “kondiciogram”. Aby viděl, jak na tom je, jakým způsobem dezinformační scéna manipuluje jeho osobnost, jak ho démonizuje nebo zesměšňuje, prostředky, které jsou ubohé a které patří do arsenálu digitální chátry. 

Poděkoval a sdělil, že jeho vláda učiní potřebné kroky v boji proti vlivu dezinformací. K těm pokusům nakonec došlo. Jsou polovičaté a až bude tato vláda bilancovat definitivně, ukáže se, že na úrovni státu v tomto směru podařilo udělat jen hrubě nedostačující minimum.

Nejsmutnější na tom celém ale je, že výroky o platech, univerzitách a o “nejlepší vládě za posledních 35 let” dal Petr Fiala ostrou munici těm, kteří většinou, doposud, stříleli pouze slepými náboji. Ať už bylo před tím o Petru Fialovi a jeho vládě napsáno cokoliv nesmyslného, ať už byl tupě označován za zrádce ve vztahu k Ukrajině, k EU, k NATO, ať už byl vydávám za agenta StB, nebo mu nekonečná lidská hloupost vtělená do dezinformačních obsahů dávala za vinu vysoké ceny másla, všechno teď najednou získalo punc legitimity. Alespoň pro ty, kdo na základě svého nekritického sentimentu zaujali proti vládě Petra Fialy a proti jeho osobě předsudečně negativní vztah. Potvrzuje to jeden z posledních výplodů dezinformační scény, široce sdílený - jak jinak - mezi adresáty řetězových emailů. Na trojici obrázků jsou vyobrazeni bývalý komunistický prezident Gottwald, současný prezident Pavel a současný premiér Fiala. Zatímco u Gottwalda je popisek “Klement”, u Pavla je napsáno “Agent” a u Fialy “Dement”. Jistě, jde o “humor” na úrovni IQ 90 -, nicméně po obludně neuvěřitelných slibech premiéra nabývá je to pro adresáty hřejivé potvrzení jejich dlouhodobých dojmů.

A voliči, kteří jsou zvyklí přemýšlet? Pro ty je současná situace ještě svízelnější než dříve. protože smířit se s tím, že premiér poslušně odevzdal intelekt a důstojnost jako daň za tragikomický a zcela nefunkční politický marketing, je takřka nemožné.

Zdroj: Britské

Lidé, volte Fialu, potom smíte zemřít zdarma!

„Je pro nás velkým úkolem, aby se důchodová reforma zafixovala a aby skutečně platila dlouhé roky. Vzhledem k tomu, jak se chová opozice, vidím jedinou cestu – že přesvědčíme občany, že máme vládnout dál. Že tato země potřebuje další čtyři roky odpovědného vládnutí. To je jediná záruka,“ řekl aktuální nájemník Strakovy akademie.

Jelikož nejvýznamnější úpravou parametrů je – zjednodušeně řečeno – později do důchodu za méně peněz, je překlad následovný. Volte nás, abyste chodili do důchodu v 67 letech za méně peněz. To donutí davy lidí, aby se slavnostním popěvkem vyrazili k volebním urnám doufajíc, že aktuální ochotnické divadlo bude mít na tragikomedii další čtyři roky?

Nedávné „Restart Česka“ vystřídalo „Děláme, co je třeba“. Krásné heslo, ovšem ve srovnání s realitou kulhá na obě nohy. Fialova vláda neučinila, co slíbila. Naopak udělala, co slíbila, že dělat nebude. Namátkou – porušila předvolební i povolební sliby ohledně daní a penzí. Dopustila kumulativní inflaci teď už zhruba 35 procent. Přitom nic nezlevňuje, jen méně zdražuje už několikrát zdražené.

Počet lidí v energetické chudobě podle Powerty Watch stoupnul ze 770 tisíc osob v roce 2020 na 1,3 milionu v roce 2023. Bydlení pro většinu lidí, kteří nekoupili dříve, je pouhý sen. Školek a škol se nedostává, zdravotní pojišťovny včetně VZP v problémech, schodky rozpočtu enormní. Aktuální návrh rozpočtu na rok 2025 podle Národní ekonomické rady vlády i podle ekonomů a médií tradičně blízkých vládě vycucaný z prstu (kulantně řečeno – nadhodnocené příjmy, podhodnocené výdaje). To vše je potřeba dělat pro koho a v čí prospěch? A restart Česka, kterým nás vládní propagandisté začali krmit v polovině vládního období, už proběhl, nebo se chystá? A v čí prospěch?

Volební kampaň Petra Fialy je vzácný příklad vnímání reality na základě vlastních přání. TOP 09 a lidovci ke snaze vylepit někde skutečný úspěch nemají čím přispět. Hnutí STAN se raduje, neboť vládní voliči sociologům říkají, že byť strana nemá vlastní ucelený světonázor a byla zatížena korupčními kauzami, stejně to Vítkově partě hodí. Pro nás ostatní platí to, co předtím. Většině lidí může být jedno, kdo je u vesla, chceme ale, aby dotyční veslovali. Pokud tak nečiní, je třeba je vyměnit. Samotný Nutella tým by si měl uvědomit, že Orwell své dílo 1984 psal jako varování, nikoliv návod.

Zdroj: Lidovky  

46. týden 2024 v EU

 Pondělí 11. listopadu 2024

Evropská investiční banka uveřejnila výsledky svého každoročního průzkumu veřejného mínění o klimatických otázkách (Climate Survey), který pořádá od roku 2018. Za klíčová zjištění EIB označuje ta, která mají ukazovat na širokou podporu pro opatření v zájmu přizpůsobení se změnám klimatu.

Pondělí 11. listopadu a úterý 12. listopadu

V Evropském parlamentu proběhla poslední slyšení s designovanými eurokomisaři, která začala minulý týden. Záznamy ze slyšení a dokumenty týkající se jednotlivých kandidátů jsou k dispozici zde. Nyní začnou politická jednání mezi parlamentními frakcemi.

Úterý 12. listopadu

Novým prezidentem agentury Eurojust, která se zabývá justiční spoluprací v trestních věcech, byl zvolen Rakušan Michael Schmid. Jeho čtyřletý mandát začíná 15. listopadu. (Předchůdcem byl Ladislav Hamran ze Slovinska.)

Středa 13. listopadu

Komise navrhla zřízení jednotného portálu pro digitální prohlášení při vysílání pracovníků v rámci volného pohybu služeb. Členské státy by jej mohly využívat – a tedy umožnit poskytovatelům služeb činit touto cestou jejich prohlášení o vyslaných pracovnících – na dobrovolném základě.

Komise vyhlásila vítěze svojí soutěže Evropské hlavní město inovací (iCapital) pro ročník 2024/25. Soutěž má oceňovat města, která jsou průkopníky v poskytování inovativních řešení svým občanům. Letošní hlavní ceny byly uděleny městům Turín (Itálie) a Braga (Portugalsko).

Tribunál potvrdil rozhodnutí Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví, který zamítl registraci unijní ochranné známky s ruským a anglickým textem Русский военный корабль, иди на **й! Russian warship, go f**k yourself, což je známá hláška ze začátku rusko-ukrajinské války. Soudci se ztotožnili s názorem úřadu, podle kterého je tato věta politickým sdělením, a nikoli označením obchodního původu pro příslušné výrobky a služby.

Čtvrtek 14. listopadu

Komise uložila americké společnosti Meta gigantickou pokutu 797,72 milionu eur (20,2 miliardy Kč) kvůli údajnému zneužití postavení na trhu on-line reklamy. Toho se firma měla dopustit tím, že svou službu Facebook Marketplace propojila s Facebookem.

Komise zahájila řízení o neslnění povinnosti s Českou republikou a dalšími 12 členskými státy kvůli tomu, že zatím nepředložily své konečné aktualizované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu. Jde přitom o klíčové dokumenty v rámci Zeleného údělu a celé klimatické a energetické politiky EU. Jak víme, v Česku se projednávání zadrhlo v létě, když se média zakousla do tématu tzv. Českého Green Dealu

Evropský parlament přijal rezoluci ohledně svých požadavků na klimatickou konferenci OSN v Baku (COP29). Europoslanci chtějí mimo jiné více financí od více přispěvatelů na mezinárodní klimatickou akci, rozšíření systémů zpoplatnění uhlíku (jako je unijní ETS) ve světě a postupné ukončení používání fosilních paliv a jejich dotování.

Pátek 15. listopadu

Komise uveřejnila svou podzimní průběžnou hospodářskou prognózu. Po dlouhém období stagnace se hospodářství EU údajně vrací k mírnému růstu a pokračuje proces dezinflace. Komise předpokládá růst HDP v roce 2024 ve výši 0,9 % v EU a 0,8 % v eurozóně. Celková inflace v EU by se měla v roce 2024 snížit z loňských 6,4 % na 2,6 %, zatímco v eurozóně by měla klesnout z loňských 5,4 % na 2,4 %.

7 nevybuchlých bomb v Osnabrücku

 Neděli 17. listopadu muselo 14 tisíc obyvatel dolnosaského města Osnabrück být 15 hodin mimo domov. Ve městě probíhala likvidace sedmi leteckých bomb z druhé světové války nalezených při zemních pracích. U pěti bomb se pyrotechnikům podařilo odstranit zápalné zařízení, dvě musely být odpáleny.

Podle zpráv osnabrücké policie průběh akce komplikovali a prodlužovali hlavně obyvatelé města. kteří, buď nechtěli opustit domovy, nebo se chtěli co nejdříve vrátit domů, a potom návštěvníci města zvaní bomboví turisté  (česky "čumilové"), kteří chtěli být u toho, kdyby to bouchlo. Jejich zásluhou bylo město uzavřeno o 2 hodiny déle. Nejdotěrnějších 39 diváků bylo zadrženo a dostalo pokutu vyšší než 300 eur (7.500 Kč)

Jednal se o bomby britské a americké výroby s nárazovými rozbuškami. 3 bomby o váze 250 kg byly britské výroby, jedna byla 500 kg, a jedna 50 kg. Jednalo se o doposud největší nález válečné munice v Osnabrücku.

Policie za pomoci dronů kontrolovala město, zda se v něm nenacházejí lidé. Bylo vypátráno několik lidí, kterým hrozí pokuta až 5000 eur (126.000 Kč). Byla částečně evakuovaná Mariánská nemocnice, 170 pacientů, jimž by převoz ublížil, v nemocnici zůstalo.

Paní prezidentovou oblékají všichni dobře a rádi

 Choť prezidenta Eva Pavlová si požádala o nějaké peníze na lepší šaty. Probíhala příprava novely zákona a původně náhrada byla koncipována jako další výdaj pro státní rozpočet. Marián Jurečka v Partii dne 13. 10. 2024 poněkud zmateně prohlásil, že jeho dohoda s Kanceláří prezidenta republiky byla taková, že náhrada nebude dalším výdajem pro státní rozpočet, ale na nějakém jednání, u kterého nebyl, se to změnilo, resp. z Kanceláře prezidenta republiky měl přijít pokyn ke změně návrhu zákona.

Ministerstvo práce a sociálních věcí připravilo novelu zákona, který stanovuje platy některých představitelů státní moci (zákon č. 236/1995 Sb.). Jádrem tohoto zákona je zvýšení platů politiků a soudců. Zvýšení platů politiků by bylo na samostatnou diskuzi, nicméně zvýšení platů soudců bylo nutné provést z toho důvodu, že Ústavní soud zrušil ke dni 31. 12. 2024 ustanovení zákona, které v rámci konsolidačního balíčku stanovilo, že platy soudců mají činit 2.822násobek (oproti původnímu 3násobku) průměrné hrubé měsíční nominální mzdy.

Součástí novely je i zavedení paušální náhrady výdajů spojené s doprovázením prezidenta republiky při plnění protokolárních a reprezentativních povinností pro manžela nebo partnera hlavy státu. V původním návrhu, který MPSV dne 30. 9. 2024 poslalo do mezirezortního připomínkového řízení, byla tato náhrada koncipována tak, že by byla vyplácena nad rámec náhrad prezidenta (tedy další výdaje pro státní rozpočet). Připomínkové řízení skončilo dne 7. 10. 2024. Následujícího dne se prezident Pavel zmínil, že nepovažuje za fér to, že výkon funkce první dámy se nezapočítává do důchodu, tedy za manžela nebo partnera hlavy státu není během plnění reprezentativních a protokolárních „povinností“ hrazeno pojištění.

Pod návrhem, který MPSV poslalo do mezirezortního připomínkového řízení, byl přitom podepsán sám Jurečka. Kancelář prezidenta republiky není jeho nadřízeným a pokud skutečně tvrdí, že nechtěl náhradu koncipovat jako další výdaj pro státní rozpočet, tak měl kontrolovat, co je jeho jménem odesláno z ministerstva ven. Platné znění novely zákona bylo velmi krátké a přehledné, této změny by si tedy musel Jurečka všimnout na první pohled. 

Do té doby, než paní prezidentová dostane na reprezentaci a pojištění peníze od státu, má k dispozici jistý výběr elegantních šatů, které jí nezištně zasílají čeští občané a občanky. Myší kožíšek může odložit.

35 promarněných let

 Aktuální výsledky průzkumu preferencí politických formací, které dělá Kantar pro ČT, jsou dnes na Novinkách. Možná dárek ke k svátku 17. listopadu. Babišovo ANO má 37 procent. Druhá nejsilnější je ODS s 15 procenty.  Nikdo jiný kromě ANO, ODS, STAN, pirátů a SPD by se do Sněmovny nedostal. Pokud cílem současné vlády bylo ukázat, jak se dělá protilidová politika, dala nám k svátku demokracie výmluvný dárek.

Ještě na začátku listopadu 1989 spousta nekomunistů i komunistů věřila, že přichází Gorbačovova perestrojka, že bude napodobeno Polsko a Maďarsko, že ve svobodných volbách někdo bude zvolen, bude sestavena nějaká vláda, která ze všeho nejdříve důsledně v zemi uplatní lidská práva. Budou napraveny křivdy, osvobozeni političtí vězni a potrestáni původci nezákonností. Přitom postupně dojde na ostatní méně důležité věci, jako je ekonomika. Ti odvážnější zkusí drobné podnikání, neúspěšní zaniknou, úspěšní porostou. Majiteli státních podniků se stanou zaměstnanci. Bude se nenásilnou cestou přecházet na tržní hospodářství, otevřou se hranice, bude možné nakupovat nedostatkové zboží. Na tohle obyvatelstvo připravoval zahraniční rozhlas, na to se v podstatě připravovali disidenti včetně Václava Havla. 

Přišla studentská provokace a konfrontace s pohotovostními jednotkami bezpečnosti 17. listopadu 1989 a vše bylo rázem jinak. Václav Havel byl z nečekaného úspěchu v laufu, odhodil všechny disidentské plány a jako hlavní postava převratu začal improvizovat podle rad přicházejících ze všech stran a koutů. Využily toho i hordy chamtivých komunistických ekonomů včele s Václavem Klausem. Pod heslem "Stát je špatný hospodář" vyvolali mediální rámus, jímž byli z pódia disidenti vyháněni. 

Začalo se  privatizovat, tunelovat a převádět státní majetek do narychlo vytvořených fondů a z nich na konta všehoschopných privatizátorů. “Utlučeme Vás prachama”, křičeli začátkem devadesátých let v parlamentu poslanci ODS podporující tehdejšího ministra vnitra Petra Čermáka (zvaného Balvan): “Tady se rozdává největší majetek od Bílé Hory, kreténi” A měli pravdu - to jedno procento těch “nejšikovnějších a nejotrlejších” v České republice vlastní 40 procent veškerého majetku (v zemi boháčů USA je to “pouhých” 32 procent).

Zlatá horečka v 90. letech převzala žezlo. Veřejnost městská i venkovská, která byla vytržena z práce, jen bezmocně zírala, co se v Praze děje, lapala po dechu a zoufale se snažila alespoň trochu přizpůsobit a hlavně přežít. 

Uběhla doba třicetiletých nadějí na slušný život jako v západních zemích. Prakticky se v životní úrovni nic nezměnilo, jsou pouze větší příjmy a ještě větší výdaje. U moci je stále ta sorta politiků, která si při privatizaci naplnila šrajtofle a kterou vytrvale podporují voliči Prahy a největších měst. Nechápavý a nerozhodný venkov v průzkumech nepodporuje Babiše, pouze nechce dát hlas těm, kteří ho okrádají. 

Zuzana Čaputová, prezidentka, kterou Slovensku svět záviděl

Uplynulo 35 od Sametové revoluce, po níž přišli v Československu komunisté o moc. Zatímco v Praze se sortě překabátěných i nově vykvašených politiků jednalo především o převedení státního majetku na jejich konta, pro politiky z Bratislavy byla revoluce signálem k odtržení od vychytralé Prahy a k řízení slovenských záležitosti slovenským horkokrevným způsobem. Za 35 let prošla slovenskými vládními úřady spousta různých politiků, nad všemi však vyčnívá bývalá prezidentka Zuzana Čaputová, jejíž zásluhou Slovensko ve světě upevnilo pověst vzdělané a kulturně vyspělé země.

Pět let stála Zuzana Čaputová jako prezidentka v čele rozeklané slovenské společnosti. Jen málo současných politiků či političek má tak konzistentní a otevřené názory jako Zuzana Čaputová. Když roku 2019 vyhrála s 58 procenty hlasů ve slovenských prezidentských volbách, působila skoro jako zjevení. Chytrá, vzdělaná, pracovitá, neuhýbající před problémy, s pokorou ke svému postu i lidem. 

Navíc žena v čele státu, to vyžaduje navíc mimořádný šarm, obratnost, bojovnost a odolnost. Před několika dny něco z toho chybělo Kamale Harris v USA.  Iveta Radičová jako premiérka na Slovensku neuspěla. Po tom všem, co po zvolení Zuzanu Čaputovou následovalo, se skoro chce říct, že si takovou prezidentku Slovensko ani nezasloužilo. Byl to jedinečný úkaz na tamní scéně. Veřejná vystoupení, setkání s významnými evropskými politiky i obyčejnými lidmi, debaty s poradci z prezidentské kanceláře, sledování zpráv, pečlivá přípravu proslovů, hektické svačiny mezi povinnostmi, pochyby i upřímný zájem o veřejné dění. Ale také stoupající zklamání, únava, nechuť v politice pokračovat,  strach o rodinu.

Nemoci její dcery, jíž byl – krátce po matčině úspěchu ve volbách – diagnostikován byl nezhoubný nádor na mozku. „Snad mi to pomohlo mít větší nadhled nad tím, co dělám. Možná proto, že… povzbudím lidi, kteří jsou ve špatné životní situaci,“ shrnula prezidentka svou kritickou osobní chvíli. Emotivní byla i návštěva papeže Františka I. na Slovensku, během níž postihla Čaputovou rodinná ztráta. Jak těžké dostát oficialitám, když člověk právě potřebuje plakat. Povzbudil ji i projev lidskosti ze strany papeže, jenž se jakoby zázračně ocitl u prezidentky ve chvíli, kdy potřebovala soucit.

Musela stále čelit negativním pouličním náladám, hejtům a cynickým vzkazům, z nichž mrazí – mimo jiné poté, co veřejně odsoudila vraždu dvou zástupců LGBT komunity („Ty kurvo blonďatá“, „Poškodila jsi celou zem, už skonči“, „Zabijeme tě i tvoje děti!“). Děsivé jsou Ficovy štvavé projevy: „Zuza je americká agentka!“. Hlučný nápor politických zvratů, intrik a vypětí se střídají s chvílemi ticha a ponoru do sebe, křehká je chvíle,v klidu prezidentčina domu v lese, u praskajícího krbu.

Neustále hulvátské útoky ze strany Ficových stoupenců by normální člověk asi těžko strávil. Její práce byla vždy pro lid Slovenské republiky. I v České republice byla vyvolávána nepřátelská nálada vůči této dámě. Na rozdíl od jiných slovenských prezidentů byla prezidentka Čaputová VIDITELNÁ po celám světě. Bohužel, její političtí odpůrci měli dostatek prostředků a prostoru, aby ji z prezidentského trůnu vyštvali. Na konci jejího volebního období bylo vidět i slyšet její vyčerpání z neustálého napadání. Přesto dokázala jednat i s Ficem tak slušně, jak by by dokázal málokdo. Druhou takovou prezidentku Slováci mít nikdy nebudou.

Oslava Vítězného listopadu s příchutí pelyňku

 Přiblížilo se už 35. výročí pražských listopadových událostí roku 1989, po nichž se moci v českých zemích a na Slovensku ujali z velké části lidé, kteří uměli situace využít ve svůj osobní prospěch. Jednalo se o téměř výhradně pražskou záležitost, obyvatelstvo ostatních měst a vesnic jen pražský teátr napodobovalo, přálo si změnit vládu a mít dostatek peněz a zboží jako lidé na Západě, nikoli přijít o zaměstnání, bydlení, zábavu - měnit zaběhlý způsob života. 

Po Gorbačovově uvolnění dohledu nad Táborem míru a socializmu začalo odstavování komunistických vlád v Polsku. Maďarsku a NDR, takže byl podobný proces očekáván i v Československu. V revolucích se vždy mění vládci, jenomže v listopadu 1989 šlo víc o sametové převlékání kabátů než o sametovou revoluci. 

Politika je prý uměním možného, sametová politika je však uměním nemožného. Stačilo vrátit nebo zahodit komunistickou legitimaci a z neaktivních, i z velmi aktivních komunistů se stali demokrati a kapitalisté. Vlk se nažral a koza zůstala celá. 

Odhaduje se, že na jaře 1990 opustilo KSČ půl milionu "papírových" členů, kteří v ní byli jen kvůli příznivým posudkům a jiným výhodám. Přesto při prvních demokratických polistopadových volbách KSČ volilo 13,5 procent voličů (1,5 milionu hlasů). Postupně příznivců KSČM ubývalo až na 3,5 procent (194.000 hlasů) v roce 2021. V poslední době nastal obrat, podle průzkumů by komunisté získali víc než 5 procent a dostali by se do sněmovny. Důvody?

Letos v srpnu bylo podle výzkumu jedné socioložky 54 procent obyvatel ČR ve věku 18-65 let schopno ušetřit každý měsíc i několik tisíc korun. 46 procent pracujících lidí s průměrnou mzdou 43.000 korun nevystačí. Dvou milionů důchodců s příjmem menším než 20.000 za měsíc se nikdo neptá, jestli vystačí. Podle zprávy Poverty Watch vzrostl od roku 2020 do roku 2023 počet lidí, kteří jsou v energetické chudobě ze 770 tisíc na 1,3 milionu. Začíná nám opět růst inflace a začínají opět předvánoční hádky o cenu másla. To nejsou dezinformace z vládní opozice, to je solidní průzkum!

Mnohým pamětníkům jistě občas zazní v uších slib ministra financí Václava Klause z počátku roku 1990, že za 4 až 5 let ekonomicky doženeme Rakousko. Děsivé na tomto slibu je to, že Klaus jako elitní ekonom musel v roce 1989 dobře znát rakouské hospodářství a musel znát možnosti hospodářství československého. Jistě ve své velkohubosti tenkrát hodně nadsadil, je však tragédií, že toto dohánění nejen trvá 35 let, ale to že vzdálenost se nezkracuje, spíš zvětšuje, přestože Rakousko je rozbouřeno přívaly imigrantů. 

17. listopadu oficiálně stojíme zase na správné straně. Červené máky, koncerty, manifestace, srdcervoucí příběhy o pádu komunismu a hodnotě demokracie. Vlastně je to stejné jako za vlády komunistů, když jsme poslouchali, jak se máme dobře. Dnes musí ti, kteří předlistopadové období nezažili, být přesvědčováni o tom že tehdy země nevzkvétala, že vládli neschopní lidé. 

Dnes není povinné oslavovat svátek Sedmnáctý listopad, jako se dříve připomínal 25. únor. Někdo tohle může použít jako poslední zoufalý argument ve prospěch toho, že demokracie obstála. Takovým lidem už ale ve skutečnosti na demokracii nezáleží nebo ztratili víru v to, že by mohla obstát skutečně. 

K čemu jsou proboha demonstrace, když neumíme řešit základní, hluboké problémy naší společnosti? K čemu jsou oslavy, když vidíme na příkladu Slovenska, kam se můžeme záhy propadnout? Chceme přehlušit pravdu? Hrozbou není Babiš a jeho vesnická politika, hrozbou jsou agresivní zdánlivě malé, a silácké strany jako například SDP, Trikolora nebo Motoristé. V opačném koutě ringu jsou komunisté. A všechny extremisty svou asociální politikou dopuje a povzbuzuje současná Fialova vláda. 

Nepovedený švihák lázeňský

 Prý se v tržním prostředí úroveň lázní značně zlepšila. Nedovedu posoudit, ale vzhledem k neustálým problémům v českém zdravotnictví…  Poznal jsem na vlastní kůži, že lázně nejsou vhodné pro každého. "Vytrpěl" jsem si pobyt v lázních za socializmu, lépe řečeno "přežil jsem," a dokonce dvakrát. Měl jsem štěstí. Můj soused tam dostal infarkt, po kterém musel do invalidního důchodu.

V dosti mladém věku jsem trpěl problémy zažívacího ústrojí. Lékařské doporučení na lázně jsem odevzdal v zaměstnání a víc jsem se o ně nezajímal. Ani v duchu mě nenapadlo, že bych se do lázní dostal. Přišlo to zcela nečekaně začátkem roku. Uvolnilo se jedno místo v Karlových Varech, nástup za tři dny. Buď teď, nebo nikdy, zněla nabídka. Pěkné nadělení, po vánocích peněženka prázdná, půjčit nebylo kde. 

Lázeňský dům Marx mě neoslnil, pokoj byl vybaven jednoduše jako tehdejší pokoje maloměstských hotýlků v ceně 14 korun za den. Lid pracující neměl na výběr, musel v lázních dodržovat téměř kasárenskou disciplínu a řád a měl být vděčen za vše, co mu socialistická společnost nabídla. Jinak slyšel hrozbu, že si pobyt bude muset zaplatit.  Dům lázeňský stojí dodnes a za pokoj při zimní slevě neviditelná ruka trhu žádá víc než 4.000 korun na den. Mimo pokojů bývala v Marxu pro lázeňské hosty jídelna a kuřárna. Lékaři a administrativa byli v jiném domě.

Na pokoji byl se mnou starší pán postavy větší a silnější. Člověk slušný, abstinent, ale špatně slyšící. Domluva velmi obtížná. Bylo také obtížné jít s ním ven. Často padal. Nikoli dopředu, jako padají opilci, ale naznak. Byl jsem zděšen a pomáhal mu vstát. Nic se mu nestalo, dokonce se tomu smál. Nechápal jsem, ale zvykl jsem si, když se to stalo poněkolikáté. Padat dovedl. Žuchlo to vždy. Pokusil jsem se, ač kuřák sváteční, navázat nějaký společenský kontakt na kuřárně. Neúspěšně. Švihák lázeňský se ze mě nestal. V nevelké místnosti člověk musel poslouchat i to, co nechtěl. Parta horníků vytrvale hodnotila pacientky a plánovala jak zmlátit každého, kdo se okolo některých mladých žen motá. Drsný humor. Jiné skupiny tvořili dobře oblečení a světácky se chovající muži a ženy středního věku. Těm jsem vůbec nerozuměl, ani jsem se jim nelíbil. Jedna pomalovaná dáma mě dokonce vyzvala, abych dokouřil a vzdálil se, neboť dospělí se chtějí bavit o důležitých věcech.

Léčebné procedury jsem podstoupil v Lázních I. Byly všechny před snídaní, vždy okolo šesté hodiny ranní. Budíček, lázeňská rozcvička v podobě kilometru chůze prázdnými vymrzlými ulicemi. Lázně I. mě vůbec neokouzlily. Stará temná budova působila depresivně. Starobylé mosazné vany, mosazné kohoutky, nezakryté vodovodní trubky, secesní nábytek, červené koberce, temné obklady stěn, navíc jakýsi oder staroby vycházející z horké karlovarské páry a  rašeliny ohřívané někde ve sklepě. Do tísnivého archaického prostředí zapadaly i ženy zde pracující, které spíš než bílých plášťů už si měly užívat důchodu. 

Že chodím na procedury do slavných Císařských lázní, které byly postaveny pro kurýrování aristokracie a jiných vznešených hostů z celého světa, jsem nevěděl, pro mne to byly Lázně I. Určitě bych si alespoň menší část budovy, do které byl ještě přístup, lépe prohlédl a zapamatoval. Mladý nerozumný člověk, řekl by o mně vandrák ze Švejka. Jako člověka už staršího mě později potěšilo, že jsem patřil k posledním hostům, kteří se v Císařských lázních kdy koupali. Potom brzy v Lázních I. provoz skončil. Po staru se žít nedá. Pětadvacet let po znárodnění se ve Varech začaly rozpadat nejen Císařské lázně, ale také spousta starších vybydlených hotýlků, penzionů i obytných domů. Za ohradami v postranních ulicích jako by se stydlivě skrývalo poválečné pohraničí. Měl je zřejmě nahradit mrakodrap Thermal, jehož hrubá stavba se už tyčila nad městem.  

Ještě další vzpomínka na karlovarské ulice dnes mi vyplula na povrch; skupiny ruských, správněji sovětských, turistů. Byli ignorováni, kolony sovětských tanků z roku 1968 byly v živé paměti, takže vítání, objímání a družba byly jen záležitostmi pohlavárů. Nebylo těžké sovětské turisty poznat podle silné vůně kolínské vody, ušanek a podle  pomačkaných kabátů ušitých z nějakého různobarevného igelitu. Karlsbad objevil pro Rusy v 18. století car Petr I. a od té doby, přestože to mají daleko, se tu chtějí za každého režimu cítit jako doma. Snad jen za 2. světové války Rusové hromadně nepřijížděli. Po válce si to vynahradili, když byly k dispozici luxusní budovy po vyhnaných německých majitelích. Hotel Imperial dokonce býval nějakou dobu sovětským územím. Přítomnost občanů východní mocnosti je v Karlových Varech rébus neřešitelný dodnes. 

Hlavním nápojem pro hosty karlovarských lázní má být horká voda vyvěrající zde na mnoha místech. Také já jsem se, nasávaje vodu z pohárku, třikrát denně zařazoval do davu lidí procházejících kolonádou sem tam a věřil v léčebné účinky tohoto nápoje. Jelikož jsem musel v kapsách obracet každou korunu, byly mi jiné karlovarské nápoje nedostupné. Neurážejte nás spropitným, bývalo na nenápadných plakátech v některých pohostinských i jiných zařízeních. Zaměstnanci však byli a jsou bezmocní, musejí se nechat urážet.   

Poslední dny mého nepříliš povedeného lázeňského pobytu ještě okořenila viróza - řádná rýma jako jeden z mála suvenýrů, které jsem si přivezl domů. Podobně proběhl a skončil i můj druhý lázeňský pobyt, k němuž jsem se odvážil přistoupit po deseti letech, až po operaci. Musel bych hodně lhát, kdybych říkal, že za vlády komunistů lázně léčily skoro zázračně. Spíš opačně. Ve 21. století se účinky vody nezměnily, pouze se tam s prázdnou kapsou prostý lid pracující neodváží přicestovat. Karlovarské ceny ovšem odhánějí i ty, co kapsy prázdné nemají. 

Konec Velké války 1918 a dlouhé české vzkříšení

 Před 106 lety skončila „odtroubením“ první světová válka. Bylo to sice „jen“ příměří, ale jeho podmínky byly dost tvrdé na to, aby už k dalším bojům nemohlo dojít. Masarykovi padly do náruče české země, které před rokem 1918 byly průmyslovou základnou rakousko-uherské monarchie. Z tohoto základu se těšíme dodnes, přestože do čela státu se ve 20. století dostávali lidé, pro které byly ideologie nacionální a marxistické víc než prosperita země. Zpětně vzato: ačkoliv má dnešní Česká republika hromadu „much“, je skoro zázrak, že jsme to dvacáté století vůbec přežili v nějakém použitelném stavu.

Počínaje rokem 1914 nás tu stíhala jedna demografická rána za druhou, nejdřív těžké ztráty v řadách rakouského vojska, pak Mnichov, holocaust, heydrichiáda a sebevražedné Pražské povstání, pak vyhnání Němců, převážně těch nevinných, kteří po roce 1945 mohli svou inteligencí a pracovitostí zabránit dlouhé ekonomické stagnaci (Italové si německy mluvící  menšinu v Jižním Tyrolsku ponechali a prosperují), pak milionový exodus za doby komunismu, nejdřív po roce 1948, pak po roce 1968. Nějaké funkční mozky zbyly, ale za vlády komunistů mnoho nechybělo, aby se zde žilo v ghettech.

Zároveň je ale skoro jisté, že kdyby tyto rány osudu nikdy nedopadly, žilo by se tu teď jako ve Švýcarsku. Těch mozků a šikovných rukou by bylo daleko víc, a nesvazovaly by je totalitní režimy, které tady dusily celou zemi po půl století.

Nemělo se to stát. Nemuselo se to stát. Nic s tím už nenaděláme.

45. týden 2024 v EU

 Pondělí 4. listopadu 2024

Ministři financí členských států v rámci tzv. Euroskupiny v inkluzivním formátu přijali prohlášení o konkurenceschopnosti hospodářství EU.

EU ústy Komise a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku vřele uvítala výsledky prezidentských voleb v Moldavsku, kde zvítězila dosavadní prounijní prezidentka Maia Sanduová.

Úterý 5. listopadu

V Radě se uzavřel proces přijetí několika právních předpisů. Jde zejména o:

přepracovanou, zpřísněnou směrnici o čištění městských odpadních vod;

nařízení, které upravuje podmínky, za nichž může být trestní řízení zahájené v jednom členském státě předáno jinému členskému státu;

nové nařízení o stavebních výrobcích, které mimo jiné stanoví nové dodatečné požadavky související se zelenou transformací;

novelizaci nařízení o evropské statistice;

dvojici směrnic, které přinesou změny do úpravy pojišťovnictví.

Rada uveřejnila informaci o objemu financí, které v roce 2023 poskytly EU a její členské státy na podporu chudších zemí v souvislosti se změnami klimatu. Šlo o 28,6 miliardy eur z veřejných zdrojů a 7,2 miliard eur ze soukromých zdrojů.

Středa 6. listopadu

Ursula von der Leyenová poblahopřála Donaldu Trumpovi ke zvolení a vyzvala k pokračování intenzivní transatlantické spolupráce.

Čtvrtek 7. listopadu

V Budapešti se konal pátý summit Evropského politického společenství, které je novou mezivládní diskusní platformou zemí EU a většiny ostatních evropských zemí a několika asijských států.

 pátek 8. listopadu

V Budapešti v návaznosti na summit EPS pokračovalo neformální setkání lídrů EU. Bylo na něm přijato další prohlášení o konkurenceschopnosti (tento týden už druhé po pondělním prohlášení ministrů financí), ve kterém se hovoří o „New European Competitiveness Deal“. Doplňkem Zeleného údělu má být tedy úděl konkurenceschopnostní. (Musím zde připomenout svůj nedávný článek EU a marná honba za konkurenceschopností, kde mimo jiné poznamenávám, že EU se ke konkurenceschopnosti ani neproreguluje, ani neprodotuje, nekoupí si ji na dluh, ani ji nepřivolá zaříkáváním. Dokud neopustí Green Deal, Evropský pilíř sociálních práv, ESG a celou levicově-progresivistickou ideologickou zátěž, bude jenom klesat dolů a nic ji nezachrání.)

Dnes, 9. listopadu 2024, slaví Německo 35. výročí pádu Berlínské zdi.

Jedno z největších rozdělování Evropy na dva nesmiřitelné bloky přišlo nečekaně 13. srpna 1961. Ve světě vypuklo napětí, opět zásluhou SSSR nebezpečně kulminovala "Studená válka," opět se ozývalo zlověstné řinčení zbraní.

13. srpna 1961 ráno začaly vojenské jednotky Německé demokratické republiky uzavírat hranici a všechny přechody mezi Východním a Západním Berlínem. Ostnatý drát rozdělil Berlín, zároveň začala výstavba 4 m vysoké betonové zdi. Berlínská zeď potom dělila město po dobu 28 let, 2 měsíců a 27 dní. Na východní straně Berlínské zdi do 9. listopadu 1989, kdy padla, zahynulo okolo 900 lidí.

Z Trumpových mítinků šel mráz po zádech asi jako z Hitlera v roce 1932.

 "Každý, kdo viděl Trumpův mítink v New Yorku, musí pochopit, proč se američtí voliči bojí o demokracii. Z toho šel mráz po zádech," říká profesor z Boston University Igor Lukeš. "Nabízí se paralely mezi podobnými akcemi v Německu ve 30. letech, kdy voliči reagovali na válečnou porážku a ekonomickou krizi a rozhodli se, že nejlepší řešením bude hlas pro jistého Adolfa Hitlera," doplňuje Lukeš.

Profesor historie a mezinárodních vztahů z Boston University označuje za paradoxní, že zatímco velká část Trumpovy voličské základny je závislá na státu, zvolený prezident prosazuje jeho masivní zeštíhlení. "Ti lidé zoufale potřebují, aby jim stát poskytl základní věci, jako například zdravotní pojištění, Trump jim přitom otevřeně říká, že až přijde, zruší Obamacare, což je najednou čtyřicet milionů lidí bez zdravotního pojištění," poukazuje Lukeš.

"Když se na to díváme zpětně, není úplně nemožné pochopit, proč 40 % voličů v Čechách a na Moravě tehdy volilo KSČ. Rozhodli se, že vrátit se tam, kde byly dějiny přerušeny Mnichovem a Hitlerem, nestačí, ale že musí dojít k nějaké dramatičtější změně," vysvětluje profesor.

Poukazuje přitom na pozitivní ekonomické ukazatele, například nízkou inflaci nebo nezaměstnanost. "Přesto se přes 71 milionů Američanů domnívá, že země na tom není dobře. Chtějí někoho, kdo radikálně změní všechno, a proto volí Donalda Trumpa. Tak jako se možná Češi domnívali, že hlasem pro Gottwalda, Slánského a podobně se radikálně odvrátí od minulosti spojené s Hitlerem, Heydrichem a K. H. Frankem," dodává Lukeš.

Podle Lukeše se ale u obou táborů konkrétní představa demokracie liší. "Pro demokraty je to především ústavní pořádek. Poražený poblahopřeje vítězi, byť s ním nemusí souhlasit. Naopak republikáni by si možná stěžovali na cenzuru. Chtějí tvrdit, že očkování znamená pokus vlády kontrolovat naše mysli, a spousty lidí tomu věří. Osobně si myslím, že právo na lhaní není součástí svobody člověka," uzavírá profesor.

Kdo dokáže ocenit umění?

 Čas od času čtenáře rozpláčou nářky starších umělců, že na stará kolena musejí stále vystupovat, protože důchody by je neuživily. 

Před 30 lety u nás byl na besedě známý režisér. Za jednu hodinu oplzlých vtipů si naúčtoval 30.000 korun. Tehdy koruna měla asi 8 krát vyšší hodnotu než nyní. Kulturní dům je z touhy přivítat pražské umělce dodnes vyléčen. Doufejme, že navždy.

Redakce PrahaIn se nyní zajímala o fakt, zda oproti některým jiným umělcům není suma 125.000 korun pro Miroslava Donutila za bezmála dvouhodinové vystoupení málo. Oblíbeného herce postavili do kontrastu s vystoupením rappera Yzomandise. Za hudební vystoupení na zářijových Mosteckých slavnostech totiž spolu s Nik Tendem obdržel 431.970 korun včetně DPH. 

Z oficiálních registrů smluv vyplývá, že například letos 20. prosince bude v Tišnově od 19:00 možnost zajít na zábavnou show Na kus řeči. Jejím hlavním protagonistou je právě Miroslav Donutil. Martin Kalous, organizátor stovek hudebních vystoupení ve východních a severních Čechách, je z nízkých částek překvapený. „Mně to přijde jako vynikající. Není to tak dávno, co chtěl Tomáš Klus až tři sta tisíc za 45 minut. O dalších umělcích ani nemluvě. Zdá se mi to hodně podseknuté."

Další oficiální dokument má uvedený honorář nižší. V lednu 2024 byla do registru vložena smlouva mezi Domem kultury Střelnice Rumburk a firmou DD production, jejímž jednatelem je Miroslav Donutil. Zde se jedná o částku 81.675 korun. Jednalo se také o show Na kus řeči. Honorář umělce činil 65 tisíc korun.

Halina Pawlowská a její Manuál zralé ženy stál Dům kultury Teplice 108 tisíc korun, talk show Zdeňka Izera v lednu 2023 vyšla Zoo Liberec na 110 tisíc korun, Městská kulturní zařízení v Litoměřicích zaplatila 303.880 korun za Travesti show Hostinec u Maruny a konečně smlouva o zajištění vytvoření a provozování uměleckého výkonu formou koncertu s názvem: MIG 21 stála Mikulov (přesněji řečeno městskou společnost Mikulovská rozvojová) 305 tisíc korun.

V roce 1989 vůdce českých komunistů Miloš Jakeš záviděl Haně Zagorové příjem 600.000 korun za rok. Dneska už se umělcům nezávidí stejná částka ani za dvě hodiny. Někomu se to dokonce zdá málo, a tak nezbývá než rozplakat veřejnost články o nízkém důchodu a nuzném životě umělců.

Trump jde ve stopách Leninových, pravoleví Čechové jásají.

Dávno jsou pryč doby, kdy se děti v českých školách učily básničky o tom, že v jejich kalendáři sedmička září. 7. listopad býval den velkých manifestací, při nich se oslavovala Velká říjnová revoluce, v jejímž čele údajně stál V. I. Lenin, jehož mrtvolu si téměř 70 let lidé prohlíželi v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě. 

Dnes už lidé nemusí při oslavách VŘSR stát ve sněhových vánicích a mrazu na náměstích, místo toho mohou na digitálních obrazovkách sledovat různé moderní listopadové revoluce, které se neodehrávají v říjnu, ale po celý rok. Jedna se odehrála letos na území USA. 

 Kdo je schopen vzpomenout na to, co se dělo při volbě amerického prezidenta před čtyřmi roky, nemůže být letošním vítězstvím Donalda Trumpa nadšen, hlavně musí být zděšen průzkumem v českých zemí, protože největší skupina dotázaných je s letošní americkou volbou spokojena. Lidi vzrušuje bohatství, siláctví, lež, agresivita, šíření nenávisti, okrádání a týrání chudých a slabých.  

Poprvé v dějinách demokratických států vyhrál v USA volby soudem odsouzený lhář, s nenávistí a odporným chováním vůči ženám a menšinám. O návratu Donalda Trumpa do Bílého domu budou četné debaty; vše se bude rozebírat z menšího i širšího pohledu.  Závěry z tohoto dění totiž nevychází ani tak z politiky anebo demografických údajů, ale z toho, jak funguje lidský mozek a lidská psychologie.

Tyto volby totiž dokonale dokázaly, jak digitalizace, a s ní nový řád globalizace, ovlivňuje lidské rozhodování. Zároveň lze podotknout, že vítězství Trumpa zcela zapadává do již zavedeného celosvětového trendu ústupu a nyní postupného zániku demokratického myšlení. To není názor, ale fakt: od roku 2010 počet zemí, které se staly autokratickými, převýšil počet těch, které se staly demokratickými. Během pouhých osmi let spadl počet lidí v demokratických zemích z 3,9 miliardy na 2,3 miliardy. Sedmdesát procent lidí ve světě dnes žije v autokratických režimech.

Na politické úrovni existují dva hlavní důvody tohoto trendu: ekonomická nerovnost a kulturní/sociální změny. Během pouhých dvaceti let rychlá digitalizace světa a jeho proměna v globální mraveniště posunula – a zkreslila – vnímání ekonomické nerovnosti a kulturních a sociálních hrozeb do popředí zájmu naprosté většiny lidí. Digitalizace neničí jen Bartoše, neboť bleskovou rychlostí pokračuje v šíření obrazů „světa bohatých bílých mužů“ do zchátralých domků chudých obyvatel světa, kde každý má, své chudobě navzdory, mobilní telefon připojený ke globálnímu mraveništi. To slouží jako logistický katalyzátor přílivu do „bílých“ zemí, kde se na rozdíl od předchozích vln přistěhovalců nově příchozí nemají zájem integrovat (a v mnoha případech jim to ani není umožněno) do svého nového domova.

Stejné zkreslení platí i pro ekonomickou rovnost. Ačkoli relativní příjmy některých skupin skutečně poklesly, relativní chudoba v USA se od roku 1980 snížila o 27 procent a navzdory výkyvu za covidu stále klesá. Přesto si většina Američanů, vyhřívajících se v pokračujícím míru, nekonečných levných dovolených, nabídkách COSTCO a přívalech bohatých a slavných na sociálních sítích, myslí, že mají nárok na víc. A nejen většina Američanů, ale i celý svět. Je to svět, kde osm nejbohatších jedinců má větší majetek než 50 % lidské populace dohromady a kde 95 % všech lidí ve vyspělých zemích získává veškeré informace (na jejichž základě se rozhodují) pouze ze dvou zdrojů: Google a META. A nikomu to nevadí.

Evoluce našeho lidského mozku je taková, že upřednostňuje identitu. Tu vlastní. Pokud se před něj staví fakta, je nejlepší, když jsou jednoduchá a relevantní. Jenže při dnešní digitální tsunami nejen že fakta nejsou vskutku relevantní, ale jsou prezentovaná návykovým nástrojem (mobilní telefon), který má každý a do kterého zírá polovina zeměkoule prakticky celý den. Náš mozek a naše civilizace začaly uvažovat jinak. K horšímu. Od roku 2020 se IQ zastavilo a nyní klesá, stejně jako výsledky standardizovaných testů ve všech oblastech. Rok za rokem. To je doprovázeno drastickým celosvětovým nárůstem úzkosti, depresí a sebevražd. Nesčetné studie nyní dokazují, že všechny tyto faktory jsou jasně spojeny s ponořením do digitálního světa.

Při takových situacích saháme po tom, co je pro nás evolučně nejdůležitější: po subjektivním (subjektivní je to klíčové slovo) pocitu relevance a sebejistoty, a to bez ohledu na jakékoliv morální, elitní či jiné uvažování. Právě to žene USA a svět k nevyhnutelnému vzestupu demagogů, populistů a oranžových mužů. Když se osobní identita zašlape do globálního mraveniště povinné digitální komunikace, bez ohledu na to, jaké je její poselství, vždycky zvítězí diktatura charakteru nad demokracií charakteru. Není tedy vůbec divu, že na Trumpovo vítězství reagovaly světové burzy zvýšením kursu a že hodnota dolaru vstoupla oproti všem ostatním měnám. Svět to schvaluje. Pocity vítězí nad fakty. Pokaždé.

A tak vstupujeme do nové éry. Trumpovo vítězství spolu s většinou republikánů v obou komorách Kongresu znamená, že dveře k autoritářské vládě, ne-li přímo k diktatuře, jsou nyní dokořán. Jejich práh je dobře prošlapaný; není třeba vzpomínat na Hitlera, stačí se podívat na současnou Čínu, Rusko, Turecko, Maďarsko, Slovensko, na tlusťocha v Severní Koreji, na Venezuelu a řadu dalších…

Tyto americké volby potvrzují proměnu současného paradigmatu v lidské evoluci. Takto funguje globální mraveniště. Proces byl zahájen. V takovémto procesu, před nevyhnutelným konečným kataklyzmatickým znovunastolením, autokrat zvítězí, a musí zvítězit, nad demokratem.

 Zdroje: https://www.statista.com/chart/28353/democracies-and-autocracies-around-the-world/

“Global Report: 45% of People Have Not Felt True Happiness for More than Two Years.” Oracle.com. 2022.

https://www.oracle.com/news/announcement/oracle-cx-happiness-research-study-2022-06-15/.

Trump a české volby 2025?

 Donald Trump se stal znovu prezidentem, a zeměkoule se točí pořád stejně. Je třeba to vzít rozumně a konstruktivně. Není namístě prorokovat  katastrofu.

Není pravděpodobné, že by Trump záměrně oslabil americký vliv na dění ve světě. Jisti si přitom můžeme být jen americkou podporou Izraele. 

Horší to asi bude s Ukrajinou. Trump může přijít i s nějakou proruskou mírotvornou iniciativou. Ta může být založena na novodobé formě Mnichovské dohody. Evropská unie se za Ukrajinu musí postavit mnohem více než dosud. A jestli se to nestane, tak potom teprve bude především střední Evropa mít vážný problém. 

To hlavní poučení je, že návrat autoritářského populisty je i po mnohých prohrách možný. Konkurenti neudělali nic proti jeho návratu. Motivy nespokojenosti amerických voličů pomohly Trumpovi k návratu do Bílého domu. Politici Demokratické strany doplatili na svoji neschopnost a nečinnost. Nic nedělali proti dramatickému zvyšování cen ani proti ilegální imigraci.

Trump ukázal, že je všeho schopný. Že je schopen udělat pro získání moci všechno. To se o jeho soupeřích říci nedá. 

Podobnost s naší situací není čistě náhodná. Za jedenáct měsíců už budeme vědět, zda se z vývoje v USA obhájci české velkoměstské diktatury poučili.

Obyvatelstvu EU je doporučeno, aby si pro případ ruského útoku vytvořilo zásoby

 Obyvatelům Evropské unie se doporučuje, aby se zásobili pro případ války.  V rámci této strategie EU doporučuje, aby občané měli pro případ nouze zásobu základních položek a produktů alespoň na 72 hodin. Jedním z autorů dokumentu je Sauli Niinistö, bývalý finský prezident a zvláštní poradce předsedy Evropské komise.

Autoři zprávy radí evropským státům, aby svým občanům poskytovaly poradenství ohledně zásobování, evakuace a přístupu k nouzovým službám. Dokument mimo jiné doporučuje zásobit se jídlem, nápoji, léky, baterkami a rádii na baterie.

Dlouhá nepřehledná válka na Ukrajině uvedla obyvatelstvo střední a západní Evropy do letargie. Je to možná součást plánů ruských generálů, kteří zřejmě po nynějších amerických volbách očekávají, že staronový obyvatel Bílého domu Trump - pokud bude zvolen - dá Putinovi požehnání, neboli přinutí Ukrajinu ke kapitulaci. Tím by se ruská armáda bez problémů dostala na polské hranice, což je hranice EU. Je také možný útok na pobaltské země pod záminkou ochrany Kaliningradské oblasti, ruské enklávy v severozápadní Evropě. S jídlem roste chuť. Pravděpodobně by Rusové využili momentu překvapení a pokračovali směrem na západ. Mimo Varšavy může být cílem ruských raket Praha, a také Brusel. Stačí si ještě připomenout 15. březen 1939 nebo noc z 20. na 21. srpna 1968, kdy do nepřipraveného Československa náhle vpadly cizí armády. Za půl dne byly v obchodech prázdné regály a benzinové pumpy na suchu.

Doporučení připravit občany EU na různé mimořádné události – od nové pandemie až po extrémní povětrnostní podmínky nebo ozbrojenou agresi se zdá rozumné. Dokument uvádí, že případná vojenská invaze Ruska je jednou z hlavních hrozeb.

"Nemáme jasný plán, co bude EU dělat v případě ozbrojené agrese proti nějakému členskému státu.," uvádí zpráva. Zpráva rovněž navrhuje řadu opatření, včetně vyčlenění nejméně 20 % celkového rozpočtu EU na posílení bezpečnosti.

O přípravách Kremlu na "velkou válku" s NATO v budoucnu může podle ISW svědčit i reforma vojensko-administrativního rozdělení země, kterou Putin provedl v únoru. Podle prezidentského dekretu byly v Rusku znovu vytvořeny Moskevský a Leningradský vojenský okruh, které byly zrušeny na počátku roku 2010. Tyto inovace, jak napsali experti ISW, jsou zaměřeny na "konsolidaci kontroly nad ruskými operacemi na Ukrajině v krátkodobém a střednědobém horizontu", stejně jako na "přípravu na rozsáhlou nejadernou válku proti NATO v dlouhodobém horizontu"

Volba prezidenta USA zaujímá celý svět

 Dnes, v úterý 5. listopadu 2024 v 11 hodin se otevřou v USA volební místnosti, Američané v prezidentských volbách rozhodnou, kdo v příštích letech bude jedním z nejmocnějších politiků světa. O funkci prezidenta se ucházejí republikán Donald Trump (78 let) a demokratka Kamala Harris  (60 let). 

Jedná se o 60. volbu prezidenta Spojených států amerických. Zvolený kandidát se má ujmout úřadu 20. ledna 2025 složením přísahy při inauguraci

Listopad odjakživa nebývá klimaticky vlídný měsíc. Nebývá ani politicky klidný. Česká vláda usilovně vymýšlí, čím by občany zase zahnala do kouta. Nic jiného než zavádění nových daní a zvyšování starých plateb vymyslet nedokáže. V mediích je ideální doba k šíření vzteku, zloby a nenávisti. Lidé bohatí a dezinformátoři chtějí být na koni. Spoléhají také na ostrý vítr z USA, který v případě Trumpova volebního vítězství má zasáhnout lidi celého světa, včetně České republiky, přinutit je k větší poslušnosti. Takové jsou například představy i jednoho českého europoslance.

Americký volební systém je mnohem složitější, než jsou volební systémy jinde ve světě. Druhý článek americké ústavy stanovuje, že kandidát musí být přirozeně narozeným občanem USA, musí být starší 35 let a musí ve Spojených státech pobývat nejméně 14 let. Prezident není zvolen přímo hlasy voličů. Výsledky voleb , které proběhnou v jednotlivých státech v úterý 5. listopadu, určí volitele. Kandidát, který má většinu hlasů, získává i hlasy druhého kandidáta (vítěz bere vše). Pouze v Nebrasce, kde se v 19. století usadila spousta českých přistěhovalců, a v Maine jsou hlasy rozděleny proporcionálně. Volitelé, jejichž počet v každém státě je přesně stanoven podle počtu obyvatel, budou po volbách v jednotlivých státech hlasovat o prezidentovi  za 41 dní  Prezidentem je zvolen ten, kdo získá alespoň 270 hlasů. Oficiální výsledek má být oznámen 6. ledna 2025. Američtí občané možná ráno po lednové volební noci  nebudou znát vítěze souboje mezi Donaldem Trumpem a Kamalou Harris. Na stole je totiž možnost, že se hlasy stejně jako v roce 2020 budou sčítat a přepočítávat mnoho dní. Záležet bude na swing states a počtu korespondenčních hlasů.

 V den voleb 5. listopadu 2020 je úterý, tedy pracovní den. Termín prezidentských voleb pochází z roku 1845 a je ho možné nazvat termínem zemědělským. V první polovině 19. století se většina obyvatel USA živila zemědělstvím na farmách roztroušených po celém území USA. Zjistilo se, že začátek listopadu je nejvhodnější doba, v níž je možné farmáře z odlehlých farem dostat k volebním urnám. V zimě tomu bránily přírodní podmínky, na jaře a v létě sezónní práce na polích. Byl tedy stanoven termín po skončení polních prací, kdy na dlouhou cestu pěšky nebo na koňském povoze bylo ještě poměrně dobré počasí. Neděle ovšem byla vyloučena, protože farmáři cestovali do kostelů, které obyčejně byly jinde než volební místnosti, takže obě cesty by nestihli. Bohoslužby bývaly důležitější než volba prezidenta. Volebním dnem se tedy stalo úterý po první listopadové neděli. Ve stejný den probíhá i volba senátorů.

Těsně po minulých volbách došlo k násilnostem, které vyděsily nejen obyvatelstvo USA. Trumpovi příznivci 6. ledna 2021 přepadli Capitol. Republikáni neunesli zřejmě fakt, že v Georgii byli zvoleni oba demokratičtí senátoři. Došlo k potyčkám s policií, při které před budovou zahynula jedna žena. V souvislosti s přepadením Capitolu nejméně další tři lidé zahynuli v ulicích Washingtonu. 

Očekávalo se, že akce republikánů bude znamenat definitivní odchod Trumpa z politiky, dokonce velká část politiků z republikánské strany změnila názor a uznala výsledky prezidentských voleb. Trump byl i lidmi z vlastní vlády obviňován z podněcování nepokojů. Z toho důvodu mu byl zablokován účet na Twiteru. Velká část Trumpových úředníků rezignovala a opustila Bílý dům. Nový prezident Biden vyzval Trumpa, aby v národní televizi požádal lidi o ukončení násilí. 

Opak se stal skutečností. Dodnes Donald Trump nezmizel z americké scény.

12. ledna 2021 večer americká Sněmovna dala viceprezidentovi Mike Penceovi pokyn, aby podle 25. dodatku Ústavy Spojených států odvolal z funkce prezidenta Donalda Trumpa, neboť nebyl schopen nadále vést zemi. Důvodem byla obžaloba Trumpa z podněcování davů k vyvolávání násilí. Vojáci Národní gardy postupně  uzavřeli okolí Capitolu, aby ho chránili před dalším útokem Trumpových pravicových extremistů. 

Uplynuly čtyři roky a Spojené státy znovu volí prezidenta a znovu kandiduje Donald Trump. Ani desítky žalob ho neodradili od snahy být znovu v Bílém domě a zasahovat do chodu celého světa.  Předvolební průzkumy ukazují, že Trumpovy vyhlídky na zvolení jsou větší než v roce 2020. Spoustě lidí by zřejmě nevadily podobné dramatické události, jaké byly při minulé volbě, takže je mediální snaha udržovat rozestupy mezi Trumpem a Harris co nejtěsnější.  

Zavři, ať tam nelezou lidi

 Jistě mnoha lidem cestujícím často veřejnou autobusovou dopravou se stalo, že v mrazu či jiné sibérii kratší či delší dobu stáli před zavřeným autobusem a uvnitř za větrem a v teple za volantem seděl řidič, tváře se, že nikoho venku nevidí. Na příklad jeden zážitek:

Autobus přijíždí do zastávky na konečné. Otvírají se přední dveře a vystupuje jimi jediný cestující, muž středního věku. Patrně řidičův kolega, protože při vystupování radí: "Zavři si to. Ať ti tam nelezou lidi!" Řidič vystupuje také. Dveře se zavírají. Do odjezdu chybí 8 minut.

„Nebylo by možné si sednout dovnitř, když už tady autobus stojí?“ táže cestující nesměle.

„Proč se ptáte?“ udiví se řidič.

„Chci tím autobusem jeti.“

„Proč ne? Na to máte právo.“

„Jestli by nebylo možné si sednout dovnitř.“

„Až budeme vyjíždět.“

„Začíná mně být zima, a autobus je tady, tak by možná bylo rozumné nechat lidi nastoupit,“ vysvětluje cestující.

To nejde,“ odpovídá řidič

„Proč?“ diví se.

„To je zakázané.“

„Proč?“

„Protože musím mít spočítáno, kolik mám cestujících,“ vysvětluje řidič a diví se, jak tomu někdo může nerozumět.

„Tak jo, když mě necháte nastoupit, můžete mě spočítat,“ namítá cestující

„To nepočítám já, ale počítač. Až otevřu dveře.“

„Tak otevřete dveře, já nastoupím a počítač mě spočítá,“ navrhuje cestující.

„Jenže já bych pak ty dveře zas zavřel a on by vás vymazal.“

„Tak je nezavírejte.“

„To nejde, musí zůstat zavřené do nastupování “ vysvětluje.

„Tak začněme to nastupování.“

„To můžeme až těsně před odjezdem,“ trvá na svém řidič.

„Prosím vás, vždyť je to kruté k cestujícím, brzo už budou mrazy,“ snaží se cestující vyvolat trochu lidskosti.

„Heleďte, já jsem to nevymyslel, tak to je nařízeno, stěžujte si v televizi.“