Polsko opět má náběh stát se hlavní evropskou velmocí – ekonomickou, politickou a vojenskou. Tentokrát to nejsou západoevropské sny z počátku devadesátých let, ale spousta skutečných faktů.
Svůj ekonomický výkon od pádu komunismu Polsko navýšilo devítinásobně, částečně zásluhou prozápadních prozíravých politiků, částečně zásluhou přílivu zahraničních investic, a také zásluhou zkušeností několika milionů navrátilců z dlouholetých pracovních pobytů na Západě, a hlavně zásluhou obětavosti, odolnosti a pracovitosti většiny obyvatelstva.
Politickým vlivem se Polsko posouvá mezi nejsilnější evropské hráče jako Velká Británie, Německo a Francie. Jeho bezpečnostní význam prudce posílila rusko-ukrajinská válka. Poláci předpokládají, že budou „další na ráně.“ Mají s Ruskem mnohasetleté nepříjemné zkušeností, na rozdíl od ostatních středoevropských států, které se s ruskou rozpínavostí naplno seznámily až po roce 1945.
V Polsku, na rozdíl od České republiky, těžko najdeme umělce doporučujícího rozpuštění NATO. O budoucích ruských záměrech si Poláci nedělají iluze, a také se nespoléhají na to, že po zavolání přijde NATO bojovat místo nich .
Místo Visegrádu stmelují koalici s Pobaltím Zvýšení rozpočtu na obranu nastavují v příštím roce na 5 procent. Už nyní má Polsko nejsilnější armádu v Evropě (třetí v NATO po USA a Turecku). Své 600kilomerové východní hrance opevňují ploty z žiletkového drátu, protitankovými zátarasy, bunkry, arsenály, zákopy, minami, protidronovými systémy, sledovacím zařízením s umělou inteligencí a satelitním propojením. Ročně vydávají na obranu 2 miliardy eur.
V domácí politice si oba hlavní politické tábory jdou vzájemně po krku, ale proti obraně Polska nevystupují – Tuskův liberálně-levicový eurovstřícný i Kaczyńského a Dudův konzervativně euroskeptický. .
Žádné komentáře:
Okomentovat