Jistě mnoha lidem cestujícím často veřejnou autobusovou dopravou se stalo, že v mrazu či jiné sibérii kratší či delší dobu stáli před zavřeným autobusem a uvnitř za větrem a v teple za volantem seděl řidič, tváře se, že nikoho venku nevidí. Na příklad jeden zážitek:
Autobus přijíždí do zastávky na konečné. Otvírají se přední dveře a vystupuje jimi jediný cestující, muž středního věku. Patrně řidičův kolega, protože při vystupování radí: "Zavři si to. Ať ti tam nelezou lidi!" Řidič vystupuje také. Dveře se zavírají. Do odjezdu chybí 8 minut.
„Nebylo by možné si sednout dovnitř, když už tady autobus stojí?“ táže cestující nesměle.
„Proč se ptáte?“ udiví se řidič.
„Chci tím autobusem jeti.“
„Proč ne? Na to máte právo.“
„Jestli by nebylo možné si sednout dovnitř.“
„Až budeme vyjíždět.“
„Začíná mně být zima, a autobus je tady, tak by možná bylo rozumné nechat lidi nastoupit,“ vysvětluje cestující.
To nejde,“ odpovídá řidič
„Proč?“ diví se.
„To je zakázané.“
„Proč?“
„Protože musím mít spočítáno, kolik mám cestujících,“ vysvětluje řidič a diví se, jak tomu někdo může nerozumět.
„Tak jo, když mě necháte nastoupit, můžete mě spočítat,“ namítá cestující
„To nepočítám já, ale počítač. Až otevřu dveře.“
„Tak otevřete dveře, já nastoupím a počítač mě spočítá,“ navrhuje cestující.
„Jenže já bych pak ty dveře zas zavřel a on by vás vymazal.“
„Tak je nezavírejte.“
„To nejde, musí zůstat zavřené do nastupování “ vysvětluje.
„Tak začněme to nastupování.“
„To můžeme až těsně před odjezdem,“ trvá na svém řidič.
„Prosím vás, vždyť je to kruté k cestujícím, brzo už budou mrazy,“ snaží se cestující vyvolat trochu lidskosti.
„Heleďte, já jsem to nevymyslel, tak to je nařízeno, stěžujte si v televizi.“
Žádné komentáře:
Okomentovat