V Rendsburgu (Šlesvicko-Holštýnsko), v místě, kde nyní stojí dům s pečovatelskou službou, stával do konce 60. let minulého století hostinec Schutzenhof, ve kterém se každoročně konala setkání příslušníků organizace HIAG (Asociace vzájemné pomoci pro členy bývalých Waffen-SS).
"Nevítali jsme je tady," říká Günter Neugebauer (*1948), "jako mladí hoši jsme bezmocně stáli a pozorovali je. Bylo mezi nimi hodně invalidů, kteří se sotva pohybovali. Seředili se Schützenhofu a pochodovali na Paradeplatz. To se opakovalo každý rok. Příslušníci SS byli pro nás zločinci."
HIAG (Asociace vzájemné pomoci pro členy bývalých Waffen-SS) byla založena veterány Waffen-SS v západním Německu v roce 1951. Jejím záměrem bylo: Sociální integrace do německé společnosti a rovnoprávnost jejích členů se všemi občany BRD. Chtěli stejné právní zacházení a důchodové dávky jako měli vojáci Wehrmachtu. HIAG usilovala o revizi historiografie. Snažila se vykreslit Waffen-SS pozitivně, a to i prostřednictvím článků ve svém časopise „Der Volunteer“. Viděli sami sebe jako hrdinné vojáky, kteří bojovali za sjednocenou Evropu.
Německé organizace zastupující oběti válečných zločinů bojovaly proti HIAG a proti historickému revizionismu. Tak, jak stárnoucí příslušníci zbraní SS odcházeli na věčnost, HIAG postupně ztrácela na významu a v roce 1992 se rozpadla.
SS vznikly v roce 1929 z Hitlerovy osobní stráže, velel jim Heinrich Himmler, jenž se stal ministrem vnitra v Hitlerově vládě. Po pádu SA v roce 1934 využil Himmler nářku ostatních nacistických pohlavárů, že nacistické hnutí ztratilo ozbrojenou ochranu, a vymohl si u Hitlera souhlas k založení tří pluků SS. Tyto tři pluky se měly stát jádrem armády, ke kterému se měly nabalovat další ozbrojené složky. Od běžné armády se SS měly odlišovat politickým pojetím výcviku a speciálním vnitřním řádem. Zbraně SS se staly nejradikálnější vojenskou složkou Třetí říše, vyznačovaly se tím, že neměly žádné zajatce, protože nepřátele beze zbytku zabíjely. V roce 1944 Zbraně SS měly 38 divizí s 910.000 muži.
Nároky na příslušníky SS byly nesmírně tvrdé. Ukázalo se však, že velmi účelným doplňkem drastického výcviku byla nacistická osvěta. Političtí instruktoři vojáky neustále přesvědčovali o tom, že jsou elitou, která ve všech směrech převyšuje běžnou armádu. Nezanedbatelný byl i kolektivní kamarádský duch ve všech řadách. Neexistovala žádná neoficiální pravidla nadřazenosti a podřízenosti. Důstojníci, poddůstojníci a vojáci si byli rovni, rozlišovali se jen mírou odpovědnosti. Velitelé museli absolvovat stejný výcvik jako mužstvo. Do jednotek SS nesměl být přijat důstojník, který by neabsolvoval základní výcvik jako řadový voják. V SS nemohl sloužit pouhý absolvent důstojnické školy, který byl vycvičen pro práci v kanceláři. Důstojníkem v SS se mohl stát kdokoli bez vzdělání, povyšování do důstojnických hodností se dělo na základě bojové a ideové zdatnosti. Zde se uplatnili muži z vesnic, ze zemědělských rodin, kteří tvořili 90 procent důstojnického sboru (v armádě se uplatnili jen v 5 procentech). Bylo to pochopitelné. Vesničtí muži, pocházející z polovzdělaného, drsného a sociálně nejistého prostředí, byli zoceleni tvrdou prací od dětství dostali možnost být rovni šlechticům, měšťanům a úředníkům. Vojáci ze selských rodin v jednotkách SS nedostatek vzdělání nahrazovali houževnatostí a nadšením pro rovnostářský vojenský řád. To v běžné armádě byla věc naprosto neznámá.
Do roku 1938 byly pluky SS uznávány jako policejní složky. Po reorganizaci armády rozhodl Hitler, že SS nebudou policie ani armáda, ale speciální ozbrojený sbor, ve kterém si mohou branci odsloužit povinnou základní vojenskou službu.
První setkání příslušníků organizace HIAG bylo v Rendsburgu v roce 1954. Setkání tehdy pozdravila řada německých politiků a ve městě je přivítal starosta Heinrich de Haan. Už přístí rok byly proti HIAG protesty. Media protesty označovala jako akce komunistů z Východního Německa. Existuje mnoho důkazů o tom, že bývalí zločinci z SS zastávali vysoká postavení v politice, v policii a v soudnictví. Zvláště severoněmecké Šlesvicko-Holštýnsko si vydobylo pověst tolerantní země k nacistickým elitám.
Žádné komentáře:
Okomentovat